Armáda České republiky trpí dlouhé roky hlubokou podfinancovaností, která se projevuje zejména pomalým přezbrojováním, kvůli kterému jsme se ani třicet let po Sametové revoluci neodstřihli od zbrojních dodávek z Ruska. Protože se však Rusko pod vedením Vladimira Putina vydalo na válečnou cestu a Česká republika je ruskými orgány oficiálně deklarovaná jako „nepřítel“, je nutnost rychlého dozbrojení na rozumnou úroveň jedním ze základních požadavků udržení bezpečnosti země.
V prvním dílu seriálu „Budoucnost české armády“ si shrneme všechny hlavní zbraňové systémy, které armáda potřebuje a také potenciální strategické rozvojové programy. Všechny v dalších dílech probereme podrobně.
Bojové letouny
Česká republika nemá přístup k moři, proto nedisponuje námořnictvem. Nevlastní ani zbraně hromadného ničení. Nejvýkonnějším bojovým prostředkem soudobé Armády České republiky je proto bojové letectvo. To sice jako první z bývalých členů Varšavské smlouvy vyměnilo sovětské stíhací letouny za západní techniku, gripeny však u nás létají dvě dekády a pronájem pouhých čtrnácti strojů jejich provoz významně omezuje. Nájemní smlouva, která končí v roce 2027, bude nahrazena pořízením nových typů, ať už formou nákupu, nebo dalšího pronájmu.
Z letounů, které pro AČR přichází k dispozici, můžeme jistě vyškrtnout stroje čínské a ruské a zbude nám zhruba desítka typů ze západních zemí. Prozatím se zdá, že v chystaném procesu výběru nejsou příliš aktivní výrobci letounů Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale a Boeing F/A-18 Hornet.
Za favority jsou tak všeobecně považovány stroje JAS 39 Gripen E/F švédské společnosti Saab, moderní zvětšená a výkonnější varianta strojů, které u nás už létají, a „neviditelná“ F-35 od americké firmy Lockheed Martin. Pokud chce armáda překročit svůj stín, pořídí minimálně čtyřiadvacet letounů nebo podobný ekvivalent dvou letek či jedné rozšířené a k nim potřebnou výzbroj.