Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) nedávno oslavila 20 let nad Zemí a před několika dny se z ní vrátila tříčlenná posádka. Vedoucím mise byl Němec Alexander Gerst, který z Kazachstánu zamířil přímo do Evropského centra astronautů (EAC). Kousek za kolínskou metropolí tu na něj čekal tmavý tichý kamrlík.
„Než jsme ho pustili před kamery a mikrofony, setkal se tu po roce odloučení s rodinou. Kromě psychiky je však důležitá i fyzická stránka, tedy aby si jeho tělo začalo znovu zvykat na pozemskou gravitaci,“ vysvětluje nám mikrobioložka Ruth Hemmersbachová v místě, kde se připravují budoucí evropští astronauti na výlety do kosmu.
Potápění i kurzy ruštiny
Za dobu dvacetileté existence vyslalo vědeckotechnické centrum na orbit desítku astronautů. Ty z uchazečů vybírá, školí a následně se o ně stará po návratu. Aby se astronauti mohli zapsat do historie, musí projít dlouhodobým výcvikem právě zde v EAC. Výzkumníci tu dlouhé měsíce testují, jak zvládají nadměrnou fyzickou zátěž a možné hrozby, které čekají 400 km nad Zemí.
Němec Alexander Gerst, jehož mise skončila. Vedle něj Sergej Prokopjev.
Rotují třeba v centrifuze, na jejímž konci se při rychlosti 45 otáček za minutu vyvine přetížení až 6 G. „Nedávno jsme testovali jednoho člověka na 4 G při 27 otáčkách za minutu a museli test po dvaceti sekundách přerušit. Bylo to na něj zkrátka moc,“ vysvětluje u kovového kolotoče vedoucí technik.
Potenciální astronauti se učí na 1:1 modelech pro vedení experimentů či opravování částí. A to navzdory tomu, že imitace lodi jsou v některých aspektech zkreslené (místo drátu je zde řetěz) či jako v případě ovládacích panelů zcela chybí a jsou nahrazeny fotkou.
Imitaci stavu beztíže si adepti zkoušejí v obřím bazénu, do nějž se ponoří spolu s vybraným modulem a několik hodin si zkoušejí motoriku a znalosti. Nebo se připravují v místnosti, v níž se dá korigovat hladina tlaku (např. ve skafandru je tlak zhruba třetinový). Ovšem jakkoli se v centru připraví, realita na orbitě je dost odlišná.
A nejde jen o fyzickou zátěž. V lékařském centru je psychologická část, která se zaměřuje na duševní pohodu astronautů. Dále také neznalí podstupují intenzivní kurz ruštiny, protože například na ruských modulech nebo ovládacích panelech lodi Sojuz najdete azbuku. Ačkoli je v posádce většinou jeden Rus, rusky musí umět všichni, protože k obsluze jsou zapotřebí minimálně dva.
„Měli jsme tu projekci Gravitace. A děsně jsme se řehtali, když si (Sandra Bullocková) sundá oblek nebo obsluhuje loď sama. To je zkrátka hloupost. Podobně jako když ve filmech vidíte, že se rozhouká červené světlo a astronaut je za 15 minut v obleku a venku něco opravuje. Příprava a adaptace lidského těla na opuštění lodi v kosmu trvá hodiny až dny,“ říká s úsměvem náš průvodce Lothar Mies.
Efektivní Rusové a efektní Američané?
Ačkoli na rozšiřování, udržování i zásobování ISS se podílí kromě Evropy i Kanada a Japonsko, je stanice rozdělena na dvě části podle ústředního tandemu; ruskou a americkou.
Dělení sice není vyloženě striktní, protože státy v rámci spolupráce sdílejí komponenty i technologie, ale oficiálně existuje. A proto zatímco na Zemi supervelmoci rozděluje Beringova úžina, na orbitě je spojuje hermetizovaný tunel PMA 1.
„Akorát na sebe nedělají ramena raketami, ale kdo má větší solární panely,“ vtipkujeme u modelu s kolegou. Charakteristické dlouhé panely jsou totiž na americké části a ruské mají jen zlomkovou plochu. Jsou tedy Rusové efektivnější, nebo méně spotřebují?
Většinu spotřeby energie na ISS pokrývají právě americké panely, které převádějí elektřinu i do ruské části přes konvertory CHTs. Ovšem všechny ruské moduly jsou teoreticky energeticky nezávislé díky vlastním menším panelům, kdyby se ze Země rozhodlo o rozpojení od americké části.
Rozkládací stůl v ruské části
Americko-ruských rozdílů je však na stanici mnohem víc. Poměrně známé jsou odlišné skafandry, kdy ruský je jeden kus plus rukavice, zatímco americký je z několika částí. Málokdo ovšem už ví, že třeba v ruské i americké části astronauti využívají různou vodu. Zatímco Rusové dezinfikují stříbrem, Američané se spoléhají na jód.
Při procházení modelu také zjišťujeme, že v americké části nenajdete stůl, a astronauti proto musí jíst, kde se dá. Případně přelétnout přes moduly na ruskou část, kde kromě křesťanských a komunistických obrázků najdete i rozkládací stůl (uvnitř něj samozřejmě nechybí úchytky na pohyblivé části, aby se vám nerozlétly po celé stanici). Na socializaci tak z tohoto pohledu (pro někoho paradoxně) více dbají Rusové.
