Britský OneWeb přišel o možnost vynášet své družice Sojuzem z Kazachstánu. Rusko dále přestalo exportovat své raketové motory do USA, což bude mít dopad na společnosti ULA a Northrop Grumman. Nakonec může z celého konfliktu vyjít nejlépe SpaceX, protože je nejspíš jedinou reálnou alternativou pro vynesení nákladů, které měly původně letět na ruských Sojuzech.
Evropa
Společnost Arianespace v současnosti provozuje evropské rakety Ariane a Vega a zároveň doposud spolupracovala s Ruskem na startech upraveného Sojuzu z evropského kosmodromu CSG v Kourou ve Francouzské Guyaně. Evropa díky Sojuzu měla k dispozici středně těžký nosič, který šikovně doplňoval lehkou Vegu a těžkou Ariane 5.
Tomu je ale teď konec. Ruská kosmická agentura Roskosmos už krátce po zahájení invaze na Ukrajinu odvolala své pracovníky z evropského kosmodromu v Kourou. Bez nich není možné provádět starty evropského Sojuzu a je asi nepravděpodobné, že tato mezinárodní spolupráce bude v dohledné době obnovena. Společnost Arianespace proto oficiálně uvedla, že se už poohlíží po alternativních nosičích, které by vynesly evropské náklady původně určené pro raketu Sojuz.
V prohlášení jsou zmíněny chystané evropské rakety Ariane 6 a Vega-C, ale ty nejspíš nebudou mít ještě pár let volné kapacity pro tyto dodatečné starty. Navíc horní stupeň rakety Vega-C využívá ukrajinský motor RD-843, což by do budoucna mohla být další komplikace. Například evropská špionážní družice CSO-3 měla původně být vynesena na konci letošního roku Sojuzem z Francouzské Guyany, ale nyní musela být přesunuta na Ariane 6.
Tato nová raketa ale dosud ještě ani jednou neletěla a i pokud ji nepotkají žádné velké problémy, družici CSO-3 bude možné vynést nejdříve koncem roku 2023. Jde tedy o minimálně roční zpoždění mise. Dále měly na Sojuzu letět dva páry evropských navigačních družic Galileo a také vědecké mise EarthCARE a Euclid. Pokud se Evropa bude chtít vyhnout několikaletým odkladům všech těchto misí, bude muset zvážit objednávku služeb zahraničních firem.
24. května 2016 |
OneWeb
Stejný problém jako Evropa má i britský OneWeb, který měl letos v plánu provést asi 6 startů ruského Sojuzu s družicemi pro svou internetovou konstelaci. Chvíli to vypadalo, že březnový start OneWebu z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu ještě proběhne, ale Rusko jej na poslední chvíli podmínilo splněním nerealistických požadavků.
OneWeb se měl zavázat k tomu, aby jeho konstelace nebyla nikdy využívána k vojenským účelům a zároveň měla britská vláda slíbit, že odprodá svůj podíl v této firmě. Ani jedna z těchto možností ale nepřipadá v úvahu, a tak start neproběhl.
Raketa pro něj už přitom byla připravena na rampě. OneWeb se rozhodl stáhnout svůj personál z Kazachstánu a pracovníci Roskosmosu na raketě zakryli státní vlajky Velké Británie a dalších zemí. Následně šéf Roskosmosu prohlásil, že rakety Sojuz, které byly původně vyhrazeny pro mise OneWebu, místo toho vynesou různé ruské družice – komunikační, meteorologické či snímací.
Není jasné, jak a jestli vůbec OneWeb dostane své družice z Kazachstánu, ale zrušený start prý pro firmu může představovat ztrátu 80–100 milionů dolarů. Jasné však je to, že chystané mise OneWebu budou také potřebovat alternativní raketu, jelikož společnost oficiálně oznámila zrušení všech startů z Bajkonuru. A Falcon 9 se zdá být opět rozumnou volbou, pokud OneWeb nechce dokončení své konstelace oddálit o 2–3 roky nebo i více čekáním na dostupnost jiných raket. Předpokládá to ale, že SpaceX bude ochotné družice pro OneWeb vynést, když samo provozuje konkurenční Starlink.
Elon Musk sice před časem avizoval, že nemá problém s tím, aby SpaceX vozilo konkurenční družice, ale mezi jeho firmou a OneWebem už dlouho vládne docela velká rivalita. Firmy si v minulosti podkopávaly nohy, vedly vzájemné spory a dělaly si různé naschvály, takže je teoreticky možné, že SpaceX svoje rakety OneWebu k dispozici nedá. Pro OneWeb by pak asi bylo velmi obtížné v rozumné době sehnat alternativní nosič pro stovky svých zbývajících družic.
ULA a Northrop Grumman
Ruská invaze na Ukrajinu bude mít dopad také na americké společnosti ULA a Northrop Grumman. Jejich rakety totiž využívají ruské motory a Ruská federace oznámila zákaz vývozu raketových motorů do USA. Stejně tak už nebude ruský personál poskytovat technickou podporu a servisování těchto motorů.
Konkrétně to jsou motory RD-180 pro raketu Atlas V společnosti ULA a RD-181 pro Antares společnosti Northrop Grumman. ULA je na tom o něco lépe, protože motory pro všechny zbývající mise Atlasu už byly doručeny do USA a společnost se prý obejde bez podpory ruských techniků, protože tyto motory už provozuje řadu let a má s nimi spoustu zkušeností.
Společnost ULA tedy neočekává, že by absence ruské technické podpory představovala problém pro chystané starty raket Atlas. Vyvíjený nástupce Vulcan Centaur už pak bude využívat americké motory BE-4 společnosti Blue Origin.
Oproti tomu první stupeň rakety Antares se vyrábí na Ukrajině a obsahuje již zmíněné ruské motory RD-181. Společnost Northrop Grumman momentálně má hotové rakety pouze pro příští dvě mise a následný osud Antaresu je nejasný. Tato raketa je využívána pouze pro mise kosmické lodi Cygnus, která zásobuje Mezinárodní vesmírnou stanici ISS.
V současném kontraktu programu CRS mezi NASA a Northropem zbývají právě dvě zásobovací mise, které jsou v plánu na tento a příští rok. Naplnění tohoto závazku by tedy neměl být problém, ale není jasné, co bude následovat, pokud bude Northrop chtít pokračovat v zásobování ISS.
Northrop Grumman má v podstatě dvě možnosti. Může se spokojit s dokončením aktuálního kontraktu a o další zásobovací mise se už neucházet. V takovém případě by si NASA v otázce zásobování ISS po roce 2023 musela vystačit se službami SpaceX (loď Dragon) a Sierry Nevady (vyvíjená loď Dream Chaser).
Druhou možností je, že Northrop ukončí provoz rakety Antares a pro budoucí zásobovací mise nabídne agentuře NASA loď Cygnus vynášenou nosičem jiné firmy. Podobná situace už v minulosti nastala. V roce 2014 totiž Antares vybuchl krátce po startu, což vedlo k poškození startovní rampy a také nutnosti upravit konstrukci rakety (motory AJ26 byly nahrazeny modely RD-181).
Společnost Orbital Sciences, která dnes spadá pod Northrop Grumman, však tehdy byla zavázána provádět zásobovací mise na ISS pro NASA. Zatímco tedy probíhaly opravy rampy a přepracování Antaresu, kosmickou loď Cygnus dočasně dopravovala na oběžnou dráhu raketa Atlas V společnosti ULA. Víme tedy, že Cygnus je možné vozit jinou raketou, avšak potvrzenou kompatibilitu má pouze s Atlasem V, a ten je vyprodaný (viz níže). Nicméně rozměrově by se měl Cygnus bez problému vejít i do aerodynamického krytu Falconu 9 nebo dalších raket.
Alternativní nosiče
Co konkrétně tedy můžou udělat firmy a kosmické agentury, které spoléhaly na ruské rakety nebo motory a nyní o ně přišly? Ve hře je několik potenciálních možností, ale většina z nich nepůsobí příliš perspektivně. Střední a těžké rakety jako Vulcan Centaur, New Glenn, Ariane 6, H3 nebo Neutron jsou zatím stále ve vývoji, takže v dohledné době nebudou schopny odbavit dodatečné mise ze Sojuzů, s kterými původní plány nepočítaly.
Dále tu jsou rakety Indie a Číny, avšak Indie nejspíš nemá volnou kapacitu. Čína by kapacitu sice možná měla, ale pro evropské organizace nejspíš nepředstavuje politicky schůdnou variantu.
Americká společnost ULA v současnosti provozuje rakety Atlas V a Delta IV Heavy, ale všechny zbývající kusy, které plánuje vyrobit v následujících letech, už jsou zamluvené jinými zákazníky. Teoreticky však přichází v úvahu možnost, že se někdo z domluvených komerčních zákazníků vzdá své rezervace a tím Atlas uvolní pro některé z nákladů původně určených pro Sojuz.
Například společnost Amazon si u ULA zarezervovala celkem devět Atlasů pro mise své satelitní konstelace Kuiper. Je teoreticky možné, že některé z těchto misí by šlo přesunout na Vulcan Centaur (nástupce Atlasu) a tím v krátkodobějším horizontu uvolnit pár Atlasů. Jde však jen o spekulaci.
Vzhledem ke všemu výše zmíněnému se jako nejlevnější a nejrychlejší alternativa jeví Falcon 9 společnosti SpaceX. Tato raketa se totiž kompletně vyrábí v USA a dění na Ukrajině nebo v Rusku na ni nemá žádný vliv. Stejně tak je pro Evropu nebo britský OneWeb politicky schůdnější americká raketa než čínská. Navíc už dnes dokáže Falcon 9 startovat zhruba jednou týdně a má tedy dostatečnou kapacitu pro relativně rychlé obsloužení nových, nečekaných zákazníků.
Například italská družice CSG-2 byla nedávno kvůli neustálým odkladům evropské rakety Vega-C přesunuta na Falcon 9. Na oběžnou dráhu pak byla úspěšně vynesena pouhých 5 měsíců po uzavření smlouvy se SpaceX.
Oproti tomu u ostatních velkých raket je nutné si start objednat 2–3 roky dopředu, aby se pro něj stihl vyrobit potřebný hardware. SpaceX ale zhruba 90 % komponentů svých raket dokáže snadno používat opakovaně, což firmě dává nevídanou flexibilitu a schopnost rychle obsloužit spoustu zákazníků i bez výrazného navyšování výrobní kapacity. A v nejhorším případě může SpaceX odložit pár svých misí Starlink a uvolnit tak kapacitu pro původně neplánované evropské starty.
Text byl převzat z portálu ElonX. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
