Nově objevená černá díra, jedenáctkrát hmotnější než Slunce, je v hvězdokupě NGC 1850, kterou tvoří několik tisíc hvězd. Leží ve vzdálenosti zhruba 160 000 světelných let od nás v malé sousední galaxii, Velkém Magellanově oblaku.
Černé díry pohlcují vše ve svém okolí, včetně světla, a je proto velmi obtížné je objevit. Jejich gravitační působení ale ovlivňuje pohyb blízkých objektů a právě díky tomu je možné je najít, přestože jsou „neviditelné“.
Astrofyzička Sara Saracinová z univerzity v Liverpoolu, spoluautorka objevu, přirovnává hledání černých děr k „pátrání Sherlocka Holmese po zločincích na základě chyb, kterých se dopustili“. Černé díry sice vědci nevidí, ale mohou pozorovat jevy, které způsobily.
STO OBJEVŮ: Zkáza, nebo brána? Černá díra zůstává neprozkoumaným divem |
Pro odhalení existence černých děr existují v zásadě tři postupy. Obvykle astronomové zaznamenají takto malé černé díry na základě sledování rentgenového záření, které vydává hmota padající do černé díry, nebo prostřednictvím gravitačních vln vznikajících při srážce dvou černých děr. Vědecký tým Sary Saracinové ale jako první pracoval s dynamickou metodou, která by mohla přispět k objevu mnoha dalších černých děr.
Evropská jižní observatoř je společná astronomická organizace 16 evropských států, včetně Česka, které přistoupilo v roce 2007. ESO provozuje tři observatoře ve vysokých nadmořských výškách v Chile.
