Slavná antická báje vypráví o synovi bohů Prometheovi, který natolik miloval lidi, že se kvůli nim vzbouřil i proti samému Diovi. Zeus se tehdy s lidským pokolením nepohodl kvůli způsobu obětování a za trest jim vzal oheň.
To ovšem Prometheus nestrpěl, bohům ho zase sebral a donesl zpátky. Co víc, lidi naučil, jak s ním zacházet. Jak vařit, tavit kovy a vyrábět si z nich nástroje, jak se zkrátka stát rozumnou, hospodařící bytostí.
Rozzlobený Zeus za to Promethea krutě ztrestal: dal ho přikovat ke skále, kde nejen v létě trpěl žhnoucím sluncem a v zimě mrazem, ale každý den přilétal orel, který mu vykloval kus jater. Přes noc sice dorostla, jenže ráno se dravec objevil znovu. Až hrdinný Herakles orla sestřelil šípem a vězňovy okovy ze skály vyrval.
O smyslu té historky není třeba spekulovat, díky ní se Prometheus stal jedním z velkých dobrodinců lidstva, protože mu věnoval dar cennější než cokoli jiného.
Vědecké tápání
Zatímco řecká báje má, pokud jde o oheň, jasno, skutečná historie už tak přehledná není. Odhady chvíle, kdy člověk začal oheň využívat, se velmi liší. Bylo to před 125 tisíci lety? Před 400 tisíci lety? Nebo můžeme jít nazpátek až smělých 1,5 milionu let, jak se snažily naznačit nálezy v keňské oblasti Koobi Fora?
Zdá se, že archeologové těmi teoriemi míchají poměrně často. Jeden z dlouho citovaných průzkumů kupříkladu sázel na dějiny zkroceného ohně trvající 690 tisíc až 790 tisíc let.
Zhruba před deseti lety izraelský tým oznámil výsledky analýzy desetitisíců kousků spáleného dřeva a pazourků, které našli v oblasti Gesher Benot Ya´aqov na břehu Jordánu. Bylo to v místě považovaném za sídliště Homo erectus, které už předtím archeologům vydalo kamenné sekery a další předměty odhadované na oněch 790 tisíc let.
Nízké procento spáleného dřeva a pazourků tentokrát ukázalo podle archeologů na možnou přítomnost jakéhosi krbu, protože přirozený oheň by zanechal vydatnější stopy. Navíc se tu našly kameny, které mohly sloužit k vykřesávání jisker.
Jenže v roce 2012 to začal trumfovat nález z jihoafrické provincie Severní Kapsko, kde archeologové bádali v jeskyni Wondewerk a počátky používání ohně posunuli o dobrých 200 tisíc let nazpátek. Původně sice měli v plánu prozkoumat sedimenty nečistot, ale když je archeolog a půdní specialista Paul Goldberg podrobně zkoumal, náhle vykřikl: „Svatá krávo! Tam je popel!“
Další analýza ohořelých zbytků rostlin a kostí naznačila, že opět zřejmě nešlo o přírodní požár, ale o malý ohníček z větviček a trav.
Se svědectvími o dávném používání ohně se tradičně hlásila Afrika, ale přispěla i Evropa a Asie. A kdo ví, jestli se odněkud nevynoří nová překvapení.
S ohněm rostl mozek
Tři otazníky
|
Proti všem „přesvědčivým“ stopám pravěkých ohníčků se samozřejmě občas ozvou zpochybňující argumenty. Ale v jednom se vědci shodují: oheň zlomově přispěl k rozvoji člověka, a to v momentě, kdy se ho naučil rozdělávat a řízeně využívat.
Nemusel se držet teplých krajin, najednou mohl migrovat i do chladnějších částí planety. Ve vyhřáté a osvětlené jeskyni nebo podobném příbytku snáz rozvíjel společenský život. Plameny odháněl dravce a bezpečněji přežíval. Oheň mu umožnil vyrábět dokonalejší nástroje pro lov i pro práci.
A ještě na něco nezapomeňme: tepelně připravené jídlo mohl náš prapředek lépe rozžvýkat i strávit. Podle některých hypotéz se mu tak uvolnila kapacita pro růst mozku.
Zkrocení ohně vedlo k vrozvoji mozku u našich předků, a tím pádem k vývoji civilizace.
