Poslední únorový týden byl bohatý na významné události a kontroverze, v Česku i ve světě. Ale jen k jedné se mi sešel tucet mailů a vzkazů: „Nechcete napsat o těch šatech? Jakou mají vlastně barvu? Jaké je vědecké vysvětlení, že každý vidí něco jiného?“ Tenhle rok jsem ještě tolik tipů na jednu událost nedostal. Zprávu jsem odmítl psát a vydala ji rubrika Revue (což je, myslím, rozumné, zpráva byla vnímána jako důležitá díky zapojení celebrit). Ale požadavky na podrobnější zprávu na Technetu přicházely dále.
Připomeňme pro ty šťastné, kontroverzí nezasažené, o co vlastně jde. Žena vyfotila šaty. Někdo na nekvalitním obrázku vidí modro-černé pruhy, 68% většina vidí bílou a zlatou. Z šatů (#TheDress) je rázem zpráva celospolečenského významu. A každý - běžní uživatelé i celebrity - se musí na síti přiznat, ke které barevné kombinaci se hlásí.
Co vidíte?Nejlepší optické iluze |
Proč jsem tvrdošíjně odmítal psát o zprávě, která měla předem zaručen zájem čtenářů? Protože se mi ta iluze zdála jednoduchá - psal jsem o optických iluzích opakovaně a všechny byly podle mého zajímavější. A svým způsobem mi vadilo, že tak hluboce zajímavé téma jako vnímání barev by bylo uvedeno senzací s poločasem rozpadu jednoho víkendu.
Uplynul týden a popularita iluze TheDress upadá jen pomalu. „Určitě by stálo za to, aby se na to podíval Technet a vysvětlil šaty všem, kteří tomu ani po přečtení tohoto článku nerozumí,“ napsala nám hlavní editorka. „Dotazy na Facebooku se množí.“ No dobře. Asi by přeci jen stálo za úvahu, proč jednoduchá fotka vyvolala takový ohlas. A když už se tím zabýváme, podíváme se i na princip té iluze. To je totiž to opravdu zajímavé.
Čím je iluze způsobená?
Aniž si to uvědomujeme, barvy, které vidíme, jsou výsledkem dohody mezi tím, co oči vidí, a tím, jak to mozek interpretuje. Náš mozek musí neustále interpretovat nejrůznější jevy - perspektivu, vzdálenosti, neostrosti. Vnímání barev je další z nich. Pěkně to ukázal Randal Munroe nebo New York Times.
Úprava fotky v grafickém programu ukazuje, jak oko a mozek s fotografií pracují. Pokud si náš mozek podle kontextu řekne - aha, tohle je černá, pak náš mozek celou scénu vnímá jako tmavější. Pokud naopak předpokládáme, že jsou šaty ve stínu, pak modrou považujeme za zastíněnou bílou, a mozek na základě této úpravy vyhodnotí tmavě šedou jako zlatou.
- Lidé, kteří na fotce viděli modrou a černou, správně odhadli, že šaty jsou přesvícené a „odečetli“ si přebytečné světlo
- Ti, kteří viděli na snímku bílou a zlatou, zase předpokládali, že šaty jsou v protisvětle ve stínu a „připočetli“ si tedy světlo navíc
Vyvážení bílé - fotoaparát potřebuje poradit, lidé jsou zvyklí
Barva světla z různých světelných zdrojů se liší. Žárovka emituje světlo „teplejší“ (žluté) a slunce spíše chladnější. Pokud vedle sebe položíme fotografie stejné scény, ovšem s různým osvětlením, okamžitě vidíme rozdíl.
Kdybychom však byli v místnosti, rychle si navykneme na dostupné osvětlení a tabuli uvidíme bílou, nikoli žlutou nebo modrou. Protože fotoaparát neví, jakou má scéna ve skutečnosti barvu (neumí si to odvodit z kontextu), může uživatele hodnotu nastavit pomocí funkce „vyvážení bílé“.
Je také dobré připomenout, že fotoaparáty mají tendenci zesvětlovat tmavé objekty, a to kvůli automatickému měření expozice. S fotoaparátem nastaveným na automatiku vyfotíme pouze bílou čtvrtku a poté se stejným nastavením, za stejného světla, vyfotíme i detail černé krabice. Vidíme, že fotoaparát změřil odražené světlo a přizpůsobil expozici tak, aby zachytil takzvanou neutrální šedou. Oba výsledné snímky jsou tedy velmi podobné, přestože fotografované objekty jsou naprosto odlišné.
Vyvážení bílé - názorná ukázka:
Fotoaparát totiž neví, co fotíme, a snaží se na snímku zachytit tmavé i světlé objekty. Pokud tedy převažují tmavé barvy - jako na obrázku se šaty - dojde k jejich zesvětlení.
Vnímání barev je pak ovlivněno okolními barvami. Dobře to ukazuje iluze, kdy šedou barvu vnímáme jako modrou nebo žlutou barvu, protože náš mozek odečte barvu filtru, tedy barevnost okolí. Podobný princip funguje i u modro-černých šatů - náš mozek se zkrátka může nechat na první pohled zmást a modrou barvu šatů vyhodnotit jako bílou barvu ve stínu. Jak je ale evidentní z fotek na stránkách eshopu prodejce, šaty jsou skutečně černé a modré.
Proč si šaty zasloužily tolik pozornosti?
Když jsme si ujasnili, jakou že mají ty slavné šaty vlastně barvu, můžeme se věnovat otázce možná ještě zajímavější. Jak vysvětlit, že se jednoduchou iluzí nechala uchvátit třetina sociálních sítí, a zřejmě většina mainstreamových médií?
VysvětleníPokud vám pořád není princip iluze jasný, podívejte se na tato vysvětlení: |
Předně je to popularita optických iluzí. A vlastně jejich samotná podstata: Náš vlastní mozek před námi něco tají. Je to jako přistihnout kouzelníka, jak zpod stolu vytahuje králíka, zatímco vaši pozornost upoutal prázdným kloboukem. Víte, že tam je nějaký trik, ale je nesmírně těžké analyzovat svou nepozornost a přinutit se k jeho odhalení. Je to lákavé a vzrušující.
Pak tu máme kontroverzi, ale kontroverzi velmi neškodnou. Můžete se vášnivě hádat, jakou barvu šaty mají, ale víte, že na tom vlastně nezáleží. Takové diskuze nikoho nebolí. Navíc je otázka zcela jasná a nevyžaduje žádnou další znalost - ideální pro útržkovité čtení, které je typické pro konzumaci obsahu na sociálních sítích.
No a nezapomeňme, že jakmile se nějaký „fenomén“ dostane do rukou velkých médií, která na něm nenechají nit suchou, dokud je z čeho vařit nebo dokud se neobjeví fenomén nový. „TheDress“ postupně vyprchá z paměti a za pár měsíců z něj bude vtipné retro, za rok za dva už jen obskurní kulturní narážka.
Do té doby může TheDress posloužit i dobré věci. Třeba k uvědomění, že zatímco některé iluze jsou zcela mimoděčné, jiné mají vážný podtext.
„Proč je tak těžké vidět černou a modrou?“