Pojmům politická pravice a levice je tedy něco přes 220 let. Vznikly v průběhu Velké francouzské revoluce podle toho, jak v Generálních stavech seděli zastánci monarchie a lidé toužící po změně starých pořádků, horující pro třetí stav a nový politický systém.
Tradice až do nedávna říkala, že se pravičákem nebo levičákem staneme díky učení, všem společenským vlivům, zejména výchově v rodině a životu ve své sociální vrstvě. Nápad, že by politická orientace mohla mít neurobiologické podklady, je mladý. Ověření umožnily metody sledování mozkové činnosti i genetická vyšetření.
V průběhu výzkumu zkoumajícího vztah genů a politické orientace odpovídala mladistvá i dospělá americká dvojčata na desítky otázek, například na postoje týkající se sexuálního chování, práva homosexuálů, školní modlitbu, zdanění soukromého vlastnictví, právo vlastnit střelnou zbraň, trest smrti, postoj k válce. Studie jedno- a dvojvaječných dvojčat jsou pro rozplétání vztahu mezi geny a prostředím klíčové, byť jako všechny metody mají svá omezení.
Jaký byl výsledek? Vědci napsali: "V průběhu dětství a dospívání lze individuální rozdíly politických postojů přičítat rozmanitosti zevních vlivů… S ranou dospělostí, tedy těsně po dvacátém roku věku, se u lidí, kteří opustili domov svých rodičů, prokazuje, že jsou jejich politické postoje značně ovlivňovány geneticky, což v průběhu dospělosti trvá". Genetický vliv tedy významný je.
Přiblížit se, vzdálit se
Jestliže jsou vyhranění konzervativci geneticky odlišní od vyhraněných liberálů, mělo by se to projevovat ve stavbě a činnosti mozku obou skupin. Vědci tudíž posbírali vyhraněné americké konzervativce a stejně vyhraněné americké liberály a v pokusu je vystavili ohrožujícím a neohrožujícím obrázkům, jakož i náhlým, nepříjemným, nepředvídatelným zvukům (studie je dostupná zde).
Ohrožující obrázky byly tři – velký pavouk na vyděšené tváři, napůl omráčený člověk se zkrvaveným obličejem a otevřená rána, ve které byly larvy. Obrázky se objevovaly nečekaně v delší sérii 33 obrázků jiných. Přitom jim sledovali elektrickou kožní vodivost a mrkací reflex. Tyto hodnoty totiž stres z nečekaného ohrožujícího podnětu mění.
Lidé, kteří na ohrožující obrázky a nepříjemné zvuky odpovídali poměrně málo, byli zastánci pomoci cizím národům, neměli nic proti imigraci, byli pacifisté a zastánci tvrdé kontroly prodeje střelných zbraní. Lidé, kteří na oba druhy podnětů reagovali podstatně víc, byli zastánci vyšších výdajů na zbrojení, byli pro trest smrti, byli patrioté a zastánci války v Iráku. Jinak řečeno: mezi americkými konzervativci jsou lidé, kteří bouřlivěji reagují na ohrožující podněty. Jejich politická orientace je po této stránce zřejmě vyjádřením potřeby ochrany sociální struktury proti tomu, co považují za zevní i vnitřní hrozbu.
V dalším, podobně uspořádaném experimentu, vyhranění konzervativci a liberálové sledovali opět ošklivé obrázky, dva byly stejné jak v předchozím pokusu, třetím byl dav lynčující jedince. Obrázky byly opět nečekané v řadě obrázků dalších. Kromě toho se dívali na podobně nečekané obrázky příjemné a to šťastné dítě, mísu s ovocem a hezounkého králíčka.
První skupině, obrázkům ošklivým se říká averzívní neboli odpudivý podnět, druhé skupině podnět apetitivní neboli přitažlivý. Tendence přibližovat se k přitažlivému podnětu a vzdalovat se od podnětu odpudivého je jeden z nejhlubších a vývojově nejstarších typů chování. Mají ho všechny druhy savců bez ohledu na to, že jsou pro různé druhy přitažlivé nebo odpudivé velmi různé druhy podnětů. Vyhranění konzervativci se víc orientují na odpudivé podněty, vyhranění liberálové na podněty přitažlivé.
A teď: fazole
Rozdíly jsou měřitelné i v tom, jak obě skupiny přistupují k riziku. Představte si zjednodušený černobílý obrázek, kterému budeme říkat fazole. Fazole je kruh, ovál nebo natažená elipsa. Kromě toho je v ní zakreslený různý počet teček od jedné do deseti. Se šestatřiceti fazolemi budete hrát hru, která se jmenuje BeanFest, doslovně to znamená Fazolový festival.
Každá fazole má nějakou bodovou hodnotu, kterou předem neznáte. Hodnota je buď kladná, nebo záporná. Úkolem je nasbírat co největší počet bodů. Musíte dobře rozhodnout, kterou fazoli budete volit, a které se vyhnete. Jakmile fazoli zvolíte, sdělí vám svůj počet bodů – a ty se k těm vašim přičtou nebo se od nich odečtou. Začínáte s padesáti body. Jakmile dosáhnete stovku, vyhráli jste. Jakmile dosáhnete nulu, prohráli jste. V obou případech začíná další kolo, a to opět s padesáti body.
Fazole jsou sestaveny tak, aby nebylo možné uvést do vztahu jejich tvar, počet teček a kladnou nebo zápornou hodnotu. Hráč musí uvést každý typ fazole do vztahu k výsledku. Učí se to v průběhu hry. Hráče nejdříve v šesti pokusech naučíte, jak se hraje. Vlastní hra je pak rozdělena do tří bloků, v každém bloku je 36 pokusů. Každou z 36 fazolí tedy vidí hráč třikrát. V průběhu pokusu hráč stiskem knoflíku oznamuje, zda nabízenou fazoli přijímá nebo odmítá.
Předchozí experimenty říkaly, že jsou konzervativci citlivější na ohrožující podněty, a že jde o vrozený sklon. V tomhle experimentu byli konzervativci při volbě cílů opatrnější než liberálové. Volili jich menší počet, větší počet odmítali. Kromě toho se snadněji učili negativním podnětům než podnětům pozitivním.
Tváře pravé i levé
Jeden z nejvýznamnějších sociálních signálů je pro lidi výraz ve tváři jiného člověka. Většina z nás takový výraz čte velmi rychle, automaticky, zpracováváme ho včetně příslušné vegetativní odpovědi, která může být projevem úleku stejně jako radosti, rychleji, než si to uvědomujeme (o tom, jak jsme naprogramováni ke čtení z tváří si přečtěte v článku popisujícím využití netvorů ve vědě).
Vědci požádali profesionální herce, ženu a muže, aby v obličeji vytvořili pět rozličných neurčitých tvářových výrazů, tedy mimických vyjádření nesdělujících nějakou konkrétní emoci. Všech pět obojakých tvářových výrazů vyfotografovali a předvedli vyhraněným konzervativcům a liberálům. Tvář s neurčitým výrazem "čtou" různí lidé různě, vidí v nich rozdílné citové výrazy.
Středeční sloupekVždy ve středu vychází na Technet.cz sloupek od jednoho z našich předních odborníků. Pravidelně se zde budete setkávat s názory biochemika, bývalého předsedy Akademie věd a dnes předsedy Učené společnosti, Prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka, DrSc. a šéfa České kosmické kanceláře a specialisty na dálkový průzkum Země Doc. Ing. Jana Koláře, CSc. |
Lidé sympatizující s americkými republikány, tedy lidé cítící spíše pravicově, spatřovali v těchto tvářích ohrožující emoce daleko víc, než lidé sympatizující s americkými demokraty, tedy lidé cítící spíše liberálně, v americké terminologii tedy levicově. Současně se zjistilo, že lidé sympatizující s republikány jsou součástí větších sociálních sítí než lidé sympatizující s demokraty. Lidé sympatizující s demokraty, tedy lidé spíše levicoví, na tom byli také citově hůř, byli se životem méně spokojení než lidé spíše pravicoví, což je stará americká zkušenost.
Menší námaha
Konzervativci mají rádi status quo, liberálové jsou spíše pro změnu. Přemýšlet o změně, dokonce se o ni snažit, je však namáhavější, než moc neuvažovat a nechat vztahy jak jsou. Jinak řečeno: býti konzervativní znamená v tomto ohledu menší duševní námahu. Vědci to vyzkoušeli ve čtyřech experimentech.
Experiment první: jak známo, alkohol v menší dávce lidi obvykle uvolňuje, narušuje kontrolu, automatické myšlení je přitom obvykle nedotčené. Takže se badatelé postavili u východu z baru, poprosili hosty, kteří bar opouštěli o spolupráci s tím, že jim zdarma určí hladinu krevního alkoholu. Přitom se jich zeptali na 10 položek rozlišujících pravicový a levicový postoj a to v devíti stupních od "naprosto nesouhlasím" ke "zcela souhlasím". Výsledek: čím byla hladina alkoholu vyšší, tím byly názory politicky konzervativnější.
V druhém experimentu dobrovolníci určovali své politické postoje tak, že odpovídali na několik výroků. Polovina účastníků přitom byla zatížena současně další úlohou. Současná dvojí zátěž jim tedy rozštěpila pozornost. Neuropsychologové praví, že dvojí zátěž odčerpává kognitivní zdroje, tedy systémy, kterými myslíme, víc než zátěž jednoduchá. Jestliže je konzervativní myšlení méně namáhavé než liberální, měl by se při dvojí zátěži projevit větší sklon ke konzervativnímu myšlení. Což se stalo: dvojí zátěž skutečně posunuje myšlení konzervativním směrem.
Experiment třetí: Lidé se poměrně často dostávají do stresu proto, že na řešení nějaké úlohy nebo jejich většího počtu mají málo času. Časový stres vyžaduje rychlé, pokud možno efektivní odpovědi. V této situaci je tedy výhodné myšlení, které je jednoduché, nedá moc námahy.
Vědci tedy dobrovolníkům změřili skóre politického konzervatismu a liberalismu. Dobrovolníci si přečetli studii zabývající se sociální problematikou. Věděli, že následně budou odpovídat na 50 pojmů, a že tak budou činit jak ve spěchu, tedy ve značném časovém tlaku, tak bez spěchu, kdy budou mít čas na rozvažování.
MUDr. František Koukolík, DrSc. František Koukolík František Koukolík vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy se specializací na patologickou anatomii. Zaměřil se na neurodegenerativní choroby mozku. Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze, zároveň přednáší na 3. lékařské fakultě UK. Koukolík napsal desítky knih a v roce 1992 získal cenu Akademie věd za popularizaci vědy. |
Polovina pojmů vystihovala konzervativní hodnoty, příkladem byly pojmy zákon a pořádek, autorita, soukromé vlastnictví, druhá polovina pojmů vystihovala liberální hodnoty, příklad byly pojmy občanská práva, sociální změna. Odpovědi byly hodnoceny škálou od "výrazně nesouhlasím" k "výrazně souhlasím".
Výsledek? Čím větší časový stres, tím větší příklon k pojmům označujícím konzervativní hodnoty.
Ve čtvrtém experimentu byli účastníci instruováni, aby o pojmech vyjadřujících konzervativní nebo liberální hodnoty uvažovali rychle a zběžně nebo pomalu, důkladně a do hloubky. A opět: méně namáhavé uvažování znamenalo větší příklon ke konzervativním pojmům.
Ideologie jako poznávání
Politickou ideologii lze chápat jako motivované sociální poznávání. Vyšetření 22 818 lidí z 12 států prokazuje, že motivací pro politický konzervatismus (pravicový a zřejmě i levicový) je v sestupném pořadí míra strachu ze smrti, míra nestability politického systému, míra dogmatismu a neschopnosti snášet dvojznačnost, strach ze ztráty a ohrožení.
A naopak: čím vyšší je u lidí míra otevřenosti vůči nové zkušenosti, čím lépe zvládají složitost, čím vyšší mají míru sebeúcty, tím je míra jejich politického konzervatismu nižší. Konzervatismus lidí horních příček sociálního žebříku je dán zejména potřebou sociální dominance. Konzervatismus lidí z dolních příček je dán zejména potřebou pořádku, snížením úzkosti z nejistoty, nestability a ohrožení.
Jestliže platí základní postuláty evoluční psychologie, pak by mohl být konzervatismus "přirozenější" než liberalismus. Je totiž "intuitivní", bližší teoreticky předpokládaným vnitro- i meziskupinovým vztahům našich vývojových předků. V době prohlubující se globální soutěže o zdroje a jaderných zbraní jde o riskantní dědictví.
Liberalismus je naproti tomu kontraintuitivní, proto dá podstatně víc myšlenkové námahy, což může být jeden z důvodů, proč jsou, jak dokazují průzkumy, liberálové méně šťastní než konzervativci. Výzkum říká, že konzervativcům na rozdíl od liberálů rozevírání sociálních nůžek nevadí. Nepřemýšlejí o něm, je pro něčím přirozeným.
Limity rozlišování
Rozlišování pravice a levice má smysl jen ve státech s parlamentní demokracií. Prostá otázka zní: jestliže existují neurobiologické rozdíly mezi pravicí a levicí, co dělají tito lidé v systémech, které parlamentní demokracii nemají? Prostá odpověď zní: osobnosti zůstávají, jejich sociální vztahy se projevují v jiných směrech, než je politické chování.
Další omezení: vědecké práce, z nichž vyprávění vychází, jsou většinou práce z USA. Spojené státy jsou jiné než Evropa. Američtí konzervativci a liberálové jsou evropským pravičákům a levičákům podobní, nejsou však totožní.
Současní vyhranění američtí konzervativci obvykle odmítají manželství homosexuálů, předmanželské sexuální soužití, právo na umělý potrat, ilegální imigraci, hospodářskou pomoc cizím zemím, kontrolu prodeje a vlastnictví střelných zbraní, pornografii, pacifismus a pomoc sociálně slabším (wellfare spending). Jsou zastánci svobodného, nekontrolovaného obchodu, co nejmenšího vlivu státu, Vlasteneckého zákona (Patriot Act) vydaného po útoku na Světové obchodní centrum a omezujícího americké ústavní svobody, doslovného výkladu Bible, války v Iráku, poslušnosti a sociální hierarchie, výdajů na zbrojení, školní modlitby, policejních zásahů bez plného dodržování habeas corpus (včetně "kontrolovaného mučení") a trestu smrti. Postoj současných vyhraněných amerických liberálů je opačný.
Třetí omezení, nebo spíše otázka: jestliže se konzervativec neurobiologicky liší od liberála, liší se jejich stavba a činnost mozku. Stavba i činnost mozku jsou do značné míry kontrolovány geneticky, to znamená konec konců evolučně. Představa, že by evoluce konstruovala mozky pravicové a levicové je absurdní. Mezi geny – mozky – chováním – kulturou – dějinami je most velmi dlouhý, mnohovrstevný s řadou zpětných vazeb, v mnohém stochastický (tedy předvídatelný jen statisticky, nikdy přesně v jednotlivých případech. Jako u vrhu kostkou, pozn. red.).
Omezení čtvrté: vědecké práce zkoumají vyhraněné konzervativce a liberály, tedy jen okraje širokého spektra. Nedivte se proto, když shledáte, že jste nositeli některých pravicových a některých levicových názorů, postojů, případně druhů chování současně.
Pojem konzervatismus se obvykle vztahuje k politické pravici. Zkušenost a výzkum říkají, že mnozí představitelé levice mohou být nositeli některých vysoce konzervativních postojů, například nízké míry otevřenosti vůči novým zkušenostem, potřeby vyhýbat se nejistotě, potřeby pořádku, mentální rigidity.
Konzervatismus je tedy něco obecného a není pouhým zrcadlovým obrazem liberalismu. Konzervatismus rovná se odpor vůči změnám, přednost bezpečným tradičním a konvenčním podobám chování a institucí, v tomto směru je lhostejné, zda je pravicový nebo levicový. Je prospěšné mít na mysli rozdíl mezi psychologickými a ideologickými proměnnými.
Důležité upozornění pro fanoušky levice i pravice: nosit v hlavě jeden nebo druhý typ není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Oba typy jsou systémy, které nějakým způsobem odpovídají na podněty z okolí, prožívají samy sebe a nějakým způsobem se chovají. Záleží na kontextu, nebo souboru souvislostí, zda můžeme považovat dané chování za dobré nebo špatné, morální nebo nemorální, úspěšné nebo neúspěšné.
