Klonování vyhynulého druhu není nic jednoduchého a to ani v případě, že máte k dispozici dobře zachovalé genetické podklady, jako tomu je v případě tlamorodky zázračné. V rámci projektu Lazarus výzkumníkům trvalo pět let, než se jim podařilo úspěšně naklonovat embryo, respektive spíše malý shluk živých, dělících se buněk.
"Je to poprvé, co se tato technika úspěšně využila na vyhynulém druhu živočichů," uvedl biolog Michael Mahony, který se na projektu podílel. Mnoho vědců se přitom dosud domnívalo, že koncept klonování vyhynulých živočichů, v populární kultuře proslavený filmem Jurský park, skutečně patří jen do říše sci-fi.
Embrya zatím nepřežila, přesto jde o důležitý pokrok
Žádné z naklonovaných embryí nepřežilo déle než několik dní, dostaly se pouze do fáze blastuly. Genetické testy však potvrdily, že dělící se buňky obsahovaly genetický materiál vyhynulé tlamorodky. Cílem projektu je nejen navrátit tlamorodku mezi živé druhy, ale především se během experimentů dozvědět více o procesu klonování.
Paropucha širokohlavá (Mixophyes fasciolatus)
Mike Archer, vedoucí projektu Lazarus z univerzity v Novém Jižním Walesu v Sydney, popsal celý experiment i jeho části jako vzrušující: "Dokázali jsme reaktivovat mrtvé buňky, udělat z nich buňky živé, a vzkřísit tak genom již vyhynulého druhu. Máme teď již čerstvé buňky pro další klonovací experimenty." Název projektu Lazarus je odkazem na biblický záznam důležité události, při které Ježíš vzkřísil z mrtvých svého přítele Lazara (Jan 11).
Jako nositelské buňky byly využity buňky žáby Mixophyes fasciolatus, jejíž DNA vědci deaktivovali pomocí UV záření. Výsledky zatím nebyly publikovány v odborném recenzovaném časopise, Mike Archer je ovšem prezentoval ve své přednášce na konferenci TEDxDeExtinction v pátek 15. března ve Washingtonu.
Jsou výsledky přelomové? Možná, pokud žábu skutečně oživí
Český biolog a genetik Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR je k výsledkům zatím skeptický, protože podobná oznámení dílčích "úspěchů" tu už byla i v minulosti. "O mírně přelomovou záležitost půjde v případě, že skutečně doloží, že vznikla embrya s genomem vyhynulé žáby, která se začala dělit a aktivovat genom, a zároveň se dostala ve vývoji dále než jen k rýhování," uvedl na dotaz Technet.cz.
Klonování vyhynulého druhu je podle Svobody odlišné (a obtížnější) z mnoha důvodů. "Při běžném klonování jsou k dispozici dvě věci: jádro s nepoškozenou DNA z živé buňky a příjemcovská buňka stejného druhu," vysvětluje. "Jádro s nepoškozenou DNA je důležité pro normální vývoj, protože zlomy v DNA dokáží zastavit buněčný cyklus. Při práci s historickým (tedy zmrazeným) materiálem se zlomům v DNA vědci nevyhnou, a je tedy záležitost pravděpodobnosti, jak si s tím pak to vytvořené embryo poradí."
Druhým zádrhelem je absence příjemcovské buňky stejného druhu. "U normálního klonování jsou všechny proteiny, signální dráhy, energetický metabolismus apod. kompatibilní, u klonování vyhynulého druhu tomu tak není." Podle Svobody je tak pravděpodobnost, že se podobné klonování povede, o mnoho nižší: "Ne nulové, ale minimální," domnívá se.
