Kanadsko-americký iluzionista a skeptik se proslavil především tím, že v televizi odhaloval slavné manipulátory. Jejich tvrzení o nadpřirozených schopnostech vyvrátil jednoduchou ukázkou.
Jak odhalit šarlatánaNa první pohled vypadal James Randi jako šarlatán a kouzelník. Pořádný plnovous, černý klobouk a dlouhý plášť, hůlka s lebkou na konci. Kouzelníkem - tedy přesněji iluzionistou - skutečně je, mezi šarlatány však nepatřil. |
Randi totiž velmi dobře věděl, jak manipulátoři pracují s očekáváním a pozorností publika. Sám dokázal přesvědčivě replikovat triky, které tito údajní „psychotronici“ nebo „přírodní léčitelé“ prováděli. Někdy dokonce až příliš přesvědčivě. Občas totiž publikum věřilo tomu, že Randi ve skutečnosti ovládá nadpřirozené síly a jen to nechce přiznat.
My jsme se s Jamesem Randim setkali v říjnu 2017 k dlouhému rozhovoru o skepticismu, šarlatánech, homeopaticích a podvodnících. Před rozhovorem nám ukázal v hotelové hale karetní trik.
Přiznáme se, že jsme neměli velká očekávání. U 89letého člověka, který má problémy s klouby a sotva zamíchá karty, jsme se spíše snažili být trpělivým publikem. Ale jak jsme za pár minut zjistili, jen jsme tím naletěli na hru, kterou s námi Randi rozehrál. Jeho karetní trik nám uhranul nejen provedením, ale také tím, jaké překvapení divákům na konci přichystá. Přesvědčte se sami.
Iluzionisté lidi baví, šarlatáni lidské důvěry zneužívají
K povolání iluzionisty se Randi dostal už jako dítě. „Já jsem v mládí moc nechodil do školy. Byla to pro mě ztráta času. Často jsem tam doslova spal, protože jsem už probíranou látku znal.“ Místo toho chodil do muzea, do knihovny a také na iluzionistická představení.
Později se věnoval únikům po vzoru velkého Houdiniho. Zjistil, že to byl dobrý způsob, jak se dostat do novin, a tak začal dělat předváděčky pro policisty a bachaře. „Někdy jsem se nestačil divit, jak snadné to bylo. V jednom městečku se mi podařilo z cely utéct ještě předtím, než strážníci došli na konec chodby.“
Skrze vlastní iluze začal chápat i práci podvodníků. Ti používali stejných triků, ale nikoli k pobavení publika, ale k vydělávání na lidském neštěstí a lidské důvěřivosti.
V roce 1964 nabídl Randi tisíc dolarů tomu, kdo ukáže nadpřirozené schopnosti. Postupně odměna vystoupala až na milion dolarů. O cenu se postupně ucházelo na tisíc kandidátů, ale ani jeden neuspěl. Stačilo přitom, aby své schopnosti předvedl v nezávislém experimentu, na jehož průběhu se předem dohodl s organizátory. To ukazuje, že někdy jsou manipulátoři sami obětí své manipulace, protože sami upřímně věří, že nadpřirozené schopnosti mají.
„Každý může udělat chybu. Bez ohledu na to, jak chytří nebo vzdělaní jste, můžete naletět. Právě proto je potřeba důvěřovat vědecké metodě.“
James Randi (1928 – 2020)iluzionista, skeptik, spisovatel
„Je dobré si uvědomit, že každý může udělat chybu,“ říkal Randi. „Proto je potřeba důvěřovat vědecké metodě. Já sám nemám vědecké vzdělání, jsem jen iluzionista. Nikdy jsem neříkal, že jsem vědec. Ale věřím vědecké metodě a snažím se ji svědomitě aplikovat.“
Od 80. let byl James Randi aktivním členem racionalistického směru skeptiků. Specializoval se na veřejné odhalování podvodných tvrzení o nadpřirozených schopnostech. Předváděl, jakým způsobem šarlatáni manipulují, podvádějí a matou.
James Randi odhaloval podvodníky v přímém přenosu i před publikem
Ne vždy měla Randiho odhalení patřičný efekt. Třeba jeho nejslavnější výkon, kdy před celonárodním publikem naživo v televizi ukázal, že Uri Geller je podvodník – jeho odhalení paradoxně zvýšilo Gellerův věhlas, a pro některé lidi to byl paradoxně další důkaz toho, že Geller skutečně má nadpřirozené schopnosti: „Kdyby to byl trik, tak by to přece fungovalo vždycky.“
Přenáška – či spíše představení – Jamese Randiho z roku 2010:
Někoho přesvědčíte, někoho ne
Slavné bylo také Randiho odhalení zfalšované vědecké práce Jacquese Benvenisteho o paměti vody. Homeopaté z celého světa se na tuto studii upnuli jako na důkaz toho, že je i nesmyslně zředěná látka stále účinná. Když se ale skeptici (pod vedením Jamese Randiho) vypravili do laboratoře autora, podařilo se jim ukázat, že je experiment zmanipulovaný. Stačilo, aby výzkumníci nevěděli, která zkumavka měla obsahovat jaký vzorek (popisky byly zapečetěny, nalepeny na stropě a pod dohledem všech) a najednou byla paměť vody ta tam.
Závěry vyšetřovatelů uvádějí, že doktor Benveniste nedokázal dohlédnout na to, aby jeho laboratoř dodržela vědecké postupy. Výsledky proto odrážely jeho přání, nikoli realitu.
James Randi dobře věděl, že přes veškeré úsilí nemůže každého, kdo naletěl podvodu, přesvědčit o tom, že se stal obětí chytrého triku podvodníka. „Někteří si svůj omyl dokáží připustit, a někteří ne. Přesto se mi pravidelně při mých přednáškách či promítáních stává, že přijde nějakých šest, osm lidí se slzami v očích. A téměř vždy použijí téměř shodnou větu: Změnil jsem mi život. Když tohle zažijete, získáte pocit, že vaše práce má smysl, že má smysl pro někoho dalšího. Že jste dokázal někoho přesvědčit. Je to pocit k nezaplacení.“ Lepší důvod, proč věnoval klamům a iluzím, si představit nedokážeme.
