Když mají detektivové biologickou stopu pachatele, čeká je nelehký úkol: najít člověka se shodnou DNA. Pokud shodu najdou, mohou si být prakticky jistí, že našli skutečného pachatele. Výjimkou je případ s DNA identických (jednovaječných) dvojčat. V takovém případě totiž policisté nemohou snadno určit, o kterého ze sourozenců jde.
DNA odhaluje zločincePodívejte se, jak funguje identifikace pachatele pomocí vzorků DNA. Přehled využití v kriminalistice i historie objevu DNA v roce 1953. |
Jednou z možností je přečíst celý genom obou sourozenců a porovnat jej s přečteným genomem získaným ze vzorku od pachatele. Přestože jde o identickou DNA, dají se mezi nimi najít drobné mutace a odlišnosti, které je možné identifikovat. Jenže takové čtení je nesmírně nákladné jak časově, tak i finančně. A případů, kdy jsou podezřelými dvojčata, je kupodivu více, než by statistická intuice napovídala.
Výzkumníci z Univerzity v Huddersfieldu nyní našli způsob, jak identifikovat konkrétního jedince podle různě „narostlých“ vazeb v rámci řetězce DNA. Ve své studii popisují využití microRNA při rozlišení zdánlivě identických vzorků DNA. Navazují na předchozí výzkum „stem-loop reverse transcription“ (slRT, reverzní transkripce vlásenkovitých struktur). Tato metoda sice již dříve byla použita k forenzním účelům, ale toto použití nebylo systematicky zkoumáno.
Diagram popisující vznik a funkci microRNA řetězců
Nová studie ukázala, že dva vzorky DNA jednovaječných dvojčat lze přece jen odlišit. Na naší DNA probíhají tzv. „epigenické změny“, ke kterým dochází na nejmenší úrovni uvnitř řetězců DNA v důsledku působení prostředí, nemocí a další vlivů. Zjednodušeně si to můžeme představit tak, že na DNA se navěšují chemické „balíčky“, které tak de facto mění vlastnosti genů (zde se konkrétně využívá proces zvaný metylace). Výsledek se trochu podobá přepisu genetické informace, i když to se ve skutečnosti neděje.
K odhalení odlišností stačilo vzorky chemicky ošetřit ve speciálním roztoku a zahřát. Chemikálie se cíleně přichytí na metylové skupiny na DNA. Pak je možné chemicky porovnat, zda je chemický otisk v obou případech stejný (zda jsou metylace na stejných místech) či nikoliv, a je jasné, zda shodná DNA skutečně patřila stejnému člověku či nikoliv. „Test byl rychlejší a levnější, než standardní postupy,“ říká Graham Williams, vedoucí týmu výzkumníků. „Stačí na to jen pár hodin.“
Násilné trestné činy jednovaječných dvojčat
Mohlo by se zdát, že navržení techniky pro odlišení identických dvojčat je teoretické cvičení. Statisticky vzato je jednovaječných dvojčat přibližně přes půl procenta (dvojčata tvoří 0,3 - 0,4 % všech porodů), u některých ras nebo států je pravděpodobnost početí jednovaječných dvojčat ještě o něco vyšší. Výsledkem je, že policie se s případy, kdy je podezřelým jednovaječné dvojče, setkává relativně často.
Známým příkladem jsou bratři Tyrone a Jerome Cooperovi. Policie v roce 1999 vyšetřovala znásilnění v Michiganu a zajistila biologickou stopu pachatele. O pět let později našli policisté nalezli shodu DNA u Jeromea Coppera. Ten má ale jednovaječné dvojče - Tyrona. Oba z bratrů byli v minulost stíháni pro násilné sexuální činy. A oba tvrdili, že se znásilnění nedopustili, žádný z nich navíc nechtěl nic říci proti svému bratru. „Naivně jsme si mysleli, že jeden z nich by chtěl svého bratra chránit před nepravdivým obviněním, a tak se přizná... ale nic takového se nestalo,“ řekl pro BBC Jeffrey Hertel, policista, který na případu pracoval. Oba podezřelí (z nichž jeden je s pravděpodobností hraničící s jistotou pachatelem) skončili ve vazbě. Z dostupných materiálů není zřejmé, po jaké době byli propuštěni, nicméně v roce 2014 byl Jerome na svobodě, zatímco Tyrone si odpykává trest za řízení pod vlivem alkoholu ve státě Illinois.
Nejde jen o zločiny - také v případě sporu o otcovství nemají běžné testy DNA schopnost rozlišit, který z dvojčat je otcem. To řešil soud v Missouri v roce 2007, kde se dva bratři hádali o to, kdo je otcem dítěte. DNA testy ukázaly pravděpodobnost 99,9 % u Raymona Millera, a stejnou, 99,9 % pravděpodobnost u Richarda Millera. Soudce tak rozhodoval na základě vzpomínek matky o tom, kdy, s kým a za jakých okolností měla pohlavní styk, aby posléze prohlásil za otce dítěte Raymona. Nutno podotknout, že v případě občanskoprávního procesu jsou nároky na důkazy odlišné od těch při trestněprávním řízení.
Ani v případě, že se pomocí nové metody povede identifikovat DNA konkrétního jedince, není jisté, že to povede k obvinění. Obhajoba může například v případě DNA nalezené na místě vždy namítnout, že jde o nastraženou biologickou stopu. V případě znásilnění, kdy je stopa odebrána lékařem, ovšem taková námitka obstojí těžko.
Oprava: v článku byla zavádějící formulace o uvěznení bratrů Cooperových.
