Anežka Formánková, provdaná Šedivcová
První ženou s československým pilotním diplomem se stala úřednice plzeňských Škodových závodů Anežka Formánková. Zkoušky úspěšně složila – teoretickou 25. května, resp. praktickou 30. května 1928 – s prospěchem velmi dobrým. Diplom s pořadovým číslem 18 jí byl vydán 15. června 1928.
První československá pilotka přezdívaná Agnes se stala přirozeně celebritou leteckých periodik. Letec ze srpna 1928 jí dokonce věnoval celou stranu. „Jsou u ní všechny požadavky odborného, technického vyškolení splněny a to vše zajišťuje jí, že možno počítati s ní do budoucna jako s osvědčenou, vynikající silou pro další výchovu a získávání žen a dívek k výchově českých pilotek,“ píše se v článku o ní.
„Víte, mně je lhostejným, píší-li o mně, nebo ne. To mně nic nepřinese. Nejkrásnější ze všeho je letět, odpoutat se od pevné země, být nahoře u oblaků a vidět město jen jako malé dětské krabičky. To je takový krásný pocit, pro který létám a riskuji nebezpečí, které tu přirozeně vždycky je,“ řekla redaktorovi Letce.
Také srpnové Letectví z roku 1928 o ukončeném výcviku Agnes informovalo: „A tak můžeme s klidným svědomím prohlásiti, že slečna Formánková jest pilotkou, která se nám může směle postaviti po bok. To, že ‚naše Agnes‘ se věnovala létání a výcviku s největší obětavostí a sebekázní, nehledanou u ženy běžného typu, nutno hluboce oceniti. Snad v zápalu upřímného nadšení nedovede ani sama náležitě oceniti svou oběť, ale jistě si ráda vzpomene na opravdu krušné chvilky výcviku. Přejeme jí upřímně mnoho zdaru a pokroku v další letecké činnosti.“
Už v říjnu 1928 se Formánková vydala se svým domovským Západočeským Aeroklubem do Jugoslávie. „Letci byli velmi srdečně uvítáni velitelem letiště, majorem Miodragem Tomićem, a zástupcem Královského aeroklubu S. H. S. Oprávněný obdiv budila ovšem na prvém místě slečna Formánková, která zcela svěží a bez nejmenší nehody absolvovala zcela samostatně bezmála 1 000 km dlouhý let do Bělehradu,“ píše se v reportáži v dobovém Letectví. „V naší mladé pilotce se nezklamali. Cestu bezmála 2 000 km dlouhou prolétla zcela samostatně a s toutéž odvahou jako ostatní. Můžeme býti na ni právem hrdi,“ pokračuje článek.
Formánková se poté účastnila řady leteckých vystoupení i propagačních letů. Zvýšila si také svou kvalifikaci, v říjnu 1930 složila velitelskou zkoušku, která ji opravňovala k pilotování letadel s 10 a více pasažéry, a v listopadu 1931 získala kvalifikaci navigatéra II. stupně.
Ve 30. letech se provdala za člena Západočeského Aeroklubu a svého bývalého pilotního učitele Vavřince Šedivce. Její leteckou činnost přerušila válka, po válce se její jméno ve veřejných záznamech objevuje v červenci 1947, kdy se zúčastnila závodu o pohár ČNA (Českého národního aeroklubu), v celkové klasifikace se s letounem Po-2 umístila celkově pátá. V dílčí disciplíně – handicapovém závodě v rychlosti – skončila druhá. Vítězný únor však udělal za její leteckou kariérou definitivní tečku. Anežka Šedivcová-Formánková zemřela v 67 letech 17. prosince 1971 během pobytu ve slovenském Kežmaroku.