Na dráhu 06/24 Letiště Václav Havla přistává ve směru od slánské rychlostní silnice R7 Airbus A320. Krátce po dosednutí mu začíná hořet levý motor. Řídící na věži má práci. Rychlé povely, po chvilce na dráhu vjíždí hasiči, oheň stihnou uhasit dřív, než se dostane do letadla, ostatní letadla jsou informována a udržována v bezpečné vzdálenosti. Řídící si oddychne, svůj úkol zvládl na výbornou.
Vítejte v jednom z nejlepších 3D simulátorů pro výcvik věžních řídících letového provozu na světě. Mají ho v Letecké škole Řízení letového provozu České republiky v pražské Ruzyni.
Jako na skutečné věži
V simulátoru je všechno jako doopravdy. V místnosti bez oken o rozměrech zhruba deset krát deset metrů vidíme do kruhu uspořádaný stůl a židle řídících přesně tak jako na skutečné věži, vzdálené jen pár set metrů odsud. Také všechny systémy jsou stejné jako v živém provozu na věži. Stejný hardware, stejný software, jen data o pozicích letadel či počasí sem posílá čtyřicítka počítačů podle navolených parametrů.
Administrátorem 3D věžního simulátoru pro výcvik věžních řídících letového provozu v pražské Ruzyni je ing. Petr Dvořák.
Fascinující je virtuální panoramatický 360° výhled na plochu letiště a přistávací a pojezdové dráhy. „Vidíte přesně to samé, co řídící na věži v Ruzyni,“ říká administrátor simulátoru Petr Dvořák, když nás uvede do místnosti. Okna věže představuje projekční plocha umístěná od podlahy ke stropu a kolem dokola celé hlavní místnosti simulátoru.
Na uvítanou nám simulátor předvede start A380 Emirates (včetně velmi realistického zvuku), krátce nato nastane situace popsaná shora. Zatímco hasiči a záchranáři se věnují A320, po ploše letiště pojíždí další stroje, a protože je momentálně nikdo neřídí (dostalo se nám výsady mít simulátor půl hodiny jen pro sebe), nahromadí se na taxiway jako Cimrmanovi horníci v dole. „Pardon,“ přiskočí s úsměvem Petr Dvořák k řídícímu pultu a uvede vše do pořádku. „Každá exkurze tu končí letištěm v ohni a hromadou popadaných letadel,“ směje se.
„Primárně je náš simulátor určen pro to, aby na něm cvičili řídící nebo budoucí řídící pro Prahu, ale umí i jiná letiště,“ vysvětluje. Cvičí se tu jak budoucí řídící letového provozu (žáci), tak již aktivní řídící. „Jednou za rok musí všichni projít udržovacím výcvikem,“ říká náš průvodce. Při něm jim nasimulují všechny možné situace, které mohou při leteckém provozu nastat. Nouzové situace, hustý provoz, špatná dohlednost, požár, dokonce teroristický útok.
„Řídící musí být připraveni na všechno, a protože naštěstí řadu situací ve své aktivní službě nezažijí, musí projít jednou za rok udržovacím výcvikem,“ říká Petr Dvořák a pro naše pobavení zapíná mód pro bouřku. Nebe začne na plochu před virtuálním 360° oknem metat blesky i s hromobitím a bičovat dráhu pruhy deště. „Nebo raději mlhu?“ nadhodí Petr Dvořák řečnickou otázku a odpoví si navolením příslušného módu. Blesky zmizí a rázem nevidíme nic, jen husté mléko všude kolem.
Mimochodem, ruzyňské letiště patří mezi ta světová mezinárodní letiště, kde lze ale přistát i za takovýchto podmínek. Disponuje totiž naváděcím systémem, jenž umožňuje dříve nemyslitelné – bezpečně přistát s letadlem plným cestujících při téměř nulové dohlednosti.
Kdo povolí vašemu letadlu start
Na věži, a tedy logicky i zde na simulátoru, provoz zabezpečuje čtveřice řídících plus jeden muž či žena jako záloha a supervize.
Výcvik věžních řídících letového provozu v pražské Ruzyni na 3D simulátoru.
Až tedy příště poletíte na pracovní cestu nebo na dovolenou, můžete si představit, že zatímco vás letušky školí, jak si zapnout pásy a co dělat, kdyby letadlo hodlalo přistát jinde než na letišti, posádka zrovna komunikuje s řídícími na věži letiště, z něhož právě odlétáte.
Až tedy zaslechnete, že vaše letadlo nahodilo motory, museli k tomu piloti dostat povolení z věže. Dává ho tzv. Clearance Delivery Dispatcher (CDD), tedy člověk, který sedí na věži na prvním křesle zprava. Ten s ohledem na předpokládaný odlet letadla podle letového plánu dává letadlu letové povolení a také povolení ke spuštění motorů.
Po nahození motorů CDD (zvaný Delivery) předá letadlo na pracoviště Ground (Ground Executive Controller – GEC), tedy pozemnímu řídícímu. Ten řídí letadla pojezdových drahách (taxiways) až k tzv. vyčkávacímu místu, kde letadlo čeká na povolení k vjetí na vzletovou a přistávací dráhu (runway, neboli ranvej) a startu.
Na vyčkávacím místě pozemní řídící předá stroj věžnímu řídícímu (Tower Executive Controller – TEC), jemuž se slangově říká věžka či věžník. Ten má na starost prostor vzletových a přistávacích drah a letadel ve vzduchu v těsném okolí letiště, tzv. řízený okrsek (Control zone – CTR). Právě jeho pokyn předchází tomu, čeho se někteří cestující děsí a jiní se téhož nemohou dočkat – onomu vzrušujícímu zatlačení do sedadel, když kapitán letadla dá plný plyn a vy víte, že už není cesty zpátky, protože za několik sekund se vznesete do vzduchu vstříc dalšímu dobrodružství s názvem Let tělesem těžším vzduchu...
Ve stejném pořadí, jen v opačném gardu, si vaše letadlo po několika desítkách minut či hodinách letu budou předávat řídící na věži letiště, na něž vás má posádka za úkol bezpečně a rychle dopravit. (Nutno podotknout, že na některých menších letištích nebo v případě malého provozu může být počet řídících na věži i menší.)
Letecká škola ŘLP ČR(CANI - Czech Air Navigation Institute) se řadí mezi světovou špičku v poskytování výcviku pro letecký personál. |
Aby se tak dělo vždy spořádaně a především bezpečně, musí být věžní řídící dokonale připraveni. A od toho je tu Letecká škola ŘLP. Uchazeči o práci řídícího nejprve absolvují dvouleté studium právě na Letecké škole, a když ho úspěšně – včetně řady hodin na 3D simulátoru - absolvují, jednou ročně si nácvik na simulátoru zopakují. Nacvičují tu všechny již zmíněné pozice a kromě nich rovněž práci tzv. asistenta (Tower Planning Controller – TPC). Jeho hlavním úkolem je vše koordinovat, v případě potřeby komunikovat se sousedními sektory, s hasiči, na starost má také auta na ploše, ptáčníky apod. Na věži je s nimi ještě pátý člověk – supervizor (Senior Contoller – SC). Tedy záloha na pomoc a prostřídání v případě potřeby.
Všichni věžní řídící mají stejnou kvalifikaci – Approach/Tower (APP/TWR Praha), takže se na pozicích na věži střídají. Slouží nejen přímo na věži, ale i v národním integrovaném středisku řízení letového provozu v Jenči u Prahy (IATCC) na pozici Approach (APP), kde mají na starost letadla od převzetí z oblasti (ACC) do okamžiku, než si je převezmou řídící na věži (TWR) – o tom ale zase jindy.
3D simulátor za 30 milionů
3D TWR simulátor v Praze postavila kanadská firma Adacel, která v oboru patří ke světové špičce. Cena? Také špičková - přes 30 milionů korun, se započtením dodatečných integrací systémů skoro dvojnásobek.
3D TWR simulátor3D TWR simulátor je založený na produktu MaxSim od kanadské firmy Adacel. Vedle hlavního 360° dómu nabízí pro výcvik věžních řídících také dvě menší pracoviště s omezeným výhledem z věže. Celý systém je složený z cca 40 počítačů a 20 serverů na různých hardwarových i softwarových platformách, zapojených do oddělené počítačové sítě. Kromě 3D TWR simulátoru má Letecká škola k dispozici také další simulátory pro výcvik řídících letového provozu: - CANI SIM – simulátor pro výcvik oblastní, přibližovací a letištní (2D) služby řízení (10 zdvojených pozic), - ROSE – simulátor pro oblastní a přibližovací službu řízení (5 zdvojených pozic), - PAR – simulátor přesného přistávacího radaru – Precision Approach Radar (2 pozice). |
Ruzyňský věžní 3D simulátor má integrovány živé systémy z ruzyňské věže a dalších systémů, takže řídící mají k dispozici přesně to, co v reálném provozu – přehledový radar, pozemní radar, informace o aktuálním počasí, ovládání světel na letišti, letové proužky (tzv. stripy) a samozřejmě systém pro hlasovou komunikaci s piloty a koordinaci. To je nezbytné pro výcvik. „K dispozici je také standardní nativní zobrazení, které se používá pro komerční výcviky,“ popisuje Petr Dvořák. Nasimulovat zde mohou cokoli. Den, noc, slunečno, bouři, sněhovou vánici, mlhu. „Vždy podle fáze výcviku, ve které se frekventanti právě nacházejí.“
Řídící na skutečné věži v reálném provozu komunikují s piloty. Výcvik na 3D simulátoru musí probíhat i v tomto směru realisticky. Ke komunikaci cvičeným řídícím slouží tzv. pseudopiloti. To jsou lidé, kteří sedí ve vedlejší místnosti, komunikují s řídícími a ovládají letadla. „Obvykle to nejsou skuteční piloti, ale třeba neúspěšní studenti na pozicí řídící letového provozu. Takže ovládají frazeologii a mohou pracovat v letectví, byť na jiné pozici, než kterou si vysnili,“ vysvětluje Dvořák.
Ve střední a východní Evropě je pražská letecká škola jedna z mála, kdo má takové zařízení k dispozici. Obdobné simulátory mají například v Německu, Švýcarsku nebo Rakousku. „Umíme připravit pro výcvik i nová cizí letiště. Flexibilitou jsme tedy poměrně bezkonkurenční,“ dodává Dvořák.
Článek vznikl pro Flying Revue a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde.
