Humanoidní roboti tu jsou s námi již půl století, tedy aspoň automaty, které mají pohybující se tělo a na něm něco, co připomíná hlavu a a končetiny. Asi nejznámější z těchto historických strojů je robot ASIMO (Advanced Step in Innovative Mobility). Od té doby se ale tento obor značně posunul. V tomto oboru vyniká hlavně společnost Boston Dynamics, ale nově se o rozruch postaral šéf Tesly Elon Musk, který představil robota Optima.
Ten míří do oblasti, která je jednou z nejnáročnějších v robotice. „Humanoidní roboti jsou takový milník, je to nejtěžší, řekněme, stroj, jaký se snažíme postavit,“ říká Matěj Hoffmann. Podle něj je to určitá vize, která žene robotiku dopředu.
„Možná že jednou budou u nás v domácnosti, až my budeme staří, aby nám dělali asistenty, což je asi ten hlavní aplikační scénář. Ale roboti v současné době toho nejsou schopni a jsou strašně drazí,“ popisuje situaci specialista na robotiku. Nemyslí si, že v příštích deseti až dvaceti letech nastane doba, kdy by se takový scénář mohl odehrát. Je také otázkou, zda se tak vůbec někdy stane. „Alternativa vždycky je, že budeme mít jednoúčelové roboty na jednotlivé úkoly,“ uzavírá Hoffmann.
Důvod, proč vznikají návrhy právě humanoidních robotů, spočívá i v tom, že naše prostředí je projektováno na potřeby lidských bytostí a nebylo by tak kvůli jiným formám nutné toto prostředí měnit.
„Naše prostředí přirozeně počítá s námi. Počítá s nějakou výškou, počítá s tím, že dokážeme překročit schod, počítá s tím, že dosáhneme na stůl, dosáhneme na zem… A přirozeně robot, který má naši formu, tak se v tomto prostředí dokáže pohybovat. Samozřejmě že roboti třeba na kolech mají spoustu výhod – je to jednodušší, nespadnou –, ale pokud máme prostředí, jako je dům se schody, tak je to problém,“ popisuje vedoucí skupiny humanoidní robotiky ČVUT.
Není to ale jediný důvod, proč se vyvíjejí roboti podobní člověku. Podle Hoffmanna je důležitou věcí i komunikace. Jsme totiž zvyklí komunikovat s lidmi, kteří se na nás dívají, mají mimiku, používají gesta. To neznamená, že nejsme schopní komunikovat třeba přes tablet, ale je to pro nás přirozenější.
Pokud se vrátíme k robotu Optimovi z produkce Muskovy Tesly, zde je odborník spíš skeptický. „Upřímně, když jsem to sledoval, tak jsem byl hodně hodně zklamán,“ říká v Rostřelu Hoffmann. „Co ten robot aktuálně umí, je podle mě dost zklamání. Obzvlášť když to porovnáme třeba s Atlasem od Boston Dynamics. Ta vize, jakou Musk prezentuje, že je bude vyrábět sériově za dvacet tisíc dolarů a že nám to zastane veškeré činnosti… To je podle mě opravdu hodně drzé tvrzení,“ uzavírá. Právě všestrannost je to nejtěžší, co můžeme od robota chtít.
Učíme robota jako dítě
Na ČVUT nyní pracují s robotem, který se má sám učit. „Zabýváme se primárně tím, co se dítě naučí v prvním roce života, a to jsou základní věci. Třeba když tady vidím sklenici – jak si ji mám podat. To zní pro nás triviálně, ale dítěti trvá třeba čtyři měsíce, než se to naučí. To je něco, co my vlastně opakujeme s tím naším robotem,“ vysvětluje svou práci Hoffmann. Nyní se robot učí věci na úrovni prvního roku života dítěte.
Tento robot má velikost čtyřletého dítěte. Má stejné tvary a stejné klouby, jako má čtyřleté dítě. Má dvě oči, a co je na něm unikátní, je, že má kůži citlivou po celém těle. Vyvinuli ho na univerzitě v italském Janově a má ho k dispozici mnoho vědeckých pracovišť, která spolu sdílejí zkušenosti, nápady i software. Ten je pod volnou licencí Open Source.
V Rozstřelu se dále dozvíte, co již umí dnešní humanoidní roboti i ti, kteří se podobají zvířatům, jak funguje robotická kůže nebo jaké otázky musí vědci řešit, pokud jde o etiku a bezpečnost.
