Před necelým rokem, 15. ledna 2009, vzlétl letoun Airbus A320 společnosti US Airways z newyorského letiště La Guardia. Jeho cílem mělo být dvě hodiny vzdálené město Charlotte v Severní Karolíně. Místo toho skončil stroj po několika minutách v řece Hudson uprostřed New Yorku.
Děs obyvatel, kteří viděli klesat tryskáč na úrovni budov, vystřídala obrovská úleva a oslavy. Z kapitána letu Chesleyho Sullenbergera se stal národní hrdina. Právem. Spolu s druhým pilotem dokázal odvrátit katastrofu a všech 155 lidí na palubě přežilo díky odvaze pokusit se o jeden z nejobtížnějších manévrů, jaké dopravního pilota mohou potkat, nouzové přistání na vodě v hustě obydlené oblasti.
Spolupráce s Českou televizíDokumenty o leteckých katastrofách přinášíme ve spolupráci s Českou televizí. První díl nové řady leteckých katastrof, "Zázrak v New Yorku", můžete sledovat dnes, v úterý 12. ledna, ve 20:00 na ČT1. |
Airbus A320 startuje ze severovýchodní dráhy letiště La Guardia v 15:24. Na palubě má 155 lidí. Let, kterým má skončit za dvě hodiny v Charlotte, skončí za necelých šest minut od startu v chladné řece Hudson. V tuto chvíli by tomu ale asi nevěřil nikdo, ani dispečeři, ani zkušení piloti v kokpitu.
"Byl nádherný mrazivý den, venku svítilo slunce," vybavuje si cestující Mark Hood. Seděl na sedadle 2A v první třídě přímo u okénka. "Pak jsem jenom koutkem oka zahlédl, jak se za okénkem mihnul nějaký šedavý stín. Muselo to narazit do motoru, protože se ozvala veliká rána."
"Za okýnkem jsem viděl plameny. Hned jsem věděl, že je to vážné," vzpomíná další cestujících, Nick Gamache.
Klid a profesionalita tváří v tvář smrti
O vážnosti situace už vědí i v kokpitu. Kapitán, pilot s třicetiletou praxí, ihned ohlašuje nečekanou komplikaci řízení letového provozu: "Tady Cactus 15-39*, kontakt s ptáky, ztratili jsme tah obou motorů, vracíme se zpátky na LaGuardia."
"OK, musíte se vrátit na LaGuardia, točte doleva na 2-2-0."
"2-2-0"
Zatímco na věžích zastavují provoz a připravují se na nouzové přistání a první důstojník provádí podle manuálu sekvence k nahození obou motorů, kapitán už tuší, že na žádné letiště nedoletí. Je příliš daleko a má malou výšku.
Simulátor Airbusu A320 a manuál pro nouzové situace (vysazení obou motorů)
"Nepůjde to, možná skončíme v Hudsonu."
Airbus těžký 66 tun je bez motorů v podstatě kluzákem, a velmi těžko ovladatelným kluzákem. Kapitán dobře ví, že letadlo této hmotnosti nad hustě obydleným New Yorkem představuje hrozbu pro lidi na zemi.
Dispečeři mezitím přicházejí s dalšími návrhy, jak kritickou situaci řešit. "Chcete zkusit Teterboro?" ptá se dispečer z LaGuardia. Kapitán Sullenberger souhlasí. Dispečeři mu vyjednají místo pro nouzové přistání na dráze jedna. Trvá jim to necelou půlminutu.
Ale těchto třicet sekund je, v klesajícím letadle ztrácejícím rychlost, dost času na to, aby si kapitán spočítal, že let na devět kilometrů vzdálené letiště nemůže riskovat.
"Cactus 15-29*, točte vpravo na 2-8-0, můžete přistát na dráze 1 na Teterboro."
"To nezvládneme."
"Dobře, kterou dráhu na Teterboro chcete?"
"Půjdeme do Hudsonu," říká vcelku klidným hlasem kapitán.
"Co prosím? Opakuj Cactus!"
"Nevím, uhm, myslím, že říkal, že přistane v Hudsonu," reaguje letadlo Eagle 47-18, které, stejně jako ostatní letadla v oblastí, slyšelo rádiovou výměnu.
Transkript ukazuje, že dispečeři se nadále snažili kapitánovi najít vhodnou dráhu. Letadlo už ale bylo příliš nízko, dokonce zmizelo z radaru LaGuardia. Kapitán věděl, že ze všech nepříjemných možností je je myslitelná jen ta zdánlivě nemyslitelná: "Musel jsem reagovat velmi rychle. Zvážil jsem všechny možnosti a vybral jedinou schůdnou." A že má na nahrávkách tak klidný hlas? "Já v tom slyším, jak jsem rozrušený, hlas mám posazený o trochu výše než obvykle a pořádně roztřesený," smál se v říjnovém rozhovoru pro The Daily Show.
Poslední rozloučení
Do smíchu rozhodně není pasažérům, kterým sice o problémech zatím nikdo neřekl, ale vážnost situace je všem jasná. "V letadle vládlo ponuré ticho, které přerušovalo klepání, jako když se převalují tenisky v bubnu sušičky," říká Barry Leonard ze sedačky 1C. "Vzpomínám si, že muž, který seděl vedle, mě chytil za ruku a vykřikl: Zemřeme. Zemřeme!"
"Řítili jsme se dolů a já nevěděl, co mám dělat. Mám se modlit? Nebo zatelefonovat manželce?" přibližuje mučivé napětí Gamache. "Rychle jsem do telefonu naťukal letadlo hoří, mám vás moc rád a odeslal to. Když jsem na displeji viděl, že zpráva odešla, ulevilo se mi. Alespoň jsem se stihnul rozloučit."
Dispečeři sledovali nervydrásající přistání letadla prostřednictvím vyhlídkového vrtulníku, který na místo vyslali, protože v nízké výšce už nemohli letadlo na radaru spolehlivě sledovat.
Radar ještě stačil zachytit mistrovství (a štěstí), s jakým se kapitán dokázal vyhnout mostu George Washingtona. Letadlo minulo pilíř jen o několik desítek metrů. Pak kapitán stroj srovnal a směřoval do široké náruče studené řeky. Záleželo na každém kilometru rychlosti, na každém stupínku úhlu dopadu.
Přistání na voděNouzové přistání komerčního tryskového letadla patří k nejnáročnějším a nejriskantnějším manévrům, které pilota mohou potkat. Časopis The Economist vyjádřil opakovaně skepsi k přistání na vodě a podotkl, že "počet úspěšných přistání komerčních tryskáčů na vodě je nula" a že "plovací vesty mají za úkol utěšit pasažéry". Letečtí experti i nadšenci mu oponovali, například i přehledem těch několika více či méně úspěšných přistání na vodní hladině (Wikipedia). Pravdou ale je, že přistání na vodě patří k tomu nejnáročnějšímu, co může pilota potkat. Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že přistání na vodě je bezpečnější (takříkajíc "do měkkého"), šedesátitunový kolos je i při nouzovém přistání jistější na pevné zemi. Jedním z důvodů jsou motory zavěšené pod křídly - jejich tření o vodu může letadlo roztrhnout na dva nebo více kusů, a kovový trup jde rychle ke dnu. O jedné takové katastrofě jsme ostatně psali: unesené letadlo spotřebovalo veškeré palivo a dosedlo na moře nedaleko pobřeží. Při nárazu se rozlomilo na několik kusů. Pilotní kabina s ocasem se ulomily a šly ke dnu. Cestující se snažili vyplavat. Ti, kteří si nafoukli vesty už v letadle, však byli v pasti, nemohli se z trosek dostat. Ze 175 lidí jich 125 zemřelo. Mezi nejneuvěřitelnější případy přistání na řece, se kterým je přistání na Hudsonu někdy srovnáváno, patří přistání Tupolevu 124 do Něvy v Leningradu. Pilot se 45 cestujícími a sedmi členy posádky na palubě vyřešil nefunkční podvozek přistáním na řece Něva. Nejprve vypotřebovali palivo (zatímco se snažili podvozek zprovoznit) a poté se rozhodli k přistání na 300 metrů široké řece. Pilot se vyhnul vysokému mostu o asi 30 metrů. Po přistání údajně kapitán nedaleko plující lodi rozbil přední sklo, zahákl vlečné lano o knipl a letadlo se všemi pasažéry na palubě dotáhl ke břehu. |
Cestující letu 1549 už viděli, že se blíží k řece, budovy kolem nich už je dávno převyšovaly. Proto je nemohl překvapit kapitánův hlas, oznámil totiž jen to, co všichni věděli.
"Hovoří kapitán, připravte se na náraz."
Letušky instruovaly pasažéry, jak zaujmout bezpečnou polohu pro nouzové přistání. "Pořád dokola hlasitě vykřikovaly: Držte se, držte se!" (Brace! Brace!) "Znělo to velmi zlověstně, jako v hororu od Alfreda Hitchcocka," líčí hrozivé okamžiky před nárazem Leonard. "Muž, který seděl vedle mě se zapřel do sedadla, jakoby měl strach, že narazí hlavou do přepážky. Zaujali jsme úplně opačné pozice, protože já jsem se předklonil."
Mrazivá řeka
"Tísňová linka 911, co chcete oznámit?"
"Do Hudsonu se právě zřítilo letadlo!"
"Myslíte do řeky Hudson?"
"Ano. Do řeky Hudson se právě zřítilo dopravní letadlo."
Tísňové linky přijaly mnoho takovýchto volání. Volající ale kapitánovi křivdil. Nazvat přistání do řeky zřícením není úplně přesné. Sullenberger musel dosednout na hladinu pod úhlem 11 stupňů a rychlostí minimálně 230 km/h. Případnou ztrátu rychlosti mohl vyrovnat jedině snížením přídě. Potom by však riskoval, že do hladiny narazí nejprve motory. To by způsobilo prudké zbrzdění stroje s fatálními důsledky.
Dosednutí na hladinu se ale podařilo na výbornou. "Při nárazu jsem se udeřil kolenem do hrudníku. Trhlo to s námi jako ve vlaku, ale pak jsme začali zpomalovat. Letadlo příšerně vrzalo," popisuje dramatický okamžik Leonard.
Naštěstí se letadlo ani nerozlomilo, ani nedošlo k výbuchu. Na zádi se však v ocasní části stroje vytvořila trhlina, kterou začala do letounu proudit voda. Piloti navíc před přistáním nezabezpečili letadlo pro přistání na vodě. Každý Airbus je vybaven systémem, který uzavře všechny otvory do letadla, aby jimi nenatekla voda. Podle předpisů má jeden z pilotů zmáčknout příslušné tlačítko nad hlavou. Posádka letu číslo 1549 to však neudělala. Důvod? Instrukce byla v manuálu až na konci a během dvou minut se k ní nestihli propracovat. Seznam je totiž určen pro sestup z výšky několika kilometrů.
"Ditching", neboli přistání do vody, je složitý proces, piloti nestihli pročíst celé instrukce...
Kapitán udělal pro záchranu lidí na palubě vše. Všichni zatím žijí. Ale zdaleka ještě nejsou v bezpečí. Mrazivá voda vtéká do plného letadla a hrozí, že se nedostanou všichni ven včas. Nouzové klouzačky/čluny mají problémy a cestující utíkají na křídla.
Naštěstí zareagovaly velmi rychle složky záchranného systému. Do několika minut byly na místě první lodě, poté i vrtulník s potápěči.
Potapěči skáčou do vody, aby pomohli lidem, kteří plavou bez záchranných vest.
Třeba právě Barry Leonard vyskočil z letadla a snažil se doplavat ke břehu. Pak ale pochopil, že je to sebevražda: "Došlo mi, že to není v mých silách, že to nezvládnu. Otočil jsem se a plaval zpátky k letadlu." Podchlazeného a v šoku ho ostatní vtáhli dovnitř do záchranného člunu. "Na boku seděl jeden z pilotů a řekl mi: 'Pane, sundejte si ty šaty, jinak tady zmrznete.' Svlékl si svou košili a podal mi ji. Samozřejmost, s jakou to udělal, mě odzbrojila."
Dvacet pět minut od přistání už byl Airbus téměř pod vodou. "Kapitán vystoupil na palubu lodi až jako poslední. Zeptal jsem se ho, jestli se ven dostali všichni. Řekl, že uličku prošel dvakrát, zkontroloval všechna sedadla a nikoho neviděl," vypráví Carlisle Lucas, kapitán lodi Athena, která z místa nehody odvezla část pasažérů do bezpečí.
Proč došlo ke katastrofě?
Vypjaté chvíle, které následovaly po přistání do vody, shrnuje dokument o poznání obšírněji, než důvody, proč ke katastrofě došlo. Rekonstrukce případu (neoficiální) nicméně ukázala, že je technicky možné navést letadlo tak, aby se vyhnulo hejnu ptáků (v tomto případě pravděpodobně hus kanadských), protože větší hejno je na radaru viditelné.
Další problematickou oblastí je chování pasažérů. Přestože "konec dobrý, všechno dobré", vyšetřování ukázalo, že mnoho cestujících si vůbec nevzalo záchrannou vestu, přestože je letušky instruovaly. Místo toho se snažili dostat co nejrychleji z potápějícího se letadla.
RekonstrukceAnimace zobrazující průběh nehody včetně údajů z radaru a audio a/nebo přepisu komunikace pilotů i věží. Nejde o oficiální zprávu, ovšem vychází z uvolněných materiálů NTSB. Více o rekontrukci. Oficiální zpráva je na stránkách NTSB. |
Skromný hrdina
V transkriptu si můžeme povšimnout například i takových drobností, jako je několikeré chybné určení volacího znaku letounu (číslo letu 15-49 bylo ve hvězdičkou označených případech popleteno, jak ukazuje transkript).
Kapitán Chesley Sullenberger, který se dostal do hledáčku médií jako národní hrdina, ovšem ve své knize Highest Duty (Nejvyšší povinnost) upozorňuje i na jiné, důležitější "maličkosti". Manuál, ve kterém jeho první důstojník musel hledat nouzové procedury, býval opatřen záložkami, v rámci úsporných opatření však tyto užitečné pomůcky zmizely.
Protestuje také proti snižování platů pro piloty: "Pokud nedokážeme do letectví nalákat ty nejbystřejší a nejschopnější, nemáme jistotu, že budou piloti schopni adekvátně reagovat na neočekávané situace," řekl v rozhovoru s Jonem Stewartem v říjnu 2009.
Za hrdinské zvládnutí celé situace ho odměnili dva američtí prezidenti, kteří se zrovna v Bílém domě střídali. George Bush mu osobně poděkoval a Barack Obama ho pozval na svou inauguraci.
"Hudsonského" kapitána přivítaly v rodném městě stovky lidí...
Kapitán, druhý pilot, posádka, pasažéři i ti, kteří se podíleli na jejich záchraně, získali zvláštní uznání Senátu USA. Sullenberger také nadhodil první nadhoz baseballové ligy za SF Giants. Časopis TIME ho zařadil mezi 100 nejvlivnějších hrdinů roku. Jen knihovna, ve které Sullenberger nahlásil ztrátu vypůjčené knihy (utopené během nouzového přistání), populárnímu pilotovi poplatek neprominula...
Oslavovaný kapitán říká, že je stále ohromený tím, kolik pozornosti se mu dostalo. Domnívá se, že je to tím, jak pozitivní zpráva to byla: "Lidé chtějí slyšet pozitivní, utěšující, ujišťující zprávy. Tohle byla taková zpráva. S kolegou Jeffem Skilesem jsme si během prvních dní řekli, že pozornost, která nám bude věnována, musíme využít k tomu, abychom stihli udělat co nejvíce dobrého, co můžeme."
"Když jsem před několika dny znovu letěl s Jeffem Skilesem," svěřuje se kapitán Sullenberger Stewartovi, "několik lidí si vyhledalo náš spoj a letělo s námi." Důvěra v jejich umění jim umožnila znovu překonat strach z létání.
Zdroje a odkazy:
- US Airways Flight 1549 (anglicky), Chesley Sullenberger (anglicky)
- Rozhovor s Chesley Sullenbergerem v The Daily Show (anglicky)
- Přehled reakcí v tisku i on-line na přistání na Hudsonu (anglicky)
- Záznamy související s letem 1549 (anglicky)
- Další přistání na vodě (anglicky)
- Transkript komunikace (PDF)
