Třicátého srpna 1963 bylo navázáno první spojení na nejslavnější "telefonní lince". První zpráva vypadala jako šifra: The quick brown fox jumped over the lazy dog's back 1234567890 (Rychlá hnědá liška přeskočila hřbet líného psa 1234567890). Ale to jen americká strana zkoušela kvalitu spojení na lince mezi Washingtonem a Moskvou, která měla zabránit tomu, aby válka mezi SSSR a USA nevypukla náhodou omylem.
Sověti v odpovědi odeslali mnohem delší barvitý text líčící západ slunce nad Moskvou a provoz na "horké lince" mohl začít.
I když si většinou představujeme linku jako dva červené telefony, ve skutečnosti se vůbec nejednalo telefonní linku. Nejprve fungovala jako dálnopis, od roku 1985 jako fax a nyní jako e-mail. Americký terminál horké linky dlouho nebyl v Bílém domě, ale na ministerstvu obrany v Pentagonu. V sídle amerických prezidentů je druhý terminál až od roku 1978.
Komunikaci umožňoval podmořský kabel položený v roce 1956. Jako záložní systém bylo rádiové spojení přes základnu v Maroku. Protože opatrnosti nebylo nazbyt, šifrovací stroje pro horkou linku byly pro jistotu vyrobeny v neutrálním Norsku.
Památné hrozné chvíle
Ustavení horké linky předcházela v roce 1962 krize kolem jaderných raket, které Sovětský svaz umístil na Kubě (více o krizi v našem článku). Svět se tehdy ocitl na pokraji potenciálně katastrofálního válečného konfliktu i kvůli tomu, že obě strany konfliktu měly jen omezené prostředky vzájemné komunikace. V jednom případě během kubánské krize trvalo předání vzkazu od Nikity Chruščova prezidentovi Johnu Kennedymu celých 12 hodin. Obě strany se pak dohodly, že potřebují rychlou komunikaci pro případ další krize.
Dohoda byla uzavřena 20. června 1963, uvedení do provozu trvalo tedy zhruba dva měsíce. John Kennedy horkou už linku nevyužil, Američané ovšem jejím prostřednictvím neoficiálně informovali na podzim 1963 Sovětský svaz o okolnostech atentátu na prezidenta.
Poprvé byla oficiálně využita v roce 1967 při šestidenní válce na Blízkém východě. Američtí prezidenti Richard Nixon a James Carter komunikovali v 70. letech s šéfem sovětských komunistů Leonidem Brežněvem při konfliktu mezi Indií a Pákistánem v roce 1971, během další války mezi Izraelem a arabskými zeměmi v roce 1973 a údajně i při sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979.
Od počátku 90. let spolu americký a ruský prezident mluví často telefonicky, ale původní zabezpečená horká linka zůstává v provozu. Její funkčnost obsluha prověřuje každou hodinu.
Důležitější jsou dnes však jiná spojení, především e-mailové. Funguje od roku 2008 a samozřejmě už nejde o přenos podmořským kabelem, ale pomocí satelitní linky a optických kabelů. Po lince běží šifrované e-maily se samotnými zprávami a ještě chat, po kterém se domlouvá obsluha terminálů na provozních záležitostech.
