První počítače vážily několik tun, zabíraly celou místnost, některé ale uměly pouze základní početní operace. Dnes počítače měří třeba jen pár centimetrů a některé dokážou například i naprogramovat vesmírné lety či stvořit dokonalé virtuální světy.
První programovatelný počítač na světě, který měl méně funkcí než dnešní kalkulačka, dokončil v roce 1941 německý vynálezce Konrad Zuse, od jehož narození uplyne v úterý 22. června 100 let.
Jeho prvenství ale bylo dlouho opomíjeno ve prospěch Američana Howarda Aikena, který první počítač "nulté generace" dokončil v lednu 1943 pro firmu IBM.
Až v roce 1962 sám Aiken v dopise adresovaném Zusemu ocenil zásluhy německého vynálezce. Zuseho jednotunový přístroj, označený Z3 a sestrojený pro říšské ministerstvo letectví, prováděl výpočty ve dvojkové soustavě s plovoucí desetinnou čárkou. Byl řízen programem, který se načítal z děrné pásky, a tvořilo ho 2600 relé. Sčítání a odčítání mu trvalo necelou sekundu, násobení tři sekundy a v paměti mohlo být 64 slov o 22 bitech.
Rodinný počítač
S konstrukcí prvního automatického kalkulátoru začal Zuse v obývacím pokoji svých rodičů v roce 1934. V čistě domácích podmínkách sestrojil o čtyři roky později prvního člena své "počítačové rodiny Z" - stroj Z1. Šlo ještě o mechanický, částečně programovatelný kalkulátor, jehož paměť využívala posuvných mechanických prvků a umožňovala uchovávat asi 1000 bitů. O rok později sestavil stroj Z2, který měl ještě mechanickou paměť, ale pro vlastní výpočty již používal obvody na bázi elektromagnetických relé.
Počítač Z3 byl zničen při bombardování Berlína, ale v roce 1962 Zuseho firma postavila plně funkční repliku, která je dnes vystavena ve vědeckotechnickém muzeu v Mnichově.
podmíněný skokCo je to? Zjednodušeně řečeno: program v počítači běží sekvenčně - tedy tak, jak jdou za sebou příkazy. Pokud je potřeba udělat odbočku - např. reagovat na podmínku (je-li to muž přičti jedničku, je-li to žena odečti jedničku) využije se podmíněný skok. |
Zuse, který zemřel v prosinci 1995 (v 85 letech), je také autorem jednoho z prvních algoritmických jazyků na světě (Plankalkül).
Výkonnější (zvládal 5000 součtových operací za sekundu), ale i mnohem větší (zabíral 63 metrů čtverečních) než stroj Z3 byl první elektronkový počítač na světě, zvaný ENIAC, zkonstruovaný koncem roku 1945 v USA pro účely armády. Tento pionýr
První programovací jazykPlankalkül Plankalkül vytvořil Zuse v letech 1941 až 1945. Plně ho však odtajnil a zveřejnil až v roce 1972. Do roku 2000 neexistoval pro Plankalkül žádný kompilátor (tedy překladač zdrojového kódu do jiného jazyka) ani převaděč, který by příkazy napsané v tomto jazyce vykonával. |
Jistým prvenstvím v dějinách počítačů se mohou pochlubit i čeští vědci - konkrétně tým profesora Antonína Svobody, který v roce 1957 sestavil první počítač v Československu, zvaný SAPO (samočinný počítač). V zahraniční literatuře bývá uváděn jako první počítač, který měl vestavěné mechanismy pro ošetřování chyb. Samoopravné kódy byly použity i ve druhém československém počítači, označeném EPOS (elektronkový počítací stroj), z roku 1963. I tento počítač stavěl profesor Svoboda, ale ještě před jeho dokončením ho tehdejší poměry v zemi donutily emigrovat.
Třetí generaci počítačů odstartoval počátkem 60. let vynález integrovaného obvodu, který poprvé zkonstruovali nezávisle na sobě v roce 1958 Jack Kilby a Robert Noyce. Současná čtvrtá generace počítačů se zrodila díky vynálezu mikroprocesoru - první uvedla na trh firma Intel v roce 1971. Tento první mikroprocesor, čtyřbitový čip s označením 4004, zvládal pouhých 60 000 instrukcí za sekundu (dnes existují mikroprocesory se schopností provést několik miliard instrukcí za sekundu).
První počítače vznikly kvůli sčítání lidu |