Provozovat satelitní službu býval drahý špás. Náklady na vynesení čehokoliv na oběžnou dráhu jsou astronomické, nemluvě o vývoji a udržování flotily satelitů tam nahoře. S příchodem cubesatů, tedy miniaturních družic o velikosti 10 x 10 x 10 centimetrů, se však mění i tento dosud neochvějný fakt. Mimo jiné díky tomu se Česká republika po 21 letech od Magionu dočkala své další družice - VZLUSAT-1.
Společnost Astrocast loni přišla s nápadem provozovat síť cubesatů a poskytovat zájemců své služby za rozumný poplatek v závislosti na objemu dat a způsobu komunikace. V prosinci loňského roku vynesl Falcon 9 první družici této společnosti na oběžnou (polární slunečně synchronní) dráhu 575 kilometrů nad zemí. Celkem bylo na palubě 64 cubesatů od různých společností. Takový počet samozřejmě zásadně snižuje „cestovní náklady“ jednotlivých účastníků.
I díky tomu Astrocast plánuje nabízet satelitní služby za předplatné i v řádu jednotek dolarů měsíčně (záleží pochopitelně na objemu požadované komunikace, rychlosti reakce na požadavek, latence).
Nanosatelit Astrocastu je složen ze tří cubesatů, vysílá v UNB (Ultra narrow band) i L-Band pásmu s 256bitovým kódováním a už teď je schopen zajistit pro první zájemce obousměrnou komunikaci.
Do pilotního projektu získal švýcarský start-up podporovaný Evropskou kosmickou kanceláří a Airbusem hned dvě firmy. První je společnost Swiss Fresh Water, která se specializuje na úpravu vody zejména v rozvojových zemích. Přitom potřebuje, aby mohla svá zařízení ovládat a kontrolovat pokud možno na dálku, což v nedostupných oblastech bez jakékoliv pokročilejší infrastruktury dosud nebylo možné.
Komunikační modul (vlevo) vyvinutý ve spolupráci s Airbusem se umístí do zařízení IoT. Tím může být mořská bójka nebo třeba stroj na úpravu vody v odlehlé oblasti "na konci světa". Vpravo je anténa pro zařízení, která se použije v případě, že zbytek modulu musí být umístěn například uvnitř zařízení.
Díky IoT (internet věcí) a komunikaci přes satelit to však jde bez problémů. Stačí malý komunikační modul velikosti kreditní karty a případně ještě menší anténa a jakékoliv zařízení kdekoliv na světě se přes satelit propojí i s vaším počítačem v obýváku.
Dalším logickým zákazníkem projektu je společnost Marine Instruments, která vyrábí mořské bóje pro rybářské firmy. Ty mimo jiné monitorují pohyb a množství ryb v okolí a posílají informace přes satelit do centrály. Protože takové bójky jsou rozprostřeny na obrovské ploše tisíců kilometrů a musí fungovat i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek, je zřejmé, proč je možnost vzdálené kontroly tak důležitá. Systém umožní například i přehrání stávajícího firmwaru a tím opravy nebo vylepšení funkčnosti.
Astrocast počítá s tím, že do konce roku vypustí přes 64 satelitů, což by bohatě pokrylo i služby náročnější na rychlost (latenci) komunikace a robustnost spojení. Už pro letošek má firma zamluvený na čtvrté čtvrtletí start dalších pěti satelitů. Příští rok pak poletí dalších deset. Astrocast počítá se životností tři až pět let a tedy s neustálou postupnou obměnou flotily. Komunikační modul bude integrátorům nabízet za asi 50 dolarů.
Jaká síla se skrývá ve zpřístupnění satelitní komunikace, si nejlépe uvědomíme při pohledu do statistik. V současnosti je pouze deset procent zeměkoule pokryto mobilním signálem a jen na jednom procentu se vyskytuje signál některé ze sítí pro IoT jako je LoRaWAN nebo Sigfox. Výrazné zlevnění satelitního spojení, které má (teoreticky) velmi rychlou odezvu a 100% pokrytí země může změnit celé průmyslové odvětví.
Astrocast pochopitelně není jediný, kdo se na LEO chystá. Konkuruje mu například holandský start-up Hiber a chystá se mnoho dalších. Firma Astrocast byla založena v roce 2014, první vlastní satelit dostala do vesmíru o čtyři roky později.
