Minulý týden přijela do Prahy nejvyšší šéfka HP, Carleton (Carly) S. Fiorina. Návštěva to byla krátká (necelá dva dny), a spíše „poznávací“ než „oznamovací“. Nešlo při ní o oznámení žádné významné událostí, třeba velké investice zde v ČR, či nové aliance, nového produktu nebo služby apod. Nejúspěšnější Američanka desetiletí (podle britského Sunday Times), stojící v čele mamutího kolosu jménem Hewlett-Packard na postu jeho generální ředitelky a předsedkyně správní rady, k nám přijela spíše poznávat nové trhy.
Nepřijela ale jenom k nám, podívala se také do Ruska, a před námi navštívila Polsko. Odsud také promluvila k zaměstnancům HP po celém světě, v rámci pravidelného „all-employee meeting“ (jakési „promluvy ke všem zaměstnancům“). Akce se konala v Národním divadle ve Varšavě, a její průběh byl přenášen po firemním intranetu (nešlo o veřejnou akci).
K zaměstnancům HP promluvil také polský prezident Kwa¶niewski (text), který mj. ocenil přínos společnosti při vybudování a včasném spuštění systému pro registrace polských rolníků pro příjem dotací z EU. Poděkoval také společnosti HP za její aktivní pomoc s (polským) programem „Internet do škol“, který sám prezident Kwa¶niewski odstartoval před pěti lety.
V ČR přijal Carly Fiorinu alespoň ministr vnitra a zřejmě i budoucí premiér Stanislav Gross. Podle sobotní MF Dnes došlo k pořádnému faux-pax už při jejím vstupu do budovy, kdy ji ochranka odmítla bez dokladů pustit dovnitř, a ona musela jít do auta hledat pas. A o čem že se Stanislavem Grossem mluvili? Na setkání s novináři to Carly Fiorina později popisovala jako diskusi o přínosu technologií pro řízení státu a e-government, a zmínila také vyjádření zájmu se strany ČR o zahraniční investice. Takže to nejspíše bylo takové zdvořilostní povídání „o všem možném“.
Jen pro dokreslení: Carly Fiorina úspěšně řídí firmu s obratem 80 miliard dolarů, což při dnešním kurzu cca 25 Kč za dolar odpovídá 2063 miliardám korun. Jak úspěšně bude Stanislav Gross řídit stát s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 754 miliard Kč?
Ne nejsilnější, ale nejpřizpůsobivější
Na programu krátké dvoudenní návštěvy Carly Fioriny v ČR bylo několik setkání se zákazníky, partnery i zaměstnanci firmy. Vyšlo i na novináře, formou hodinové besedy u kulatého stolu. Byla to zajímavá příležitost vyslechnout si její názory a pohledy na řadu oblastí, a mezi nimi i na budoucnost technologií a jejich vliv na podnikání i celou společnost, od veřejného a privátního sektoru až na jednotlivé občany. Je to téma, ke kterému se Carly S. Fiorina při různých příležitostech vyjadřuje poměrně často, a tak se její „pražské“ odpovědi nijak zásadněji nelišily od toho, co prezentuje v rámci jiných svých vystoupení (příklady zde).
Základní podstatu její vize by šlo shrnout do věty „reagovat je třeba čím dál tím rychleji“. Není jistě žádným tajemstvím, že náš svět se mění, a že rychlost změn se neustále zvyšuje, dokonce exponenciálně. S ním se výrazně a rychle mění i technologie, a s nimi pak i způsob jejich využití. Apel na co nejrychlejší přizpůsobení je pak myšlen zejména v tom smyslu, aby dostupnost a způsob využití technologií co nejrychleji reagovaly na změny, ke kterým dochází v celé společnosti, včetně změn poptávky na trhu. Kdo nedokáže zareagovat co nejrychleji na konkrétní příležitost a využít ji, vypadává ze hry a příště už ani nemusí existovat. Velmi lapidárně to vyjadřuje hlavní motto celkové architektury, kterou HP prosazuje v rámci svého konceptu tzv. adaptivní společnosti (Adaptive Enterprise): „největší šance na přežití nemá ten nejsilnější, ale ten nejpřizpůsobivější“. Ne pro nic za nic je také tato architektura označována přívlastkem „referenční darwinovská“.
Ostatně, sama Carly Fiorina již jedno velké a rázné přizpůsobení provedla. Když v červenci roku 1999 nastoupila na post výkonné ředitelky HP (a v září 2000 také na post předsedkyně správní rady), byla firma Hewlett-Packard poměrně nesourodým, vertikálně organizovaným a obtížně přizpůsobivým konglomerátem: měla 83 na sobě nezávislých produktových linií, z nichž každá měla „všechno své“ – svého vlastního šéfa přes informatiku (CIO), přes finance (CFO), svou vlastní personalistiku (HR), své vlastní aplikace a procesy. Celý kolos pak měl vysokou vlastní režii, byl nepružný a nedokázal včas reagovat na měnící se podmínky na trhu. S postupem času začal ztrácet půdu pod nohama, a s ní i svou konkurenceschopnost.
Dnes je HP organizována co nejvíce horizontálně. Má jen 4 obchodní skupiny (Customer Solutions Group, Technology Solutions Group, Imaging and Printing Group a Personal Systems Group), snaží se mít co nejvíce interních procesů a aktivit společných pro celou firmu, a celkově být co nejvíce pružná a přizpůsobivá. Celkové hospodářské výsledky, stejně jako úspěšné rozšiřování působnosti do dalších oblastí, pak vypovídají o tom, že to byla změna úspěšná a ku prospěchu firmy. A to je ještě třeba vzít v úvahu také převzetí společnosti Compaq, což byl další husarský kousek Carly Fioriny. Když se na konci dot.com-ového boomu celkové výsledky firmy HP zhoršovaly, odhodlala se k nečekanému kroku – k pohlcení společnosti Compaq, jejíž portfolio někde konkurovalo tehdejšímu portfoliu HP, a jinde jej zase ideálně doplňovalo.
Proti tomuto „mega-mergeru“, dosud zřejmě největšímu v historii IT firem, byla zpočátku poměrně velká opozice i uvnitř HP. Proti byli např. i „otcové zakladatelé“, resp. jejich potomci. Carly S. Fiorina si ale nakonec prosadila svou, a dnes toho očividně vůbec nelituje. Právě naopak, úspěšně provedeným mergerem se může jen chlubit, stejně jako celkovou prosperitou firmy, v jejímž čele stále stojí. Prestižní časopis Fortune ji už pošesté za sebou označil za nejúspěšnější manažerku světa, a společně s prezidentskou poradkyní Condoleezou Riceovou ji považuje za nejvlivnější ženu v USA.
Největší změny v technologiích
Velmi zajímavý je pohled Carly S. Fioriny na to, k jakým nejvýznamnějším změnám dnes dochází v oblasti technologií. Poměrně často přitom používá výrok o tom, že neslavný konec tzv. dot.com-ové bubliny nebyl začátkem konce (beginning of the end), ale koncem začátku (end of the beginning). Že celá dot.com bublina byla jen jednorázovým fenoménem, a ne trvale udržitelným trendem. Tím je až celková transformace, která přichází po odeznění dot.com-ové bubliny a po vystřízlivění z jejích efektů, a která již přinese trvalé a skutečné změny. Dnes prý jsme na začátku této transformace.
Dost mi to připomíná známou S-křivku (někdy označovanou také jako „křivku humbuku“). Její tvar připomíná otočené a převrácené písmeno S, neboť má jeden počáteční vrchol, odpovídající rychlému počátečnímu nárůstu, následnému prudkému poklesu (což v daném případě odpovídá dot.com bublině), a teprve pak stabilnějšímu růstu, obvykle již s menší mírou popularizace (či chcete-li: humbuku). Podle Carly Fioriny bychom měli být právě za prvním vrcholem, na začátku skutečného růstu – trvalé transformace.
Podstatu změn, které vedou k celé hluboké transformaci, vidí Carly Fiorina ve třech rovinách:
Měnící se procesy
Dosavadní procesy byly hodně „analogové, statické a fyzické“. S postupem času ale začínají mít čím dál tím více digitální charakter, jsou velmi dynamické (mobilní), a mají řadu virtuálních prvků. Také se stávají více osobními (personálními), alespoň v tom smyslu, že jednotlivci mají nad nimi stále větší kontrolu.
Jako příklad často uvádí oblast fotografování: dříve se fotilo analogovými přístroji na „analogový“ materiál, záběry se obvykle připravovaly delší dobu (bylo to hodně statické), a jednotlivé snímky vyžadovaly vhodný fyzický nosič (fotografický papír). Dnes se fotí čím dál tím více digitálně, snímky lze pořizovat doslova „za letu“, bez přípravy a ve větším počtu (mnohem více dynamicky a mobilně), a lze je dále zpracovávat a šířit v nehmotné (virtuální) podobě, jako data. Celá odpovídající oblast průmyslu a služeb se tomu přizpůsobuje, od výrobců fotopřístrojů, přes producenty softwaru na zpracování snímků, až po digitální minilaby.
Jiným příkladem může být oblast hudby a zábavy obecně. Také zde dochází k zásadním změnám kvůli přechodu obsahu i procesů z dosavadní „statické, analogové a fyzické“ podoby na „mobilní, digitální a virtuální“.
Na dopady těchto změn na tradiční svět producentů a vydavatelů, včetně jejich snah o zvrácení tohoto trendu, však již řeč nedošla. Místo toho uvedla Carly Fiorina jiný příklad, ze své návštěvy v Polsku: tamní systém, kterým rolníci mohou žádat o podpory od EU. Bez digitální podoby by takovýto proces žádání o podporu nemohl rozumně fungovat. Takto je navíc tak jednoduchý, že jej prý zvládne i rolník, který má s počítači minimální zkušenost.
Odstraňování složitosti
Druhou oblastí, kde dochází k významných změnám, je složitost nejrůznějších řešení a možnost jejich správy. Podle šéfky HP je nezbytně nutné snižovat složitost technologických řešení, a naopak zvyšovat možnosti jejich správy a jejich schopnost přizpůsobit se potřebám svých uživatelům. Jinak by tato řešení přerostla možnosti a schopnosti uživatelů využít je k tomu, k čemu je využít chtějí.
Pravdou je, že HP investuje opravdu nemalé prostředky do vývoje nástrojů jdoucích právě tímto směrem. Vlajkovým produktem HP z této oblasti je systém HP OpenView.
Přechod od vertikálního k horizontálnímu: dosud převažujícím způsobem organizace nejrůznějších subjektů (firem, ale třeba také subjektů z veřejného sektoru) je organizace vertikální. Tedy rozdělení na části, z nichž každá má svou specifickou oblast působení, své úkoly a zdroje, a obvykle také své vlastní nástroje, postupy a metody, resp. aplikace, procesy atd. Velice často také dochází k tomu, že jednotlivé vertikální větve spolu příliš nehovoří a nenachází společný jazyk, a mnohdy k tomu ani nejsou nijak vedeny. Celkový efekt je pak ten, že výsledný celek je nepružný – zavedení jakékoli změny, přesahující jednu vertikální větev, bývá až nadlidským úkolem. Nemluvě již o efektivnosti, která výrazně trpí tím, jak si každá větev „hraje na svém písečku“ a do značné míry duplikuje to, co se tak jako tak dělá i jinde.
Imperativem dnešní doby je schopnost pružně reagovat, transformovat se, a to je podle Carly Fioriny zejména o schopnosti lidí domlouvat se mezi sebou, vzájemně spolupracovat, sdílet společné zdroje a procesy, a také je rychle a efektivně měnit, na základě skutečné potřeby. Je to tedy o horizontálních soustavách procesů, podporovaných horizontálními aplikacemi, a také o společném technologickém základě, jakémsi „poolu“ zdrojů, který je dostatečně „bohatý“ ale také pružný, tak aby dokázal vyhovět měnícím se požadavkům. Dosavadní vertikálně členěné organizace však mají své aplikace a procesy stavěny také vertikálně, a tedy odděleně od sebe. Navíc staví na technologickém základě, který také bývá specifický pro každou vertikální větev a oddělený od ostatních (každá větev má své počítače, své servery, své sítě atd.). To se ale musí změnit – a to obecně u všech subjektů, a ne pouze u firem, resp. u privátního sektoru.
Adaptive enterprise
Představu o tom, že firmy (a nejen ony) by měly být organizovány více horizontálně, a sdílet své procesy i zdroje, firma Hewlett-Packard nejen hlásá a sama realizuje, ale také ji prodává. Přesněji: již určitou dobu nabízí svým zákazníkům koncept, označovaný jako „Adaptive Enterprise“. Nejde o nějaký konkrétní produkt, který by si zákazník koupil, spustil a používal. Jde skutečně o koncept, či chcete-li „mozaiku“, do které si zákazník může koupit jen jednotlivé díly – ale pokládat vše a „ušít na míru“ si již musí sám (případně s pomocí externího integrátora).
Základem celého konceptu je představa, že primární nejsou technologické možnosti, s tím že obchodní procesy jsou z nich odvozeny (a případné změně obchodních procesů musí předcházet změny technologií). Základem je přesně obrácený vztah: primární jsou byznys procesy, protože ty musí dostatečně rychle reagovat na změny na trhu, na nové příležitosti, šance atd. Přizpůsobit se naopak musí technologie a aplikace, a to také dostatečně rychle, aby náležitě podporovaly byznys procesy, a ne je naopak brzdily či přímo znemožňovaly.
Aby takováto představa „adaptivní společnosti“ (Adaptive Enterprise) byla realizovatelná, musí existovat řada různých nástrojů a technik, které umožní provázat byznys procesy s aplikacemi i se samotnou technologií, ve výše uvedeném smyslu. Konkrétně pro technologické zdroje to znamená, že musí být dostupné na principu „jako voda, elektřina či plyn“ – když je potřebujete, jednoduše je používáte v takovém množství jaké potřebujete, okamžitě a bez nutnosti nějakých „zásob“ apod. Ne nadarmo se proto, pro takovýto způsob práce se zdroji charakteru výpočetních kapacit, přenosových kapacit, paměťových kapacit atd., vžilo označení „utility computing“.
V neposlední řadě musí být pro naplnění vize „Adaptive Enterprise“ k dispozici také nástroje pro správu, schopné řídit a realizovat potřebné změny. Tyto nástroje řeší HP pomocí svého HP OpenView.
