Blog je bezpochyby termínem užívaným možná až příliš a zbytečně často. Jako u každé módní vlny však ani u této není mínění pozorovatelů dvakrát relevantní. Podstatné je, za jak dlouho se vlna "unaví", a vše se vrátí do původních klidných kolejí s případnými novými úpravami na trati.
Zásadní otázkou seriózního pozorovatele tedy zní: dojde vůbec k nějakým úpravám, nebo je "fenomén blogů" jen další bublinou z internetového prostředí? Ovlivní blogy nějak tradiční média, jejich chování, formy zpravodajství, obsah či ještě něco jiného? A využívá je nějak například tisk?
Pokud by na tyto otázky existovaly stejně snadné odpovědi, bezpochyby by nevznikl ani tento text. Pokusím se proto místo jednoznačných soudů a pokusů o neomylnost přinést některé názory lidí, kteří se pohybují jak v oblasti tradičních médií, tak samotných blogerů a sem tam přidám i svůj postřeh a názor.
Problém definice blogu: chytání moře do hrnce
V souvislosti se příspěvky o blozích lze v médiích často narazit na snahy o jejich pokud možno přesnou definici. Je to pochopitelné, neboť zejména v tradičních médiích správně předpokládají, že řada čtenářů o blozích dosud neslyšela a je nutné jim je nějak přiblížit. Větišnou se tedy blogy (či weblogy) popisují jako
"pravidelně aktualizovaná webová stránka, kde její majitel (či majitelé) uveřejňují svoje subjektivní a názorové příspěvky na rozličná témata. Příspěvky jsou řazeny sestupně chronologicky a jsou vybaveny trvalými odkazy, pomocí nichž je možné je zpětně dohledat a adresovat".
Internetová encyklopedie Wikipedia zase říká (pro lepší srozumitelnost citaci ponechávám v originále): "blog is a web application which contains periodic, reverse chronologically ordered posts on a common webpage".
Takové definice jsou jistě užitečné pro účely přehledu a rychlého vymezení diskutovaného tématu, avšak oplývají rovněž některými nevýhodami. Předně se do nich nevejde řada stránek, které podle svého obsahu blogy jsou, avšak nemají například trvalé odkazy či nesplňují jiné "technické" kritérium své blogovací příslušnosti.
Dále by se do takové definice vešel nejeden klasický zpravodajský web, provozovaný profesionálními žurnalisty. A ve výčtu chyb takového popisu bychom mohli pokračovat dál, což je zde zbytečné (dodejme však, že na Internetu i v jiných médiích se tak s oblibou činí, aniž by autoři těchto kritik věnovali spíše pozornost samotnému smyslu takových definic a jejich reálnému významu - viz dále).
Autoři definic blogů tedy často přidávají k té základní další a další zpřesňující podmínky, čímž stále zužují okruh stránek, které se do ní "vejdou," a definice tak ještě více ztrácí na významu.
A zrodil se blog
Dá se souhlasit s hlasy těch, kdo tvrdí, že přesné určení blogů je ve skutečnosti zbytečné a nesmyslné Samotné slovo "blog" je se svým datem narození poměrně nové a stránky, které do různé míry splňovaly toto módní označení na Internetu ve skutečnosti existovaly již dávno předtím.
A to v zahraničí stejně jako u nás: známý Neviditelný pes Ondřeje Neffa, Svět na modro Daniela Dočekala či Lupa Marka Antoše byly známé adresy internetových čtenářů mnohem dřív, než lidé dostali potřebu je nějak souhrnně pojmenovat. Teprve když svět médií zasáhl rozmach "internetových deníčků", objevil se i termín blog, pod který začaly být paradoxně zahrnovány i tyto původní "one man show" weby, které již v té době připomínaly spíše internetové zpravodajské deníky.
Jiří Hlavenka k problému hledání definice blogu říká: "Můžeme také použít lidovou definici, že blog je deníček na internetu, ovšem to nám moc nepomůže, protože se objeví další otázky: a o čem? (O všem.) Jak často obměňovaný? (Jak se komu chce.) Jak dlouhé příspěvky, články? (Od dvou slov po stovku stránek.) Jak kvalitní a zajímavé? (Od toho nejhoršího egomaniackého balastu až po to snad nejkvalitnější a nejzajímavější, co je na internetu k mání.) To jsme si pomohli".
Je tedy zřejmé, že samotné vymezení objektu, jehož vliv tištěná média hodláme posuzovat, v podstatě není možné. Jak se s tímto problémem vypořádat? Navrhuji zavrhnout snahy o jednoznačnou kategorizaci obsahů blogů a smířit se se snáze přijatelným konstatováním, že blogy jsou nejvýznamnější podskupinou internetových periodik, jejichž autoři jsou zároveň i jejich vydavateli. Teprve na tuto obecnější množinu pak lze pohlížet jako na heterogenní skupinu médií, charakteristických rozličnou mírou subjektivity, odpovědnosti vůči tradičním žurnalistickým postupům, spolehlivosti apod.
Jak nakládá tisk s weblogy?
S takto lépe vymezenou třídou periodik pak lze i lépe zacházet z hlediska úvah o jejich využíváním tiskem. Chceme-li však vysledovat v tisku vliv blogů, je nutné znát alespoň počátky jejich působení. S tím je však znovu spjat problém jejich definice, jak jsme uvedli výše, takže jednoznačný čas jejich vzniku prakticky není možné stanovit.
Každopádně je však možné vysledovat období, od kterého začal tisk "brát blogy vážně," tj. psát o nich a následně z nich třeba i přebírat informace. Podle Adama Javůrka, známého českého novináře, zaměřujícího se na problematiku internetové žurnalistiky, je možné pro zahraniční média tuto dobu stanovit na období před zhruba šesti lety, to znamená do roku 1998.
Zatímco však anglosaský Internet měl svého průkopníka "angažovaného" politického blogu v osobě kontroverzního novináře Matta Drudge, ten český měl i v tomto trendu zpoždění. S tím pak samozřejmě souvisí i opožděná reflexe weblogů tištěnými médii.
Česká média a blogy
Česká tištěná odborná periodika začala popisovat weblogy poprvé až po roce 2000: v časopise Computer se tak stalo poprvé 21. března 2000, kdy v rubrice Kde hledat... zmínil Jozef Petro adresu novináře Dana Gillmora (v popisku se slovo weblog nevysvětluje: "Elektronické noviny věnované IT, které pro Silicon Valley.com píše americký novinář Dan Gillmor.") V časopisu Reflex pak byla první zmínka o weblozích samozřejmě od Miloše Čermáka v článku Téměř na vlastní kůži z 27. září 2001. Již o rok později se však už i v českých médiích běžné popisuje situace na zahraničním Internetu jako blogomanie, přičemž rozkvět blogů v českém Internetu přišel ještě asi o rok později.
Praktické využívání weblogů tradičními médii je pak rovněž možné vidět spíše za hranicemi. Poslední dva roky se do blogování vrhají i internetové verze světových titulů. "Některé využívají blogy k reportérskému pokrytí významných a časově ohraničených událostí (festivaly, šampionáty), jiné chtějí doplnit 'suché' a více méně objektivní zpravodajství o názorovou složku, jinde si to vydupali novináři, další považují blogy jen za sympatickou formu, kterou si oblíbili čtenáři i vyhledávače, jiní se jen rozhodli přesunout redaktorův soukromý blog pod korporátní stříšku a samozřejmě některá média chtějí jen využít humbuku a jsou ochotna dát nálepku 'blog' i tiráži. Některé blogy jdou také na ruku generacím, jež jsou postiženy syndromem krátké doby soustředění," píše o tom Adam Javůrek na serveru Lupa.
V České republice je takový úkaz zatím velmi vzácný. Podle dřívějšího vyjádření některých šéfredaktorů internetové verze deníků je tomu tak zejména proto, že blog považují pouze za jinou formu něčeho, co už nabízejí v podobě komentátorských rubrik. V jejich tiskových variantách pak názorové formáty existují již odjakživa.
Zajímavým příkladem využití blogů tradičním médiem je však třeba slovenský deník SME, který zprovoznil službu veřejných blogů na své interntové obdobě. Vybraní blogeři pak budou deníkem placeni, přičemž ten bude zobrazovat některé zápisky na zajímavých pozicích uvnitř webu, možná je bude teoreticky používat jako doplňkový zdroj informací ve svých článcích a přetiskovat texty v původní tištěné verzi. Taková symbióza deníku a blogů je však zatím dosti ojedinělá.
Důvod, proč je tak obtížné identifikovat vliv weblogů na tradiční média, je ukryt především v krátké době jejich existence - jak jsme již uvedli, v českém prostředí jde o sotva tříleté období. Tak krátká doba je zkrátka na jejich reálný projev i smysluplnou analýzu příliš krátká.
Přesto se některé rysy, převzaté z online žurnalistiky a také z blogů, dají v tištěných médiích vysledovat. Jsou to například příspěvky anonymních a náhodných lidí "z ulice" v případě pohrom či dramatických událostí, otištěné bez jakýchkoliv úprav, pravidelné "deníky" reportérů a komentátorů, dopisy čtenářů s neověřeným původem (často dokonce s viditelně falešným jménem) a podobně.
Tragédie pomohla blogerům
Největší impuls v tomto trendu představovaly události 11. září roku 2001, kdy byl svět lačný po informacích za každou cenu - a to byla také chvíle slávy a vzestupu samotných weblogů. V americkém prostředí pak blogy od té doby sehrávají poměrně významnou roli především v politice: nejvýznamnější politické blogy (vedené mnohdy autory bez předchozí žurnalistické či politologické praxe) jsou navštěvovány miliony čtenářů a jako zdroj informací je využívají i tradiční média.
"Blogy nemají dosah jako články ve Washington Post, USA Today nebo agentury AP," řekl serveru RedNova Cameron Barrett, jeden z blogerů, sledujících prezidentskou kampaň v USA v loňském roce. "Ale určitý dosah mají, a lidé na nich soustavně vyhledávají informace, které tradiční média ignorují".
James O'Shea, editor listu Chicago Tribune, však na serveru EditorAndPublisher míní, že blogy "vedou k nemalé míře manipulace a můžeme se dostat až do stavu informační anarchie. Je nutné dívat se, kdo jsou ti lidé. Měli bychom blogy podrobit zevrubnému zkoumání".
Mají blogeři vůbec nějakou odpovědnost?
Weblogy zkrátka u tradičních novinářů a čtenářů doplácí na odvrácenou tvář svého největšího přínosu, a totiž možnost publikování skutečně pro každého. Hodnotu a důvěryhodnost informací každému blogu tak do značné míry vtiskuje jeho autor. Pokud jde o osobnost, schopnou sdělovat zásadní věci k určitému tématu, je v podstatě celkem jedno, zda je recipientům předává na stránkách weblogu či tištěného média.
Ostatně tomu nasvědčuje i občasný jev "náboru" nových komentátorů listů mezi nejlepšími blogery. To je také další rys soužití médií s blogy a důkaz faktu, že tradiční média se blogů nikdy příliš neobávala. Vzrůst počtu čtenářů i inzerentů pro internetová média totiž vůbec nemusí znamenat pokles obou životně důležitých skupin u médií tištěných - a to platí i navzdory často demonstrovanému názoru čtenářů kvalitních internetových periodik, že tradiční média pro ně ztratila smysl, protože jejich úroveň je nevalná a práce s informacemi nedůsledná.
Významnější námitkou vůči působení blogů ve sféře žurnalistiky je však otázka, nakolik jsou jejich autoři zodpovědni za publikovaný obsah a vázáni pravidly pro tradiční média. Jejich pracovníkům totiž často vadí, jak snadné je vypustit neověřenou informaci do světa, aniž by jejímu autorovi za případnou škodu hrozil stejný postih jako pro ně samotné.
V této souvislosti je však dobré si uvědomit stále nesrovnatelnou míru dopadu tištěných médií a weblogů. Rovněž by mělo platit, že pro novináře v klasických médiích naopak stále platí pravidla dvojitého ověřování informací a další požadavky seriózní žurnalistiky.
Na právní postavení blogů a odpovědnosti jejich autorů jsem se zeptal Jána Matejky z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. "V podstatě lze říci, že převažující názor je takový, že se tiskový zákon na internet nevztahuje. Tato norma výslovně reguluje tiskoviny, resp. tiskové publikace. V podstatě ani jeden ze zákonů s Internetem jako publikačním médiem nepočítá, a tedy nereguluje (zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích upravuje pouze monografické publikace, zákon č. 46/2000 Sb. pak pouze tištěné publikace). Na druhou stranu definice periodického tisku je ale docela volná, a již jsem se setkal s názorem, že použití tiskového zákona na internetová periodika je možné. Dle mého soudu je to ale nesmysl, a lze to zargumentovat celou řadou tvrzení vycházejících zejména ze zákonné terminologie. Například si nedovedu představit internetovou verzi povinného výtisku,“ řekl Matejka.
Blog je zkrátka regulován prostřednictvím obecných předpisů (jako je např. občanský zákoník), a to zejména v oblasti odpovědnosti. Na případnou odpovědnost lze nahlížet přes různé množství zákonů, od základního civilněprávního kodexu, občanského zákoníku, přes trestní či obchodní zákoník až třeba po zákon o regulaci reklamy".
