První pražský světelný semafor postavili v lednu 1930 na na křižovatce uprostřed Václavského náměstí mezi ulicemi Vodičkovou a Jindřišskou. Hned o několik dnů později se stal terčem útoků novinářů a tehdejší motoristické veřejnosti. Obecně se mu vytýkalo, že dopravu spíš zpomaluje, než aby byla plynulejší.
Jak by se asi dřívější motoristé cítili dnes, kdyby měli projet hlavním městem, nevíme, ale jak funguje celý pražský systém dopravních semaforů, už jsme zjistili. Navštívili jsme centrálu řízení světelné signalizace Technické správy komunikací města Prahy a připravili jsme pro vás menší reportáž.
Včera a dnes
Semafory do konce devadesátých let minulého století fungovaly až nebezpečně jednoduše. Celý systém obsahoval řadič založený doslova na principu hrací skříňky.
Válec řadiče byl „okován“ plíšky, které byly podle potřeby ohnuty tak, aby předaly signál k přepnutí semaforu, či nikoliv. Interval přepínání mezi jednotlivými světly semaforu byl dán rychlostí otáčení válce, jeho obvodem a četností naohýbaných plíšků.
V praxi se používalo pevné nastavení intervalů na 60, 80 a 120 sekund, které se s železnou pravidelností opakovaly. Cyklus byl narušen pouze stiskem tlačítka pro chodce, kdy po doběhnutí zelené pro automobily byla vřazena zelená pro chodce.
Dnešní řadiče naproti tomu umožňují takzvané dynamické řízení křižovatky. Jsou schopny reagovat na téměř veškeré dění na vozovce, včetně vyhodnocení počtu čekajících vozidel, a následně úpravit režim křižovatky tak, aby nebyla zahlcena. Ani moderní technika však nedokáže zázraky, a proto v každodenní automobilové zácpě na semafory nenadávejte - a použijte raději MHD.
Jak funguje centrála?
Současné centrum světelné signalizace sídlí kousek od metra I.P. Pavlova. Zvenku to opravdu nevypadá, že by tam fungovala moderní počítačová centrála. „Systém je nastaven tak, že by se po dokončení všech deseti oblastí, do kterých máme rozdělenou pražskou dopravu, daly ovládat všechny důležité semafory po městě z jednoho místa,“ vysvětluje šéf odboru řídících systémů dopravy Jaromír Muchka.
Zatím jsou s centrálou propojeny tři oblasti, a to okolí Sazka Areny, pravý břeh Vltavy a městská část Praha 7. Topologie sítě by se dala popsat jako hvězdicovitá. Do centrály vedou paprsky z jednotlivých oblastí, které jsou již plně automatické a jen v případě nouze musí zasáhnout operátor na ústředně.
Na fotografiích vidíte obrazovky, na které se přenášejí informace z instalovaných kamer. Fotografie vpravo nahoře znázorňuje celkovou mapu Prahy s vyznačením všech centrálně řízených křižovatek a monitor s podrobným popisem sledovaného úseku.
Pět lidí v policejních uniformách dohlíží na provoz 120 nejfrekventovanějších pražských křižovatek. „V zahraničí je běžné, že policisté jsou v terénu a na provoz v centrále dohlížejí civilisté,“ konstatuje Jaromír Muchka. Po městě je na cca 120 křižovatkách rozmístěno 140 kamer, které jsou plně otočné, dokáží zoomovat a mezi jejich obrazy si mohou operátoři plynule přepínat ve svém „newsroomu“. Na základě této vizuální kontroly jsou vysíláni terénní pracovníci, kteří mají možnost získavat aktuální data z newsroomu, prostřednictvím MMS na svůj mobil. Zejména se jedná o zátěžové mapy, což je grafická informace a stavu provozu na dané křižovatce nebo úseku.
Proč má tramvaj vždycky přednost?
Když jedete v autě, zdá se vám, že tramvaj projíždí, zatímco vy musíte na zelenou dlouho čekat? Tramvaje mají totiž naprogramovanou automatickou přednost, což znamená, že kdykoliv se tramvaj přiblíží k semaforu, procesor v řadiči vyhodnotí situaci tak, aby nejdříve zelenou měl právě prostředek hromadné městské dopravy. „Zkoušíme to i u autobusů, ale zatím to nefunguje tak, jak bychom si přáli. Problém je i v tom, že autobusy nemají svůj vyhrazený pruh, takže stejně musejí čekat v koloně aut,“ vysvětloval Muchka.
Systém předností funguje třeba ve Spojených státech, kde si mohou hasiči nastavit zelenou pro rychlejší průjezd městem. „U tohoto systému vzniká otázka, komu tuto možnost poskytnout, aby ji pak nakonec neměli všichni,“ pousmál se Muchka.
Noční provoz - chytré křižovatky
V noci je provoz semaforů různý. Na většině křižovatek se nechává blikat oranžová už od devíti nebo desíti hodin, podle provozu. Na nově vznikajících a stávajících důležitých křižovatkách je provoz 24hodinový.
Na místech, kde by mohla být ohrožena například bezpečnost chodců, se používá systém „červené křižovatky“. Pokud jedete správnou rychlostí (tedy podle předpisů), než dojedete k semaforu na kterém svítí červená, ta se změní na zelenou. Ovšem jestli praktikujete závodní styl jízdy, nejenže vás semafor přinutí zabrzdit, ale zároveň si hezky zaznamená váš přečin a vy pak naleznete ve schránce obálku s modrým pruhem od policie.
Systém funguje na principu poměrového měření. Na pevně dané a změřené vzdálenosti jsou rozmístěny senzory, které zaznamenají čas vašeho průjezdu. Prostým výpočtem je pak získána rychlost vašeho vozidla. Pokud je vyšší než předepsaná dopravním značením, semafor vás z křižovatky na zelenou jen tak nepustí. Zde nepomůže ani „populární“ antiradar, navíc kamerový systém pořídí dostatečnou obrazovou dokumentaci o přestupku. Toto opatření samozřejmě nemusí být použito pouze na křižovatce, ale i na jakémkoliv jiném úseku silnice.
Proč semafor bliká žlutě
Některé semafory blikají žlutě i v době největších špiček. Proč? Nejčastěji může za poruchu prasklé vlákno žárovky u červené barvy. Jakmile řadič dostane varující signál, že červená nesvítí tak, jak má, přehodí celý režim křižovatky na blikající žlutou. Ačkoliv semafory se pravidelně kontrolují minimálně dvakrát ročně a vlákno žárovky je konstruováno na zvýšenou odolnost proti otřesům, nedají se tyto chyby vyloučit. Druhou nejčastější příčinou je nepozornost nebo neopatrnost stavbařů, kteří překopnou kabel semaforu.
Informační tabule PIT
Doplňkový informační systém tvoří takzvané PIT tabule (Proměnná Informační Tabule). V současné době poskytují informace o stavu záchytných parkovišť a o stupni provozu v dané oblasti. V budoucnu bude obsah sdělení na PIT generován automaticky na základě vyhodnocených informací z celého dopravního systému. „Formulace jednotlivých sdělení musí být krátké, jednoznačné a pro řidiče srozumitelné,“ vysvětlil nám Lubomír Šembera z Technické správy komunikací.
