Není to ani neúcta ke čtenářům nebo k diskusi. Už někdy v roce 2000 jsem napsal na komentáře opěvnou ódu, když jsem tvrdil, že názory či fakta předložená čtenáři činí online články mnohem zajímavějšími. Psal jsem o "žurnalistice s otevřeným kódem" a to bylo dávno před "webem 2.0", "občanskou žurnalistikou", "sdílením obsahu" a všemi podobnými buzzwordy.
Ale to jsem nemohl vědět, jak to skončí. Je to otázka kvantity. Od určitého množství se zkrátka "skupina" nebo "hlouček" lidí promění v "dav". A s tím už nemůžete mluvit, tím méně s ním diskutovat. Na dav lze křičet nebo ho udržovat v transu, z davu jde také strach, protože svým členům dává anonymitu a umožňuje jim dělat to, co by jako jednotlivci neudělali. Přesně to se děje už mnoho let na českých zpravodajských serverech.
Nepřekáží mi to osobně. Chodím skoro dvacet let s kůží na trh, takže jsem zvyklý na všechny druhy diskuse i polemik a když už sklouznou k vulgaritě a sprostotě, tak je prostě ignoruji. Ale vadí mi, jak diskuse pod články znečišťují internetový veřejný prostor. Uráží vás, i když se jim obloukem vyhýbáte, třeba už tím, že dočtete nějaký článek (obvykle sám o sobě s nepříjemným obsahem) a na konci najdete poznámku: "Vzhledem ke komentářům porušujícím pravidla slušnosti byla diskuse uzavřena," nebo něco na ten způsob. Nevím, jak vám, ale mně to vždycky zkazí den.
Přitom recept je jednoduchý. Diskuse lze buď zrušit, nebo moderovat, případně do nich umožnit vstup pouze neanonymním uživatelům. Na renomovaných zpravodajských serverech ve světě je to běžné. Některé servery v Česku už to udělaly, nebo aspoň částečně. Jsem obvykle loajální k těm, pro které pracuji, ale myslím, že iDNES.cz v tomto ohledu udělal příliš málo. Jsem pro využívat "moudrost davu" a dnešní web má spousty nástrojů, jak to dělat. Ale nemoderované diskuse pod články mezi nimi nejsou.
Je to škoda, diskusi se tak naopak zavírají dveře. Protože jsem deklaroval, že komentáře číst nebudu, hodně lidí mi píše přímo. Často nesouhlasně a polemicky a já se jim snažím odpovídat. A přitom mi je líto, že právě taková debata neprobíhá veřejně. Ale těžko s tím můžu něco udělat.
Taky mi píšou ti, kteří se cítí úkorně, že za nimi do jejich komentářového suterénu nechodím, a chtějí se prokřičet až do mé emailové schránky. Vřítí se dovnitř ve svých špinavých botách, bez představení, opatřeni nějakou nic neříkající emailovou adresou. Například nějaký jack08@seznam.cz mi doporučuje, abych si komentáře pod svými články přečetl a pak se zamyslel nad svou seberealizací.
Prý nebere argument, že když se mu nějaké články nelíbí, tak je nemusí číst. Píše: "Když jedete v tramvaji a do tramvaje vleze zapáchající bezdomovec a sedne si před vás, tak taky budete dělat, že ho nevidíte a necítíte a vystoupíte z té tramvaje? Prostě tam je a obtěžuje všechny ostatní v tramvaji, ale on je rád, že je mezi lidmi."
To je dobrá metafora! Ale je to přesně opačně. Jestli je někdo zapáchajícím bezejmenným pasažérem, tak jste to vy, Jacku. Já jsem v té vaší tramvaji bohužel tramvajákem. Mám uniformu a visačku se svým jménem i fotografií, musím se chovat profesionálně a dovézt tramvaj na konečnou. Abych necítil váš puch, tak jsem si zavřel dveře, ale vy za mnou i se svým puchem vlezete až do kabinky.
Docílil jste však svého. Nezačal jsem psát na Technet kvůli penězům ani proto, abych se proslavil, ale protože mě to baví. A když vás něco baví, má to tu výhodu, že to můžete dělat přesně tak dlouho, dokud vás to baví. A mě přestalo bavit se neustále zabývat lidmi jako Jack. I když komentáře nečtu, stále se mě na ně někdo ptá, upozorňuje mě na ně a žádá nějakou reakci. To mě nebaví.
Takže tohle je poslední článek, pod který můžete, milý Jacku, vylít ten svůj kýbl špíny. Ten další napíšu, jen když pod ním žádné komentáře nebudou. Redakce může napsat: "Autor je samolibý pitomec a komentáře si nepřeje," nebo něco jiného, to je mi fuk. Anebo na to nepřistoupí a text publikovat nebude. Pak se vrátím na svůj blog, nebo napíšu knihu, přesně jak mi radíte, Jacku.
A víte co? Vsadím se, že si ji koupíte.
