Protože plážoví volejbalisté si cení toho, co je na tenisových dvorcích zapovězeno. Povzbuzování, potlesku, řvoucí muziky. Zkrátka randálu všeho druhu.
Při víkendovém vyvrcholení turnaje se jim ho dostalo od pražského obecenstva měrou vrchovatou. Takže vlak nebyl slyšet ani jediný.
Snahy spíkra Luise Torrese rozehřát publikum nepřišly vniveč. Mexická vlna na volejbalový způsob div že nestrhla stadion.
Pražští fanoušci během finále turnaje Světového okruhu plážových volejbalistů na Štvanici
"Jsem strašně překvapený pražským publikem. Lidi si to tu fakt užili. A to nám na hřišti dodalo hodně energie," chválil i veterán Emanuel Rego.
Sedmatřicetiletý Brazilec má zlato z olympijského turnaje 2004 a 69 triumfů na okruhu, takže jeho pochvala už má svoji váhu.
A američtí vítězové turnaje Todd Rogers s Philem Dalhausserem mu na dálku přitakali.
Rogers: "Fantastický turnaj, užil jsem si ho a stejně tak i samotný finálový zápas. Doufám, že v Praze bude takovýto turnaj každým rokem. Že sem přijde grandslam a pak světový šampionát. Skvělý podnik, skvělé město."
Dalhausser: "Atmosféra tu byla fakt skvělá. Dokáží udělat randál, ocenit skvělou výměnu."
Nedělní duely přivábily na štvanický centrkurt solidní diváckou návštěvu. Padala čísla přes pět tisíc, střídmější odhady hovoří spíš o třech a půl tisících fanoušků. A rozhodně nedorazili pouze Pražané. Z hlediště zněla němčina, ruština, portugalština...
Natěšenému publiku se čtyři páry odvděčily nášupem. Souboje o zlato i o bronz shodně dospěly do tie-breaků. Dohromady něco přes dvě hodiny fantastického volejbalu.
A jen málokdo z diváků měl radost, když do písku dopadl poslední míč. Tak jako se světovým plážovým volejbalistům bude stýskat po Praze, bude se Praze stýskat po světovém plážovém volejbalu.
