Své o tom ví hráčka olomoucké Univerzity Palackého Lenka Oborná. Za měsíc osmnáctileté smečařce zjistili při kontrole užití zakázané látky, nakonec ale vyvázla bez trestu. "Už si dávám pozor, jaké léky beru," vzala si ze svého případu ponaučení Lenka Oborná.
Jak vaše dopingová kauza vznikla?
Měla jsem zdravotní potíže, na které jsem dostala od svého lékaře medikamenty. Doktor mi však neřekl, že se v nich nachází látka ze seznamu těch nedovolených. Pravděpodobně to ani sám nevěděl. Samozřejmě jsem ho před začátkem léčby upozornila, že se věnuji vrcholovému sportu.
Co potom následovalo?
Po jednom utkání semifinále extraligy v Praze proti Olympu jsem byla vybrána na antidopingovou kontrolu. Po čase přišel k nám domů a také olomouckému klubu dopis, že se mám dostavit do Prahy před antidopingovou komisi. Bylo to velmi nepříjemné. Zejména přítomná lékařka byla hodně přísná, dokonce zpochybňovala nutnost mojí lečby. Potom si mě s rodiči a zástupcem klubu pozvali na svaz, kde se mělo rozhodnout o výši trestu.
Jaký byl?
Mně nedali žádný, klub ale dostal pětitisícovou pokutu za to, že nás hráčky dostatečně neinformoval o dopingových rizicích. Trestem pro mě už ale bylo i půlhodinové čekání na chodbě před vynesením verdiktu. Bylo to hrozné, vůbec jsem nevěděla, co mě čeká.
Jak časté jsou antidopingové kontroly v extralize a jak probíhají?
Objevují se hlavně na konci sezony, v průběhu play-off. Po utkání komisaři vylosují podle čísel dvě hráčky, se kterými vyplní formulář. Jsou v něm mimo jiné údaje o zdravotním stavu a užívaných lécích. Samotné testy se provádějí jen z moči.
Víte ještě o jiných případech dopingu v ženském volejbalu?
Já osobně ne, ale trenér mi říkal, že už dva anebo tři podobné dříve zaznamenal.
Jaké jste si ze svého případu vzala ponaučení?
Vím, že sama musím víc hlídat, co užívám. Myslím si ale, že v mém případě nikdo žádnou konkrétní chybu neudělal. Tyto situace jsou v našem sportu tak řídké, že neexistuje účinný způsob, jak jim předcházet.
