České Budějovice hostily šest utkání Světové ligy. V hokejové hale český národní tým prohrál s Egyptem 3:2, vyhrál nad Čínou 3:1 a nakonec nestačil na Kanadu (1:3). Češi se nyní v rámci soutěže přesouvají na Slovensko.
Jak se vám hrálo v domácím prostředí?
Doma je to vždycky parádní. V Budvar aréně byla celý víkend dobrá atmosféra, ale je škoda, že nepřišlo více lidí jako minule. Možná by příští Světová liga mohla být v Brně, kam na extraligové play-off přišlo více než pět tisíc lidí.
Zhodnoťte ta tři utkání, ze kterých jste jedno vyhráli.
Ukázalo se, že můžeme hrát na světové úrovni s každým soupeřem, a jsem také rád, že se ukázala vzrůstající tendence našeho výkonu.
I tak vás i celý tým musí hodně mrzet nedělní čtvrtý set proti Kanadě. Vedli jste v něm už 23:18 a mohli jste srovnat utkání a jít do pátého setu, ale místo toho nakonec Kanada vyhrála celý zápas 3:1.
Jasně, tohle se nemá stávat a určitě nám to nikdo nemůže odpouštět. Udělali jsme hned za sebou několik až dětinských chyb, které se prostě na této úrovni volejbalu jednoznačně trestají.
Soupeř tedy využil svých zkušeností?
Spíš bych řekl, že Kanada naopak využila naší nezkušenosti a nesehranosti.
Národní tým před začátkem Světové ligy nenastoupil ani k jednomu přípravnému zápasu, jak se vám hrálo?
Začátek byl trochu nervóznější, to je pravda. Ale pak ke konci turnaje už to ze mě i z nás pomalu spadlo a možná jsme hráli někdy i nad svoje možnosti.
Které utkání byste zhodnotil jako nejlepší?
Když to budu brát ze svého pohledu, tak mi asi nejlépe vyšel poslední zápas s Kanadou. Vlastně i celému týmu. Ale jako celek musíme brát každé utkání ve světovce jako prestižní a hlavně chceme sbírat další zkušenosti a dál se sehrávat. Pořád jsme nový a mladý mančaft, takže se sice od nás čekají chyby, ale i přesto všechno se jich musíme vyvarovat.
Pár měsíců máte nového trenéra ze Španělska Miguela Falasca. Jsou to hodně odlišné typy s bývalým koučem Michalem Nekolou?
Určitě mezi nimi rozdíly jsou. Jak v trénování, tak třeba i v taktice. Falasco má zase jiný cit pro trénování, než měl pan Nekola. Zatím si na nic stěžovat nemůžeme, je to dobré.
Má na volejbal člověk ze zahraničí jiný pohled než český trenér?
Zase takto to nedokážu posoudit, ale myslím si, že náš současný trenér má přece jen více zkušeností a jak sám hrál, tak má na volejbal zase jiný pohled.
Už o víkendu vás čeká další turnaj v Bratislavě na Slovensku, co od dalších zápasů lze čekat?
Už se tam těším a doufám, že si ještě nějaký zápas zahraju a nasbírám zase zkušenosti navíc. A snad zase vyhrajeme další zápas, i když na Slovensku to bude podle mého nejtěžší turnaj, vždyť tam s námi jsou Holanďané, Kuba a domácí Slováci.
Bude Kuba vaším největším soupeřem?
Zatím jsem je ještě letos neviděl hrát, ale co si pamatuji z loňska, tak hráli vynikající volejbal. Dalo by se říci, že to byl o třídu vyšší level než ten náš.
Základní skupina Světové ligy pro český národní tým končí v Jižní Koreji, už se těšíte na výlet do exotické země?
Letím tam už potřetí, takže se tam snad ani moc netěším. Cesta bude dlouhá a časový posun také není nic příjemného.
Zbývají vám po klubové sezoně ještě pořád síly na světový volejbal?
Určitě ano. Sice po třetím utkání s Kanadou už mi trochu šťáva docházela, ale v pondělí si odpočinu a bude to dobré. Sil mám dost, jsem pořád ještě mladej. (směje se)
Když se podíváme do Jihostroje, tak tým posílili dva noví univerzálové. Američan Colin Hackworth a Chilan Sebastian Gevert. Co na ně říkáte?
Zatím jsme se ještě neviděli. Znám akorát Geverta, protože jsme se potkali při Poháru CEV, kde hrál s Dürenem. Vzpomínám si na něj velice dobře, on nás vlastně vystřílel. Když šel na hřiště, začali jsme prohrávat. Jsem na něj zvědavý, těším se na něj.
Máte pocit, že nadcházející sezony by mohla být úspěšnější než ta minulá?
Určitě ano. Hlavně se mi libí to, že nás bude letos víc a nebudeme se muset spoléhat jen na sedm hráčů. Bude tu dost kluků na střídání, a tím pádem by naše hra mohla být v rozhodujících fázích uvolněnější.
