Václavík se ještě chystá reprezentovat Česko na červencové Světové univerziádě v ruské Kazani a pak zamíří do Spojených států. Tam jeho přítelkyně získala stipendium na univerzitě. "Dohodli jsme se už kolem Vánoc," přiznal Václavík.
Neuvažoval jste, že rozhodnutí po zisku titulu změníte?
Jen chvilku. Čtrnáct dnů po titulu mi docházelo, že bych už nemusel hrát. Byl jsem na rozpacích, ale nakonec jsme se přece jen rozhodli, že pojedeme.
O odchodu z Ostravy jste uvažoval jen v případě zajímavé nabídky ze zahraničí. Žádná taková nepřišla?
Loni něco bylo, ale nevyšlo to, šlo jen o takové oťukávání. Letos ale nebylo vůbec nic a do jiného českého klubu mě to nelákalo. Navíc, proč bych měl odcházel z týmu, kde je to super, kde si rozumím s lidmi jak ve vedení, tak v mužstvu. A jsme nejlepší v republice. Nebyl důvod odcházet.
A přesto míříte pryč...
Taková šance s tím stipendiem pro přítelkyni by se už nemusela tak lehce opakovat.
V USA jsou pouze univerzitní volejbalové soutěže, takže opravdu nikde nebudete hrát?
Vypadá to tak. Snad si tam ale najdu něco, co by mě trochu naplňovalo, když přítelkyně bude studovat. Pokud jde o volejbal, tak si od něho odpočinu. Teď mě ještě čeká univerziáda, to si volejbalu dostatečně užiju. Určitě si nebudu rvát uši a vlasy, že si neplácnu do balonu. Toho volejbalu bylo za poslední roky opravdu hodně.
Nenalomila vás ani vidina Ligy mistrů, která čeká Ostravu?
Lákala mě, ale dosud dostával přednost volejbal, tak teď se to otočilo. Věděl jsem, že nebudu hrát "voliš" celý život. Zatím ale nevím, jestli budu pryč jen jeden rok, nebo s volejbalem úplně skončím. Je tam moc neznámých a proměnných.
Takže za rok byste se mohl vrátit?
Mohl, ale nevím, jestli o mě ještě bude zájem, to se uvidí. Ale třeba tím, že jsme získali titul, si na mě pak někdo vzpomene. Teď ale žádný návrat neplánuji.
