Na jihu Čech brzy načnete už pátou sezonu. Z cizinců, co kdy v Jihostroji působili, jste vydržel nejdéle. To se vám v Budějovicích tolik líbí?
Pokud v klubu všechno funguje, jsou tam dobří hráči, tak proč něco vymýšlet, měnit zemi a odcházet jinam. Zvláště když už tu má člověk své vyšlapané cestičky.
Jedna z těch cestiček vede i k břehům Vltavy, kde často chytáte ryby. Říká už tedy Valerij Todua Budějovicím „doma“?
Jsem tady čtyři roky, od svých čtyřiadvaceti let. To je už dost. Myslím si, že žádný cizinec nebyl v Jihostroji tak dlouho jako já. I když Miguel (nahrávač Miguel De Amo, pozn. red.) u nás bude třetím rokem.
Vraťme se k uplynulé a zkrácené sezoně. Byť to ze začátku nebylo herně ideální, ke konci a zejména po zisku Českého poháru vaše forma začala stoupat. Vnímáte to také tak?
Jasně, od poháru se to zase začalo rozjíždět. Stejné to bylo vloni. Samotného by mě zajímalo, jak by to v play off teď dopadlo s Karlovarskem, myslím naše vzájemné souboje. V sezoně jsme u nás prohráli a v poháru je naopak porazili, ale bylo to hodně vyrovnané a šlo o každý bod.
Uplynulá sezona se dá považovat za úspěšnou. Zejména díky tomu, jak jste se předvedli v Lize mistrů. Mezi top soupeři jako italské Civitanova či Trentino vám nikdo moc nevěřil, ale vy jste vyhráli dvakrát nad Istanbulem.
Liga mistrů byla dobrá, vždyť jsme měli skupinu smrti. Hodně lidí si myslelo, že nevyhrajeme ani set, možná že nedáme ani patnáct bodů. Jenže my v Turecku vyhráli první set, byli jsme nadšení a tam se všechno rozjelo.
První zápas v Turecku a hned první výhra. Nemohli vás hráči Istanbulu…
...podcenit?
No jasně. Už to bylo vidět na rozcvičce, jak ji flákali, a podobně. Asi si mysleli, že teď se na hřišti trochu zpotí a půjdou domů. Byli pak překvapení, jak se zápas vyvíjel. Jenže my jsme hráli každý balon, kdo přišel na hřiště, hrál nad své možnosti. A na tom je Jihostroj postavený, protože každý může nahradit každého. Tady třeba odehrajete špatně set a můžete sedět dalších pět zápasů, protože další kluk místo vás hraje stále dobře. Ale zase mě to nutí makat na každém tréninku a posouvat se dopředu. A to se mi líbí, nemáte jistotu základní šestky.
Ještě k Lize mistrů. Jediná škoda je domácího zápasu s Trentinem. Vedli jste 2:0, ale prohráli 2:3.
Oni nám ukázali, že jsou úplně někde jinde. Jsou to jiní hráči, jiné podmínky a tak. My sice nejsme slabí, ale s Trentinem se prostě nemůžeme porovnávat. Doma v lize hrají s daleko kvalitnějšími soupeři a zázemí celého týmu je také odlišné.
Za čtyři odehrané sezony jste se stal miláčkem publika. Na hřišti hecujete sebe, spoluhráče i diváky. Takový jste byl od malička?
Byl. Ale když jsem hrál v ukrajinském Charkově, tak mi to třeba zakazovali. Pak jsem přešel na sezonu do Ruska a odtud do Kazachstánu. Jenže tam jsem byl takový ztuhlý, protože jsem byl naučený, že emoce nemohou ven. Přišel jsem tedy za trenérem a on mi řekl, ať si užívám každý balon. Tak jsem to zase zkusil a šlo to. Nejvíce mi moje povaha vyhovuje právě tady v Budějovicích, tady mě to opravdu nakoplo. Občas mi vadí, když se mě někdo snaží zabrzdit. Ale to je stejný, jako když si stoupneš před rozjetý vlak, nemáš šanci (směje se).
Ale sleduji, že vás občas trenér i spoluhráči musí trochu krotit.
To ano. Občas mi něco nevyjde, tak mě uklidní a poradí, co a jak. Na tohle potřebujete trenéra. Mně třeba měsíc nic nešlo, nevěděl jsem, v čem je chyba. Pořád jsem ji hledal v sobě, ale kouč mi říkal, že to není mnou, že se to občas stává. V týmu máme manažera, maséra, fyzioterapeuta, kondičního trenéra a další, co ti umí pomoci. Nakonec já si také chodím popovídat ke starším klukům, třeba k Martinu Kryštofovi nebo k Tomáši Filovi.
Máte už dlouho po sezoně, ale nemůžete se podívat domů na Ukrajinu. Jak to nesete?
Mohl bych odjet, ale nevím, jak bych se dostal zpátky sem. Těžké to je, chci se podívat na rodiče, babičku a dědu, ale nechci riskovat. Nevím, jak situace okolo otevření hranic nakonec dopadne. Teď nefunguje nic, cizinecká policie a podobně.
Už jste v České republice delší dobu, tak můžete srovnávat. Jaké jsou rozdíly mezi Čechy a Ukrajinci? Jak to vidíte vy?
Řekl bych, že Češi jsou hodně slušní lidé, jenže…
Co se stalo?
Ukradli mi ze sklepa v paneláku kolo. Takže bohužel někteří jsou stejní, akorát máte jiné občanky (kolo nakonec Toduovi našli o pár dní později jeho kamarádi). Jenže nemůžete podle jedné ovce měřit celé stádo. Ale tady lidé, co pracují, moc neřeší peníze a dovolené. Chce se jim, tak se seberou a jedou na výlet, k moři a podobně. My toho máme méně, protože půlka země je ve válce, část území anektovaná, na Ukrajině je to fakt těžké.
