Není div, že Haník teď členům svazu vzkazuje: "Musí dojít ke konsenzu, že budeme chvíli pracovat v jednotě. Ona ta jednota třeba dlouho trvat nebude. Ale pracujme rok dva v jednotě s kluby. Nebo alespoň na základě reálných smluv."
Jak čerstvý předseda Českého volejbalového svazu kritiku ze strany svého předchůdce vnímá? A hlavně: s jakými problémy se bude potýkat teď a v několika následujících týdnech?
Musím se vás zeptat na slova pana Lébla, který své odvolání označil za puč. Co vy na to?
Já už se k tomu moc nechci vracet. Já pak nerozumím slovu puč. Stanovy nám umožňují odvolat předsedu. Předseda byl výraznou většinou odvolán a já ještě výraznější většinou zvolen.
Hrozí, že se odvolání bývalého vedení a nástup toho současného dostane až před soud?
Nechali jsme si vypracovat dvě právní stanoviska, dokonce od prestižní advokátní kanceláře Tomáše Sokola. Jinak bychom do toho aktu nešli, kdybychom si ho právně neprověřili. Postupovali jsme v souladu se stanovami. To je prostě jen Léblovo vyjádření. Jestli dojde na soudní tahanice, si musíme teprv počkat. Teď mám ale plnou hlavu toho, jak pracovat vpřed.
Nemrzí vás, že namísto pracovních záležitostí se musíte zabývat podobnými kauzami?
Já se s nimi ale nezabývám. Když se na to ptáte, odpovím vám na otázku, ale nezabývám se tím vůbec.
Co vše vás nyní čeká?
Pro mě je jeden úkol, který běží jako tři samostatné větve. Aby běžely všechny naplánované akce, jako je kvalifikační turnaj na mistrovství Evropy. Začíná i příprava všech nároďáků. S tím souvisí i strategické úvahy co dál a konzultace s důležitými aktéry. A třetí věc, kvůli které se odvolání odehrálo: netransparentnost, to znamená rozklíčování všech položek. Potvrzuje se, že za Lébla nikdo neviděl do toho, jak se hospodaří.
Už se vám podařilo se do těch smluv ponořit?
Vůbec. Zatím jsme je nedostali. Sejdu se v pátek s inženýrem Léblem a budeme hovořit o tom, jak postupovat dál. Ostatní bude záležet na tom, kdy pan Lébl odevzdá podklady. Výbor mu uložil, aby veškerou agendu odevzdal do 31. května.
Hrozí odchod sponzorů, jak tvrdil pan Lébl?
To pokládám za předčasné a nemyslím si, že hrozí odchod sponzorů. Ale pokud hrozí, tak je tu otevřený prostor pro příchod sponzorů jiných. Produkt "český volejbal" má nějakou hodnotu a ta se prostě prodává.
Jednou z dalších hrozeb je i poškození dobrého jména svazu.
Nevím, proč by to hrozit mělo. Mezinárodně nikoliv. Je nutné pracovat na tom, aby to jméno bylo ještě lepší, než je. Proto jsem do toho šel. Protože český volejbal ztrácí na svém jméně už dlouho.
Pan Lébl sám sebe označoval jako bojovníka proti osamostatnění extraligy. Dojde teď k odtržení nejvyšších soutěží od svazu?
Zaručil jsem klubům určitou míru autonomie. Jaká bude, to záleží na jednáních. Ale pokud budou vztahy smluvně zajištěny, tak je jedno, jak bude vypadat konečná podoba. Modely jsou různé, není jedna správná odpověď. Asociace klubů mají své zástupce ve správní radě a mají možnost činnost kontrolovat. Ale tohle není ožehavý problém českého volejbalu.
prospali jsme dobu aneb jak na mládežCoby svou prioritu jmenuje Zdeněk Haník výchovu mládeže. V rozhovoru načrtl svůj recept na zlepšení budoucnosti českého volejbalu: "V první řadě je nutno komunikovat s kluby. Kluby jsou nejprogresivnější element českého volejbalu. Bez dohody s kluby to nepůjde. Oni zajišťují provoz volejbalu. Volejbalová osvěta v krajích je druhá věc. V tom chci udělat hodně sám, k tomu jsem se zavázal. To je má priorita: mládež a kraje. Ono to spolu souvisí. Třetí věc je, že všechny státní dotace, které jdou na podporu vrcholového mládežnického volejbalu, musí jít jen těm subjektům, které reprezentaci skutečně podporují svým způsobem práce. Za čtvrté: musíme vstoupit do mezinárodní sítě v mládežnické oblasti. Nejen na úrovni reprezentace, ale i na úrovni klubů. I naše kluby musejí hrát mládežnické turnaje a my se musíme daleko víc otevřít, abychom rychle vstřebávali signály, které jdou z evropského a světového volejbalu. Dotace jsou dost velké. Ale byly použity částečně pro projekt SCM-ČVS a částečně k zajištění provozu. Peníze musí jít proti výkonu. My víme, jaká je podoba mezinárodního volejbalu, my víme, jaké jsou standardy. A kdo se chce těmto standardům přibližovat, ten ať dostává peníze. Zrovna tak na nižším stupni musí být rozdělovány peníze podle toho, jak jsou naplněny projekty. Kdo má volejbal na základních školách, v prvních, druhých třídách, kdo má volejbalové přípravky. A tak dále. Těch peněz není tak málo, ale musí jít za práci, naprosto konkrétně za práci. Musí být reálná kontrolní činnost na vydávané finance. Nemohou se vydávat peníze proti výkazu tréninkových jednotek, jak je tomu doposud. Musí se posuzovat, jestli vychovaní reprezentanti mají nějakou úroveň. Jedna věc je dodání do reprezentace, druhá věc je působit na to, aby to nebyla reprezentace, která nepostoupí na evropský šampionát. Kluby pracují, seč jim síly stačí, ale my musíme usilovat o to, aby kluby pracovaly ještě líp. Jinak nebudeme lepší. My jsme situaci prospali. My jsme vždy vycházeli z toho, že jsme přivedli děti k volejbalu, nechali jsme je hrát a ono to stačilo. Hrál se volejbal všude a ze základny vyrostl určitý počet hráčů, kteří uspěli mezinárodně. Ta doba skončila. Svět začal brát volejbal vážně, začal pracovat,. A my nejsme kompatibilní. Co se týká projektů Junioři a Juniorky, jsou nějaké návrhy, které by mohly uspokojit svaz i kluby. Jedná se o tom, jestli budou hrát extraligu. Vím, jak to bude, ale říct vám to nemůžu, Je to ještě syrové." |
