Kouč působí na pražské Pankráci v jednom z největších klubů plážového volejbalu v republice.
"Máme tam celoroční provoz, v zimě nafukovačku. Začínáme od první třídy se zhruba dvěma sty dětmi. To by v tom byl čert, aby nevyrostli další Palinkové, Pakostové nebo Novákové a Celbové," jmenoval Palinek dva historicky nejúspěšnější české páry, které se probily i na olympiádu.
Myšlenka úzkého zaměření se prý rychle šíří. "Ukazuje se, že kdo chce dělat beach vrcholově, tak se musí specializovat," tvrdí Palinek.
Ideální podle něj je, když dítě dostane dobré základy v klasickém, šestkovém volejbale. "Když pak přeskočí na písek, má samozřejmě výhodu, učíme je podobnou metodikou," vysvětluje.
Sám si těžko ještě nedávno mohl představit, kam se dobere jeho vášeň. A v dětství se mu o podobných radovánkách ani nesnilo. "Pocházím z chudé rodiny, my jsme se na pláž vůbec nedostali," vzpomíná bratr ligového fotbalisty Jana, který hraje za Slovácko.
Poprvé vstoupil na písečné království v roce 1991. "To jsme jeli na turnaj trojek do Itálie," vzpomíná.
Trenéra jeho týmu dělal Zdeněk Václavík, který si kdysi Palinka vytáhl v tradičním volejbalu do ligové Zbrojovky Brno. Oba plážové variantě sportu propadli pár let předtím. "Zdeněk viděl někde v časopise nebo na nějakých zahraničních kanálech, už ani nevím, jak mydlí volejbal na písku. Napadla nás revoluční myšlenka: proč to nezkusit v Čechách?"
První kurt vyrostl koncem 80. let v klubu Českých turistů a spustila se lavina. Zpočátku ještě hráči odkoukávali první fígle z televize.
"Plácali jsme tam přes léto, kdy nebyla sezona v hale, strašně nás to chytlo, rozjeli se první turnaje a dostalo se to až do dnešní, skoro až profesionální podoby," říká Palinek, který se dvakrát dostal na olympiádu a slavil dokonce i titul mistra Evropy.
Světová federace beachvolejbalu má odnedávna i váženého čestného předsedu: je jím princ Albert, následník trůnu Monackého knížectví, jenž je nadšeným propagátorem beachvolejbalu.