Žádá si ošetření. Opouští kurt. A už se na něj ona ani její kolegyně Elsa nevrátí. Nejde to. Bolest jí prý ani nedovolí přijmout jediný servis. „Nechtěly nám dát závěrečnou radost, nebo chtěly mít zapsáno ve výsledku forfeit. Fakt nevím,“ dumá Markéta Nausch Sluková, proč Španělky v sobotu za stavu 18:21 a 16:20 předvádějí podivný tyjátr.
Vlastně už je to fuk. Se spoluhráčkou Barborou Hermannovou si z Haagu odvezla bronz. „Říkáme mu růžové zlato,“ vtipkuje o barvách třicetiletá Nausch Sluková a objímá mladší kolegyni.
Hermannové tečou po červených tvářích slzy. Věděla, že finále a třeba i evropský titul byly tuze blízko. Češky v předchozím semifinále vedly nad domácími Nizozemkami Keizerovou s Meppelinkovou ve třetím setu 10:5. Jenže koncovku totálně nezvládly a s pozdějšími šampionkami prohrály 12:15.
„Takticky to bylo hodně špatné. Především Bára moc chtěla medaili, ale v sobě pochybovala: Co když nebudu hrát dobře? Nežila součastností, ale myslela na zlato,“ říká kouč Simon Nausch. „Ale celkově jsem na holky strašně pyšný. Po semifinále byly extrémně smutné, ale za 64 minut se objevily znovu na kurtu a dokázaly zvítězit.“
Turnaj, který se odehrál ve čtyřech nizozemských městech, znamená pro Češky bronzové ujištění, že kráčí správným směrem. „Nechceme se soustředit na výsledky, ale hodnotíme progres a hru. Jestli do ní zařazujeme určité věci. Jestli zvládáme náročné psychické situace, jako byl zápas o bronz,“ líčí Nausch Sluková.
„Takové situace můžeme tisíckrát simulovat při tréninku na Vítkově, ale nebude to ono,“ uvědomuje si pražská rodačka, která od léta 2015 tvoří pár s o dva a půl roku mladší Hermannovou.
První rok dvojice kvapně honila body, aby se vůbec kvalifikovala na olympiádu do Ria. V závěru sezony 2016 se blýskly stříbrem na mistrovství Evropy. „Ale to bylo spíš překvápko,“ prohodí Hermannová.
Časy se mění. Od loňska do prestižních turnajů vstupují Češky jako hráčky nejlepší světové desítky. V ní se zabydlely. „Jsme hodně stabilní, náš nejhorší letošní výsledek ze Světové série je páté místo,“ připomíná Nausch Sluková.
Jenže na úplný vrchol často českým dámám něco málo schází. „Chceme být stále týmem, který bojuje do posledních dnů turnajů, jenže tam se hraje hodně odlišně,“ poznamenává trenér Nausch. „Holky se musí naučit uvažovat: Jsme dobré, proto tu jsme a musíme si to užít. Nemělo by je potkat to, že si řeknou: Ale ne, co když už jsme dobré zápasy odehrály?“ dodává rakouský kouč páru, který v Nizozemsku byl druhý nasazený.
„Je fajn, že jsme jako favoritky uhrály placku,“ ví Hermannová. „Ale co si budeme nalhávat. Na mistrovství Evropy sice slyší lidé víc než na čtyř- nebo pětihvězdičkové turnaje Světové série, jenže tam je to vyšší level.“
Nejvýznamnější beachvolejbalové seance budou brzy ještě podstatnější. Na podzim začíná olympijská kvalifikace, do níž se bude započítávat 12 nejlepších turnajových umístění. „Teď bojujeme o co nejlepší pozici do začátku kvalifikace,“ říká Nausch Sluková. „Zároveň každý turnaj je pro nás lekce, co nás něco naučí.“
Třeba i zkušenosti z nizozemských písků se budou šiknout za dva roky v Tokiu, kde by měla spolupráce Nausch Slukové s Hermannovou gradovat.
