V Ostravě jste hrál s reprezentací evropský šampionát i Světovou ligu. Jaké máte na město vzpomínky?
To mistrovství Evropy v roce 2001 mě nakoplo (Česko skončilo čtvrté). Do hry jsem naskočil až v jeho průběhu, ale od té doby jsem byl převážně jednička a dostával jsem lukrativní nabídky ze zahraničních klubů. Na Ostravu moc rád
vzpomínám, i když jsem tu jezdil jako soupeř. Hraje se mi tu dobře.
Jak znáte nové spoluhráče?
Všechny od vidění, ale teď bude dost času, abychom se seznámili. Nejvíce znám Michala Čechmánka, s nímž jsem byl rok ve Zlíně, a Honzu Václavíka, který se mihl v nároďáku, ale už je to dlouho.
Co říkáte tomu, že druhým nahrávačem týmu bude junior Daniel Korel, který zatím nemá s extraligou žádné zkušenosti?
Snad se nezraním. (směje se) Ale ne, toho kluka vůbec neznám. Jestli se vedení tak rozhodlo, tak asi bude šikovný, a když se mi nebude dařit, nebo se něco stane, musejí šéfové vědět, že je schopný do extraligy naskočit.
Budete ho učit?
Všechno asi vyplyne z tréninků, ze zápasů. Nejsem tady na pozici trenéra, abych někoho učil, ale on se musí učit přirozeně ode mne. Jsem zvyklý něco poradit, ale jsem vlastně stejný hráč jako on, jen o něco starší. Mě také učili jenom trenéři a ne žádný nahrávač.
Takže nemáte ambice radit?
Samozřejmě nějaké rady a zkušenosti se budu snažit jemu i celému týmu předávat, ale že bych s ním chodil na nějaké individuální tréninky... Asi budu mít problém sám se sebou.
V jakém smyslu?
Abych to všechno zvládl.
Kondičně?
Tak. (směje se)
Co je pro nahrávače nejtěžší, když přijde do nového mužstva?
Komunikace se spoluhráči, protože nahrávač musí být ta hlava, ten střed toho týmu. Musí mít se všemi hráči ideální vztah, vyjít si s nimi vstříc na hřišti i mimo, aby vše fungovalo.
Prošel jste už čtrnácti družstvy v Evropě. Bylo nějaké, v němž to neklapalo?
Ne, nikdy. Nejsem žádný konfliktní typ. Vždycky se snažím, když nám to na hřišti nejde, se s daným hráčem individuálně sejít a víc s ním trénovat, abychom nedostatky odstranili.
Co vás vedlo ke změně klubu?
V Českých Budějovicích mi končila čtyřletá smlouva. Nabídli mi sice novou, ale už jsme na ni nechtěl přistoupit vzhledem k tomu, že jsem nehrál a ještě jsem hodně dojížděl, protože rodinu mám v Olomouci a dělám tam i školu (nyní půjde do pátého ročníku oboru management sportu na Univerzitě Palackého). Bylo to docela náročné.
Přitom nejste zvyklý sedět na lavičce, že?
To jsem nebyl nikdy. Vždycky jsem hrál. V Budějovicích ale postavili hru na Filipu Habrovi. Byla to jejich taktika a k tomu nemohu nic říct. Nedělal jsem žádné problémy, dělal jsem, co mi řekli, ale osobně mě to hodně mrzelo. Docela mi vadilo, že když jsem jel na zápas, neťuknul jsem si třeba ani proti outsiderům. Už celou sezonu jsem přemýšlel o tom, že odejdu.
Teď si to vynahradíte?
Chtěl jsem jít do mančaftu, kde bych hrál, a vybral jsem si Ostravu.
Probíral jste vaši roli v týmu s trenérem Zdeňkem Šmejkalem?
Potkali jsme se ještě před uzavřením smlouvy. O všem jsme diskutovali, ale jsem profesionál. Fyzicky jsem na tom velmi dobře, s tím problémy mít nebudu.
Před chvíli jste ale naznačil, že máte obavy, jak to fyzicky zvládnete.
To jsem řekl v uvozovkách.
Po tom, co jste se upsal Ostravě, se v klubu změnilo vedení. Jak jste na to reagoval?
Když jsem se doslechl, že se tu něco děje, hned jsem volal na klub, zda to má něco do činění s mou smlouvou. Ujistili mě, že vůbec, že je to jen problém vedení, že jedna správní rada střídá druhou a že se o to nemám starat, což je dobře. Ty interní věci v klubu, jestli se mele předseda a místopředseda, musejí jít mimo hráče, aby je to nezatěžovalo.
Takže změny v ostravském vedení nebudou mít na tým v příští sezoně vliv?
Určitě ne.
