Týmu pomohl k zisku hned pěti titulů. Byl už u toho prvního v roce 2000. „Abych si vzpomněl na jeden moment, který mi utkvěl v hlavě? To nedokážu,“ usmívá se 46letý Habada. „Určitě se mi vybaví triumfy, ale parádních momentů a zážitků jsme měli za ta léta spousty. Nejraději vzpomínám na náš první titul, protože to byl vůbec první pohár v historii Jihostroje a můj vlastně také,“ zmiňuje bývalý hráč, který dnes pracuje ve stavební firmě.
Českobudějovický rodák začínal s dospělým volejbalem v roce 1992 ještě v TJ Škoda, předchůdci dnešního klubu. A to jako smečař, na post libera ho tehdejší trenéři přeřadili až o sedm let později.
„Měl jsem dobrý příjem, hrál slušně v poli a v ten moment byli v klubu asi lepší smečaři než já. Libero pak na mě zbylo a pamatuji si, že jsem se s tím ze začátku nemohl úplně vyrovnat,“ přiznává.
Mezi pozicí smečaře a liberem je ve volejbale podstatný rozdíl. Smečař útočí, sbírá body a je tahounem týmu. Oproti tomu práce libera je ve středu hřiště, kde hlídá, aby co nejméně míčů spadlo na zem. Dělá pro tým černou práci, která není na první pohled až tak vidět.
„Byl jsem zvyklý útočit, podávat, a najednou jsem stál jen vzadu v poli. Nakonec se mi na liberu i líbilo, ale samozřejmě na trénincích a na letních turnajích jsem si vždycky zasmečoval. A největší rozdíl je v tom, že máte jiný dres než ostatní,“ směje se.
Hráči na liberech mohou většinou hrát vrcholový volejbal o něco déle než například smečaři či univerzálové, kteří neustále skáčou. Jestli to je i Habadův případ, už teď nikdo nezjistí. „Na druhou stranu neustále děláte z klidového stavu prudký pohyb, takže klouby také dostávají na frak,“ ví volejbalista, který si po konci v Jihostroji v roce 2010 ještě jednu sezonu zahrál v Benátkách nad Jizerou.
Za svou kariéru, při které nastupoval do zápasů i v národním dresu, poznal spoustu spoluhráčů. S některými z nich se setkává dodnes. Jednou za rok pořádá současný masér týmu Filip Hoch na své chalupě v Římově u Budějovic setkání bývalých hráčů Jihostroje. „Jmenuje se to Návrat ztracených synů a jezdí tam takové jádro týmu, tedy třeba Šotola, Javůrek nebo Zelenka, Jirka Novák a další,“ líčí bývalé českobudějovické libero.
Petr Habada už aktivně nehraje, na žádné úrovni. Občas si s kamarády zajde v létě na beachvolejbalový kurt pinknout. Šestkový volejbal vypustil úplně.
„Po skončení kariéry jsem hrál ještě krajský přebor, ale pak se mi pochroumalo zdraví. Ve 40 letech jsem šel na totální rekonstrukci levé kyčle, takže to mě také trochu omezilo,“ uvádí s tím, že trenérská či manažerská pozice ho zatím neláká. Volejbalu se věnuje i Habadův 15letý syn. „Vlastně možná jsem takový táta kouč. Pro mě je však důležité, že se hýbe a baví ho to,“ dodává.
