Jak se žije v krachujícím klubu?
Ráno vstanu a mám hlad. Kouknu do peněženky, tam nic, tak si zajdu koupit aspoň rohlík. Ale na trénink ani zápas se vykašlat nechci. Ten sport mě baví. A doufám, že bude líp. Musí. Vždyť mám doma těhotnou přítelkyni, o to je situace složitější. Něco mi pohradí ona, já jí to vracím, protože to dostáváme po menších zálohách.
Kdo za to může?
Je otázka, na koho mám být naštvaný. Jestli na pana Přikryla (šéf klubu), nebo na město. Nedodrželo, co slíbilo. Bůhví, jak to bude 15. prosince, kdy se vyjádří zastupitelé. Město by mělo trošku přimhouřit oči a dát nám na dohrání sezony, ať máme aspoň na jídlo. Nevím, v čem to je. Jestli to chtějí narvat do fotbalu...
Je to vážně tak kritické?
Počítáme každou korunu, ještě jsou do toho Vánoce. Nikdo peníze nemá a jestli je bude mít... Je to katastrofální. Pan Přikryl před nás předstoupil a říkal, že nám pomůže leda zázrak. On za to svým způsobem nemůže, je to jen o městě. Chápu, že pro něj to je blbé. Něco klukům naslibuje a ti pak dva tři měsíce nedostanou výplatu.
Neříkáte si, že byla chyba v létě přestoupit z Havířova do Ústí?
Asi je to fatal error.
Přitom v novodobé historii hraje ústecký tým zatím nejlíp.
Právě. Neřeknu, kdybychom byli poslední, předposlední. Ale my jsme pátí šestí v extralize, v pohodě budeme hrát play-off a v něm se může stát cokoli. Třeba chytneme Příbram, kterou jsme doma porazili 3:1, a jdeme dál. Jenže teď nejsou peníze, v tréninku se hodinu mluví jen o nich.
Podepisuje se to i na výkonech?
Rád bych řekl, že ne. Ale nemůžu mluvit za všechny. Při tréninku na to myslí každý. Polovina kluků má rodiny, polovina nemá žádné prachy. Všichni čekáme, až se rozhoupe město. Nedostáváme dvě výplaty, někdo třeba víc. Z toho se dá těžko žít. A teď do toho přemýšlejte nad volejbalem.
Navíc hrozí, že se kádr rozpadne.
Kdyby odešli tři čtyři hráči ze základu, play-off by se asi neuhrálo. A dokončit sezonu jen s dorostenci, to by byly samé porážky.
