V prvním zápase ve skupině si jako 44. pár poradily 2:0 s o patnáct příček výše posazenými Italkami Giombiniovou a Rossovou.
"Bylo fajn, že jsme se nemusely rozehrávat na nejlepších a jsme strašně rády, že jsme vyhrály. Ve skupině jsme až jako čtvrté nasazené. Příjemně nás to překvapilo," usmívá se Tobiášová.
S žádnými velkými ambicemi zkušené duo na šampionát nejelo. "Už postup pro nás byl úspěch, ale když jsme první zápas vyhrály, tak už bychom přeci jen mohly postoupit. Je dvanáct skupin a dál jde osm párů z třetího místa. Ještě by to chtělo uhrát aspoň set," předpokládá hráčka, která byla dlouholetou oporou KP Brno v šestkovém volejbale.
Loni děvčata vyhlásila, že jejich metou budou olympijské hry v Londýně. I když je to cíl poněkud mlhavý. "Ale každý sportovec, který má aspoň minimální šanci jet na olympiádu, by se o ni měl snažit. Z Česka mohou jet ale jen dva páry, a jak Klapalová s Háječkovou, tak Kolocová se Slukovou, jsou na tom lépe, hrají víc kvalifikačních turnajů, hrají víc kvalitních zápasů," vysvětluje Tobiášová.
O motivaci tak mají děvčata nicméně postaráno a se starostmi o rodinu a potomky už volejbal není středobodem jejich života. Užívají si ho víc než dřív.
"Pořád chceme vyhrávat, chceme být co nejlepší. Důležitý je však pocit, že nám to jde, a máme z něj radost," popisuje současné vnímání hry volejbalistka, která se snaží s sebou brávat na turnaje alespoň nejstaršího syna. "S dvojčaty, kterým je jeden a půl, je to těžší, protože manžel pracuje a má problémy s dovolenou," říká.
Navíc si společně otevřeli studio se cvičením a lymfodrenážemi, takže starostí mají dost. "Také se nemůžu ztotožnit s tím, že by se o děti měla starat chůva a ne někdo z rodiny."
Před více než dvěma lety dala kvůli těhotenství vale šestkovému volejbalu. Vrátí se ještě do Králova Pole? "Možná. Už letos jsem s holkama občas trénovala, záleží, jestli by mě ještě chtěly. Budu se domlouvat s trenérem Ondrou Markem," povídá.
