I k takovému zážitku přišel při svém putování po světě český volejbalový profesor Valášek. Muž, který od roku 1993 objel v rámci trenérských a učitelských kurzů Mezinárodní volejbalové federace všemožné kouty planety.
"Přitom jsem původně vystudoval filologii. Ale dobrodružství, které jsem hledal v knihách, jsem nakonec našel ve sportu. A i ta poezie v něm je," tvrdí.
Antigua, Surinam, Jemen, Uganda, Kuvajt, Indie, Mongolsko. Valáškův pas je posetý razítky z exotických dálav. Tam všude v lidech zažehával lásku k volejbalu.
"Nejvíc se mi líbí v Africe. Třeba holky mají krásné v Ugandě a v Zimbabwe. To v Botswaně už jsou trochu silnější postavy, " popisuje.
Když postoupila Keňa na mistrovství světa, znal z kurzů oba trenéry a tři hráčky. Zdraví ho i členové ugandské reprezentace, jeho bývalými posluchači jsou svazoví šéfové Tanzánie, Zanzibaru, Guayany.
K roli volejbalového misionáře ho snad nasměrovalo už studium FTVS. Učil ho kapitán volejbalových mistrů světa Zdeněk Malý. Valášek pak trénoval v lize žen, podílel se na přípravě reprezentace na olympiádu v Moskvě 1980. V roce 1983 začal s mezinárodními kurzy.
"Finančně jsem z toho nezbohatnul. Ale prožil jsem strašně pestrý život, to je moje bohatství," říká.
Třiadvacetkrát byl v Karibiku, čtyřiadvacetkrát v Africe. Podíval se k pramenům Nilu, procházel se po Indii, v Kuvajtu ho ubytovali v nejdražším hotelu. Ale zažil i nepříjemné chvíle, třeba s malárií. "Nemít loni v Tanzánii drahé léky, zůstal bych tam."
Přemáhal také strach z blízké války. Když byl v Botswaně, bojovala tahle země s Lesothem. Právě tam měl letět vzápětí. Místo toho se raději vracel domů. Ošklivého pohledu se dočkal i v Ugandě, těsně poté, co tam utichly zbraně.
"Chtěli mě někam vzít na výlet, tak jsme vyrazili do ZOO. Hrůza! Bylo úplně prázdné, všechno pomřelo. Válku pokaždé jako první odnesou zvířata," smutní.
Valášek se obával i své poslední cesty, která ho v červenci zavedla do Súdánu.
"Nakonec to bylo bezpečné. Jen si musíte zvyknout, že na policejních autech mají kulomet." Domů si od vděčných súdánských žáků, kteří za jeho kurzy putovali po prašných silnicích až tisíc kilometrů, přivezl sošky bojovníků a zvířat, předměty z hadí kůže.
Něco z toho dostala manželka k narozeninám. I za shovívavost, kterou má k věčnému vandrování muže. Třeba se brzy dočká, že ho bude mít doma častěji. "Už mě to cestování nebaví jako zamlada," přiznává Valášek. "Když se vydaří počasí na Orlíku, koukáte jen tak na vodu a připadáte si úplně stejně jako v Karibiku."
 VOLEJBAL POD PALMAMI. Takhle vyučoval český trenér Zdeněk Valášek volejbal na tropických Seychelách. |
