„Snažil jsem se při zápase na nic moc nemyslet a chtěl jsem klukům pomoci, aby se to už konečně povedlo. Nepovedlo, bohužel,“ říkal Kryštof po středeční porážce.
Volejbalisté českobudějovického Jihostroje prohráli v domácí odvetě s týmem Hapoel Akko 1:3 (-23, -23, 17, -20) a do osmifinále Poháru CEV nepostoupili. V listopadu je z předkola Ligy mistrů vyřadila finská Sastamala.
Do dalšího kola Poháru CEV se probojovali Izraelci, i když v prvním vzájemném souboji Jihostroj vyhrál v tie-breaku 3:2. To ale bylo málo.
Věřil jste, že se stihnete vrátit na odvetu?
Snažili jsme se, abych zápas s Hapoelem stihl a abych byl schopný se vrátit, protože přes svátky nás čekají další dva zápasy. Nechtěl jsem tedy vypadnout na delší dobu z herního rytmu.
Co bylo hlavním důvodem, proč vám odveta nevyšla?
Stejná pohádka jako v Izraeli. Nevíme, jestli v tom bylo uspokojení, že jsme tam vyhráli 3:2, ale tady jsme byli první dva sety nedůrazní. Rozhodly menší chyby, dávali jsme lehčí servis, měli horší příjem, a když už jsme byli na příjmu lepší, tak jsme se nesehráli na útoku. To byly, bohužel, všechno balony, které se v Evropě trestají, ty rozhodly.
Jak si vysvětlujete, že to Jihostroji v tuzemských soutěžích šlape, ale na mezinárodní scéně jsou vaše výkony nevýrazné.
Klidně to řekněte na rovinu, stojí to za ...
Čím to tedy podle vás je? Pořád tady v Česku není tak kvalitní tým, který by v evropských soutěžích dokázal pravidelně postupovat.
To si zase nemyslím. Opravdu v této hře a v těchto pohárech rozhodují detaily. Oproti tomu v české extralize jsou čtyři kvalitní mančafty a pak, aniž bych chtěl někoho urazit, například dva průměrné. To je všechno. Potom přicházejí takové zápasy, které musíte povinně vyhrát, a když nedej bože prohrajete, tak je to průšvih. Možná, že to máme i v hlavách, že se nedokážeme natolik zkoncentrovat, abychom opravdu předvedli naše maximum. Současná situace mi začíná připomínat minulou sezonu.
Může vám tedy chybět častější mezinárodní konfrontace se silnějšími soupeři?
Možná ano. Ale nebudeme si tu nic namlouvat, když jsem si povídal s jedním hráčem Hapoelu, tak mi říkal, že izraelská liga je na tom ještě hůř než naše. Oni tam mají prý kvalitní jen dva týmy. Tedy oni na tom byli ještě hůře než my a dokázali se s tím lépe popasovat. My jsme tam dokázali urvat těžký zápas, Izraelci zase tady u nás.
Co vás na čtyřech letošních mezinárodních zápasech, dvou s finskou Sastamalou a dvou s izraelským Akkem mrzí nejvíce?
Se Sastamalou jsme byli dva balony od toho, abychom postoupili do základní skupiny Ligy mistrů, a hned bychom se dnes na to dívali jinak. I když, což se mohlo stát, bychom tam dostali šestkrát na budku. Ale pořád jsme si mohli říkat, že patříme mezi nejlepší týmy Evropy, a byl by to úspěch.
Tehdy rozhodl doma prohraný zlatý set.
Ano a zase jsme u těch detailů, neuhráli jsme se Sastamalou tie-break a podívejte, kde jsme teď. I Pohár CEV je hodně vyrovnaný a je vidět, že tu na Ligu mistrů čeká dalších pětadvacet týmů.
Má podle vás český volejbal větší šanci, aby se natrvalo prosazoval v evropské konkurenci?
Abych řekl pravdu, tak sám nevím. Moc bych se chtěl odrazit od toho, abychom v příštích letech s Budějovicemi už konečně postoupili do dalších kol. Na to, abychom si teď říkali, že bychom chtěli hrát alespoň průměr v Evropě, máme před sebou ještě dva velké kroky - postoupit do dalších kol pohárů.
Je to už pro vás frustrující, když se Budějovicím řadu sezon po sobě nedaří postupovat přes první kola mezinárodních soutěží?
Samozřejmě, že ano. Mrzí mě to. Ale nezbude nám nic jiného, než přes vánoční svátky pořádně trénovat, nepřejídat se cukrovím a dohrát poslední zápas roku v Brně vítězně a pak vstoupit do roku 2018 pravou nohou.
