Komunistický režim, Čechoslovákům vnucený Sovětským svazem, okradl jeho prarodiče o majetek.
„Před žněmi zabavili jednomu dědovi zemědělské stroje, takže musel sklízet ručně,“ tvrdí 57letý muž s brýlemi. „Druhému vzali elektrofirmu, nadával na ně v hospodě, a tak ho na šest let strčili do vězení.“
Bylo mu deset, když 21. srpna 1968 v Kladně viděl a slyšel ostře svítící letouny, kterak se snášely z nebe k Ruzyni. Se směsí zvědavosti a strachu pozoroval, jak se hlaveň tanku na náměstí točí lidem nad hlavami.
Finále Fed CupuČesko - Rusko |
Táta mu vyprávěl, jak ho hlídka zastavila na cestě do Loun a obrala jej o hodinky.
Slyšel o mrtvých, kteří ve vesnici Kačice u Kladna zemřeli v autě po srážce s tankem. Okupanti nedbali na předpisy, natož na ty dopravní.
Právě do Kačice jezdil za dědou a babičkou, právě tam si s ostatními hochy vyráběli luky a šípy. „A taky praky. Měl jsem hlavičky od hřebíků na podkovy. Když jeli Rusáci kolem, tak jsem natáhnul prak a peng... Střelil jsem po nich.“
Asi netušil, jak riskuje. Zato věděl, co znamená „návštěva spojenců“. Doma mu to vysvětlili. Jeho rodina pár měsíců poté emigrovala a usadila se v Německu. „Odmalička mě vychovali protikomunisticky. Byl jsem z okupace zhnusený. Mezi komunisty a nacisty není rozdíl,“ řekl na chodbě pražské O2 areny.
Uprostřed rozhovoru se uviděl s Marií Šarapovovou. Ruská superhvězda se na něj usmála. „V kolik zítra trénuješ?“ ptal se jí anglicky.
„V půl jedenácté,“ odvětila. Poznali se před třemi lety. Slavná tenistka si při pražské exhibici zvrtla kotník a on ji ošetřoval. „Je příjemná, ona v Rusku ani moc nežije.“
I z útočiště kousek od Mnichova napjatě sledoval Voráček hokejové bitvy se Sověty. Nadcházející finále Fed Cupu v něm ovšem nebudí nějak vyhrocené vášně. „V životě jsou důležitější věci,“ tvrdí. „Sport je každopádně přijatelnější forma soupeření mezi státy než chrastění zbraněmi. Kdyby tenkrát místo tanků přijeli s hokejovým týmem a rozdali si to s námi na ledě, bylo by to mnohem lepší.“
