Hurikán Ida už sice ztratil část síly, s níž o víkendu pustošil Louisianu, přesto bylo rozumnější se setkání s ním vyhnout.
S několika kolegy jsme velebili řidiče, který rozšířil seznam plánovaných zastávek a v ošklivé slotě přibrzdil před naším Westinem. Ještě větší chvály se dočkal jiný šofér, jenž o několik hodin později totální divočinou vezl reportéry po večerní show na US Open.
„Chtěl bych mu poděkovat. Zvyšte mu plat!“ žádal Christopher Clarey z New York Times na Twitteru.
To už Ida řádila na plné pecky. Způsobila záplavy, kácela stromy i dopravní značky, ničila auta, zastavila vlaky, bortila střechy.
Až ráno jsem se dozvěděl, že si bohužel vyžádala řadu obětí.
„Toto je nebezpečná a život ohrožující situace. Nepokoušejte se cestovat, neutíkáte-li z oblasti postižené povodní, nebo vám nebyla nařízena evakuace,“ naskočilo mi okolo deváté večer na mobilu.
Hurikán Ida se přehnal přes New York. Vytvořil tornádo a ničil domy |
Jaká klika, že jsem si už v té době hověl v pokoji a zuření živlů vnímal jen jako bušení proudů vody do oken. V přímém přenosu v televizi jsem viděl, kterak vichřicí nesené kapky svištěly na dvorec v Armstrong Stadium a vyhnaly do šatny Jihoafričana Andersona s Argentincem Schwartzmanem.
Moderní stavba díky zatahovací střeše chrání interiér proti běžnému dešti. Jenže tohle nebyl běžný déšť, ale šílený liják. Bočními otvory kropil tribuny i kurt.
Kamarád mi popisoval, jak dobrodružně se v kolabující veřejné dopravě s přítelkyní vracel z Queens na Manhattan.
Trmáceli se nocí přes dvě hodiny – v nejistotě a obavách.
Ida opravdu není nějaký větříček. Kdo před ní uteče, vyhraje.
