„Turnaj má speciální místo u mě v srdíčku,“ září hráčka TK Sparta Praha v rozhovoru pro iDNES.cz. Na US Open sice nenavázala na juniorský titul Marie Bouzkové z roku 2014, zkušeností z New Yorku si však velmi váží. „Finále bylo velmi těžké, hrála jsem proti kvalitní soupeřce.“
Co bylo nejobtížnější?
Určitě přerušení, pro nás obě bylo velmi náročné. Nastoupíte, jste koncentrovaná a najednou vám zápas přeruší. Moc jsme nepochopily důvod, protože když jsme hrály, obloha byla úplně modrá. Řekli nám, že se žene bouřka, ale byla asi tři míle daleko. Táhli nás z kurtu, šly jsme do zázemí. Pořád se to prodlužovalo, potřebovala jsem se soustředit.
Teenagerka jásá. Gauffová otočila finále US Open a získala první grandslam |
Pak jste v prvním setu vedla 4:2.
Hrála jsem dobře, přišlo mi, že soupeřka je nervózní. Ale od té chvíle začala hrát skvěle, nezkazila balón a set urvala. Vkročila lépe i do druhého, který mi utekl, a najednou jsem ztrácela 1:5. Řekla jsem si, že ji zkusím ještě znervóznit a uhrát pár gamů, nechala jsem na kurtu všechno, co jsem ten den měla, ale síly mi ubývaly. Bylo hrozné vedro a vlhko, na které v Čechách nejsme zvyklí. Potom jsem začala stahovat, dařilo se mi, odvrátila jsem šest mečbolů. Viděla jsem, že je zase nervózní, je škoda, že jsem nesrovnala na 5:5. Trenéři říkali, že kdyby se mi to povedlo, mohla jsem druhý set vyhrát.
Jaké bylo hrát finále juniorského grandslamu?
Naprosto skvělé. Básnila jsem dlouho, že bych si chtěla zahrát finále grandslamu. Samozřejmě to ještě není ten dospělý, bohužel. (smích) Musím ještě zamakat, doufám, že se toho jednou dočkám. Atmosféra byla skvělá, byl to speciální zážitek, budu si ho pamatovat navždy. Celý turnaj mě podporovalo hrozně moc lidí, jak z Česka, tak celého světa. Už od prvních kol mi chodilo hodně zpráv, chtěla bych všem hromadně poděkovat, protože podpora byla vážně neskutečná.
Tereza Valentová hraje bekhend ve finále dvouhry juniorek na US Open.
Čí podpory si vážíte nejvíc?
Samozřejmě té od rodiny, blízkých a všech kamarádů. Chtěla bych moc poděkovat za veškerou podporu i Českému tenisovému svazu. A jak cestuju, tak mám známé po celém světě. Třeba jedna kamarádka z Japonska mě rozehrávala na finále, sama už nehrála, ale slíbila mi, že se podívá na můj zápas a bude mi fandit. Bylo to od ní moc hezké, protože nemusela, ale celý den čekala se mnou. Viděla jsem, jak mi fandí, a když jsem skončila, řekla mi, že je na mě pyšná.
Zapůsobil na vás New York?
Byl tam zmatek, protože je tam plno lidí všude, kam jdete, ale mně se tam líbilo. New York je krásný, sice jsem neměla moc času se někam podívat, takže jsem byla jen na Times Square a v Central Parku, ale v rámci možností jsem si to užila. Byla škoda, že jsme se v areálu nepotkali s hvězdami a top hráči. Jen někdy na trénincích, ale ne moc často.
Na vašeho oblíbeného Djokoviče jste tedy nenarazila?
Bohužel ne. Ale potkala jsem třeba Sabalenkovou a Gauffovou. Po finále jsem byla na dopingu a bylo vtipné, že jsme se tam všechny sešly. Se Sabalenkovou mám fotku, dokonce se na mě i usmála, protože jsem ji pustila, že může jít první na doping. Tak na mě ukázala palec nahoru, to bylo super. (smích) Ale jinak jsem tam nikoho moc nepotkávala, byla škoda, že jsem neviděla Djokoviče, hrozně jsem chtěla.
Co se vám na něm nejvíce líbí?
Jak hraje, ale ne úplně to, jak se chová. (smích) To asi není úplně dobrý příklad. Jednou jsem mu sbírala míčky, byl na mě moc milý. Už odmalička jsem ho sledovala, taťka ho má taky rád, ale mamka moc ne. Takže vždycky, když s někým hraje, tak my mu fandíme a mamka je proti nám, takže je doma taková sranda. Jeho hra se mi moc líbí.
Máte nějaký vzor mezi ženami?
U nich je to komplikovanější. Když vidím top hráčky, snažím se jejich přednosti převzít do své hry, ale nemám vyloženě vzor. Fandím Sabalenkové nebo Rybakinové, od každé si beru to nejlepší.
Kdo se vám líbí z českých hráček?
To je zajímavá otázka. Zaujala mě Muchová, celkem se mi líbí, jak hraje, má takový celodvorcový tenis. Každá z Češek má něco do sebe, všechny jsou moc šikovné, je hezké, že máme motivaci být jako ony. Samozřejmě Kvitová je legenda, pak Strýcová, která je taky ze Sparty, Vondroušová, zmíněná Muchová. Jsou to hrdinky českého tenisu.
Šampionova méně známá tvář. Djokovič se snaží zanechat výjimečný odkaz |
Na US Open s vámi byl táta, rodina vás asi hodně podporuje.
Teď nemám trenéra, takže se mnou začal jezdit táta. Je to s ním super, máme dobrý vztah, spolupracuje se mnou odmalička, podporuje mě i mamka. Celá rodina je skvělá, baví mě číst jejich zprávy, když jsem třeba na druhém konci světa. Třeba můj mladší brácha mi hodně pomáhá nemyslet na tenis, dokáže odvést mou pozornost jinam, máme skvělý vztah. Prarodiče jsou úžasní, děda mi dělá taxikáře, odmalička mě vozí na tréninky, babička zase dělá skvělé jídlo. Mamka taky, ale babičky jsou podle mě nejlepší. (smích) Jsem vděčná, co mi celá rodina obětuje.
Plánuje hledat stálého trenéra?
Rozhodili jsme sítě. Snažíme se někoho najít, ale je to v téhle době dost těžké. Doufám, že se někdo dobrý objeví.
Těšíte se na mistrovství České republiky, které vás od čtvrtka čeká?
Moc, já mám týmové soutěže ráda. Už odmala vždycky, když byla nějaká družstva, mistrovství Evropy nebo světa, tak to pro mě byla nádhera. Tenis je individuální sport, ale jsem ráda s týmem, a když jsme navíc dobré a sedneme si, tak je to skvělé. Na všechny se moc těším.
Ode dne dětí až k poháru. Gauffová pokračuje v odkazu Sereny a Venus |
Ráda byste si někdy tedy zahrála i seniorský Billie Jean King Cup?
Panebože, to určitě! (smích) Je to taky jeden z mých snů, kdybych měla příležitost, bylo by to pro mě něco neskutečného. Ale ještě musím hodně máknout, abych mohla konkurovat.
