V pořadí WTA se drápe do Top 100, jejíž členky nastupují na grandslamech, slušně vydělávají a nemusejí šetřit.
Tereza v říši divů. Česká tenistka byla po příchodu do Wimbledonu v šoku |
Zatím neuspěla. Nejvýš se objevila v červenci 2017 na 114. místě. Do největších a nejlukrativnějších turnajů se Tereza Martincová musí prokousávat přes kvalifikace.
Po loňské porážce s Francouzkou Garciaovou na US Open a letošní prohře ve Wimbledonu s Číňankou Wangovou ani tentokrát neprorazila a na Armstrong Stadium podlehla Plíškové.
„Jsem smutná,“ řekla. „Byla jsem blízko v obou setech proti jedné z nejlepších hráček na světě. Na tak velkém kurtu jsem nikdy nehrála, trochu to na mě dolehlo.“
Její plahočení za body a postupem v žebříčku pokračuje. V New Yorku opět nahlédla do přepychového světa a chce se do něj vrátit.
Zvládla jste kvalifikaci. Vzdorovala jste hvězdě. Jak jste spokojená se svým počínáním na Flushing Meadows?
Jsem taková přešlá, chtěla jsem něco uhrát v hlavní soutěži. Nebudu chodit s nosem nahoru a říkat: „Jo, super!“ Zároveň ale cítím, že dělám pokroky. Doufám, že se v nejbližší době dostanu do pozice, ze které bych do kvaldy vůbec nemusela.
To znamená do stovky. Co byste potřebovala k průlomu? Jeden dokonale trefený turnaj jako Marie Bouzková v Torontu?
Hm. Hodil by se úspěch na větší akci. Může se zdát, že okolo 120. místa jsem stovce blízko. Jenže pořád mě od ní dělí dost bodů. Jedna trefa by mi hodně pomohla.
Tereza Martincová (vpravo) gratuluje k postupu do 2. kola US Open Karolíně Plíškové.
Letos jste poprvé postoupila do hlavní soutěže ve Wimbledonu. Teď jste nastoupila v Armstrongově areně v New Yorku. Jaké jsou návštěvy ve velkém tenisovém světě?
Pro mě znamenají obrovskou motivaci. V neděli mě nechali trénovat na Ashe Stadium, největším kurtu na světě. V pondělí jsem se utkala s jednou z nejlepších hráček, což se mi nestává. Potřebuju sbírat zkušenosti. Nesmím do zápasů jít s tím, že prohraju. Jenže nevěděla jsem, jestli s Kájou vůbec můžu držet krok: „Hlavně ať nedostanu výprask!“ Příště už budu silnější.
US Open 2019speciální příloha iDNES.cz |
Jaký dojem na vás udělal kolosální Ashe Stadium?
No, snažila jsem se, abych si jeho výjimečnost nepřipouštěla. Ale prvních patnáct minut mi samotný kurt připadal hrozně malý. Míčky mi ulétávaly za lajnu. Musela jsem si zvyknout na proporce. Všechno kolem je obrovské - tribuny, výběhy do stran. Dolehlo to na mě. Zároveň mě ty velké scény a velké zápasy neskutečně lákají. Nechci se na ně jenom dívat v televizi.
V Londýně jste porovnávala kvalifikaci v Roehamptonu se samotným Wimbledonem jako dvě naprosto odlišné říše. V čem vidíte největší přepych US Open?
Stejně jako v Melbourne a Paříži se i tady koná kvalda ve stejném areálu jako hlavní turnaj. Takže v šatnách, kurtech ani restauracích není rozdíl. Mě tu nejvíc potěšilo, když mě supervizorka dávala pořád na stejný kurt - na desítku, kde se mi dařilo. Jinak mám New York ráda, líbí se mi v Central Parku. Netrajdám vyloženě po památkách, ale navečer si zajdu třeba na Times Square.
Česká tenistka Tereza Martincová v 1. kola US Open.
Jaké terénní podmínky jste po cestě vzhůru musela snést?
Na podnicích ITF je všechno na nižší úrovni. Kvalita kurtů, hotely, transport do areálu. Ale já to nechci moc řešit, nadávat a stěžovat si... Jenom tak se můžu posunout dál. O špičku je vždycky lépe postaráno a já se do ní chci protlačit.
S jakými dalšími potížemi se potýkáte?
Musím hodně rozmýšlet, v jakém hotelu se ubytuju. Některé jsou pro mě drahé. Nevím, jak dlouho v turnaji vydržím, takže si nemůžu rezervovat pokoj na delší dobu. Někdy přespáváme v rodinách. Mám víc obyčejných starostí než hvězdy.
Je těžké vejít se do rozpočtu?
Je. Nemůžu rozhazovat. Uvědomuju si hodnotu peněz. Co vydělám, nacpu zpátky do tenisu. Platím hotely, letenky, trenéra, kondičního trenéra, fyzioterapii, soustředění... Nepřipadám si, že bych si žila nad poměry. Jako sportovkyně se nemůžu živit zalévacími polévkami. Kupuju si kvalitní potraviny, ionťáky, regenerační přípravky. Doma dávám tisícovku za masáž, na kterou bych měla chodit denně. Hráčky ze stovky nad těmi drobnostmi mávnou rukou. Pro mě jsou to důležité položky.
Zvažujete, jestli si pořídíte nejmodernější telefon nebo luxusní kabelku?
Jo jo. Na drahé věci nejsem. Mám ráda módu, hezky se obléknu, ale chodím do klasických řetězců. Neblázním kvůli slavným značkám. Vidím krásné boty za dvanáct patnáct tisíc a povím si: „Ty bláho! To ne...“
Slýcháte otázky, jakou odměnu si dopřejete po úspěchu?
Ano. Lidi se mě ptají. Občas si něco koupím, ale já jsem nejšťastnější u koní nebo někde venku s rodinou, s přítelem.
Tenistka Tereza Martincová bitvu s Karolínou Plíškovou do vítězného konce nedotáhla. S US Open se loučí v 1. kole.
Ani za dovolenou neutrácíte?
Od sedmnácti let jsem byla jednou na Kubě. Jinak volno trávím doma.
Neopouští vás jezdecká vášeň?
Přírodu a zvířata miluju. Úžasně si s nimi odpočinu. Co se týče koní, musím být opatrná. Do sedmnácti jsem jezdila parkury, všestrannost, skákala přes přírodní překážky. Jenže kůň může uklouznout, mě stačí naražený prst a jsem v čudu. Ségra jezdí víc, já se občas svezu.
Kde?
Kousek od naší chaty za Prahou, kde máme ustájeného našeho Atlantise. Jsem Pražačka z bytu, ale chovala jsem morčata, králíky, chameleony, rybičky, želvy... Kdybych jednou v tenise byla hodně dobrá a něco vydělala, chtěla bych si postavit statek s penzionem a dobrou restaurací, kde bych měla spoustu zvířat. To je můj sen.
