Brzy o tom všichni tenisté hovořili. Protože ona příhoda byla vybočením z úmorného stereotypu jejich životů. Byla osvěžením.
Do města? Stačí hotel
"Ten stereotyp je strašný a nejde nijak rozbít. Lepší to nebude, musíme se podřídit," říká Květa Peschkeová. Rok plyne dle zaběhlého schématu letiště–hotel–kurty–hotel–letiště.
Jen města se mění. Čekali byste, že hráči se na každém turnaji pokusí vymanit ze zaběhlého rytmu? Aspoň na chvíli? Omyl. Tenisté nejsou turisté.
Což o to, Nicole Vaidišovou by lákaly památky. V Paříži se vrhla do sálů Louvru, hledala Monu Lisu. Jenže na londýnské toulky jí nezbyl čas. Den po wimbledonské porážce s Kuzněcovovou odlétala ve 14 hodin do Prahy.
Během turnaje tráví většina aktérů čas v hotelu. "Když nehraju, odpočívámna pokoji," tvrdí Barbora Strýcová. "Ve městě jsem nikdy nebyla. Jen jako malá, protože tu žili děda a babi. Máma mě teď tahá, ať jdu do Toweru. Ale mně se nechce." Jen o malou exkurzi se pokusí.
Hned vedle hotelu má stadion Chelsea. Pokus o průnik do hájemství Petra Čecha však překazí neúprosný strážce. Tím poznávací aktivity Strýcové končí.
Kolega Jan Hernych říká: "V Paříži jsem byl s přítelkyní, prolezli jsme uměleckou čtvrť. Zato tady? Sám na výlet nepůjdu, to mě nebaví." Rovněž Zuzana Ondrášková vetuje procházky. Dívka, jež si oblíbila Hemingwaye, se tenisovým konvencím vzepřela jinak: míní studovat vysokou školu. Proto si před spaním opakuje italské fráze, s učebnicí a kazetou.
Vaidišová za týden přečetla Vzkříšení od Tolstého, Slovenka Hantuchová má už rok rozečtený životopis Johna McEnroea. "Nezbývá mi na něj čas. Soustředím se na tenis."
Londýn jako Zlín
Jiří Novák patří mezi wimbledonskými Čechy k pamětníkům, je tu podesáté. "V centru jsem byl za život třikrát. Jsme tu kvůli práci, ne?" Kdysi se prošel kolem Buckinghamu i pod Big Benem. "Člověk má mít přehled. Aby to neznal jen z knížek."
Letos chodil jen kolem viktoriánských domků u kurtů a připadal si jak ve Zlíně: "Na tu červenou architekturu jsem zvyklej od Bati." S deblisty si jeden z domků na turnaj pronajali, po večerech sedávají v obýváku, klábosí, hrají karty.
"V sázce je mytí nádobí nebo vynesení koše, to je horší trest než prohrát deset korun," říká Novák.
Lví král hlásí vyprodáno
Čím se tedy ještě zabavit? Kim Clijstersová je na recepci All England Clubu smutná.
"Vy už nemáte lístky na Lvího krále? A já ho tak chtěla vidět." Muzikály jsou u tenistů oblíbené, ve Wimbledonu mají navíc právo na jednu volnou vstupenku.
"Asi se půjdu podívat," říká i Strýcová. Tomáš Berdych se nechystá nikam. "Je tu se mnou Lucka, o zábavu mám postaráno," připomíná přítelkyni, tenistku Lucii Šafářovou. Někdo si pouští videokazety.
A jiní hrají na playstation. A pochopitelně: ženy nakupují. Špičkou v tomto oboru jsou Klára Koukalová a Iveta Benešová. "Jsem ulítlá na džíny," prozrazuje.
Je to trochu nuda...
Tentokrát se Benešová ani na pověstnou Oxford Street nedostane. "Vůbec tu není kam jít," usoudí.
Také říká: "Na památky nejsem a město se mi nelíbí. Je studené a Britové konzervativní." "Muzikály mi nic neříkají." "Kino mám radši, ale poblíž hotelu žádné není." Sečteno a podtrženo: "Je to tady trochu nuda."
... ale ne pro každého
Ovšem existují i opačné extrémy. Jako Michaela Paštiková. Od dvorců abyste ji tahali heverem. "Z postupu do 2. kola mě přepadla taková euforie, že se mi z areálu vůbec nechtělo. Jen jsem brouzdala kolem kurtů a užívala si ten krásný pocit."
Vyrazit do města? Proč? Ačkoli... "Když už jsem tu, rychlý výlet bych asi podniknout měla, co?" napadne ji. Hned přidá plán: "Zkusím takovou klasiku, Tower a shopping. Jsem přece ženská."
