Časy se mění. Tuhle jednoduchou pravdu poznává Kateřina Siniaková nejlépe v momentech, kdy se v areálu Sparty jde chystat na zápasy.
„Je to tu skvělé. Domácí atmosféra, hrozně moc lidí a fanoušků. Užívám si to. Cesta na trénink je dlouhá,“ líčí s úsměvem nová tvář mezi tak úspěšnými českými tenistkami. A že se o ni v areálu zajímají pořádně: „Když na trénink spěchám a musím je odříkávat, dělá se mi to hrozně těžko.“
Má toho za sebou v poslední době spoustu. V roce 2017 si připsala první titul, premiérově nakoukla do Fed Cupu a pak byla v semifinále v USA dokonce týmovou jedničkou... Siniaková je zkrátka na vzestupu.
„Fed Cup sleduje hodně lidí, od premiéry v Ostravě mě jich začalo sledovat ještě víc. Teď se objevili další fanoušci - lidi jdou na moji stranu, koukají na můj tenis,“ těší ji.
V Praze tomu na silně obsazeném turnaji jde naproti. Možná po dramatičtějších výsledcích, než by chtěla, vždyť v 1. i ve 2. kole potřebovala na postup tři sety; ve středu prošla do čtvrtfinále po triumfu nad Ruskou Vichljancevovou 4:6, 6:4, 6:4.
Kateřina Siniaková v duelu s Dankou Koviničovou z Černé Hory.
„Nebudu proti, když to příště bude ve dvou,“ opáčila zvesela. „Ale pořád je to lepší takhle. Dneska jsou bohužel všechny zápasy hrozně těžké, všechny soupeřky hrají dobře. Zatím to prostě vychází na tři sety. Ale fyzicky se cítím dobře.“
Siniaková momentálně čím dál víc potvrzuje naděje, které jsou vkládány do jejího talentu. V Praze ji čeká čtvrtfinálové derby, po setkání s novináři se šla dívat na zbytek duelu Barbory Strýcové s Lucií Hradeckou. „Zápas jako zápas,“ usmála se. „Bude to těžké, na druhou stranu jedna Češka určitě bude v semifinále. To je dobrá zpráva, ne?“
Ve čtvrtek rozhodně udělá maximum pro to, aby se tou šťastnější stala ona. „Jsem ráda, že mám doma čtvrtfinále, ale budu se snažit bojovat, aby to jím neskončilo,“ vyhlašuje bojovně.
Ve vyšších tenisových patrech je jí dobře - a jak by ne. Siniaková si uvědomuje, že do této fáze kariéry se zdaleka nedostane každá z adeptek jejího sportu. „Vážím si toho, že jsem tady,“ říká. „Trochu se to otáčí. Na okruhu jsem čtvrtým rokem, nahoru se hrnou mladší hráčky, které člověk tolik nezná. Ale cítím, že už sem patřím.“
V Praze to zatím potvrzuje. A její cesty na trénink budou s každým dalším vítězstvím nejspíš o něco delší.
