Důvěryhodnost cyklistiky nebo atletiky v minulosti nabouraly ostudné aféry se zneužíváním zakázaných látek.
Taky tenis, jehož pověst teď ohrožuje především podezření z prodávání zápasů sázkařům, měl své hříšníky. A nebyli to nějací pěšáci. Různým způsobem se provinili Coria, Agassi, Wilander, Nováček, Čilič, Korda, Hingisová.
Nebo třeba Strýcová. Byť její případ stojí na nešťastné náhodě, ne na podvodu. V prostředku na hubnutí pozřela na podzim 2012 stimulant sibutramin a půl roku nesměla hrát.
I proto teď zůstává ve střehu. „Už nejsem paranoidní jako krátce po trestu, ale dávám si bacha. Na jakýkoliv lék se vyptávám doktorů. Výživové doplňky beru jen ověřené a s nálepkou. Potíž se může skrývat kdekoliv. Udělám ještě jednu chybu a vyfasuju doživotní zákaz.“
Odnášíme to za atlety
„Advil a voltaren na bolest, paralen na teplotu,“ vyjmenovává bezpečné pilulky Kvitová. „Horší je to s rýmou, ty účinnější léky na ni užívat nesmíme. A infuzi mám povolenou leda v případě, že by mi šlo o život.“
Brit Murray, Španěl Nadal i Srb Tipsarevič si v minulosti stěžovali na otravnost a četnost zkoušek. To Češi oslovení na Australian Open své povinnosti v antidopingovém programu vesměs přijímají s pokorou. Ač jim leckdy ztrpčují život.
„Lidi chtějí vidět čistý sport. Hráči se s tím musí naučit žít,“ říká Jiří Vaněk, kouč Karolíny Plíškové.
Řád je přitom stále striktnější. Před startem prvního grandslamu sezony například všichni účastníci napochodovali na krevní testy do biologického pasu. Kdykoliv se mohou stát objektem mimosoutěžní přepadovky. Prověřováni jsou na turnajích, při Fed Cupu či Davis Cupu, na olympiádě.
Prostřednictvím aplikace v telefonu oznamují členové Top 50 na každý den místo, na němž se ve vybraném hodinovém úseku budou nacházet a kde se mohou podrobit zkoušce. Nesmějí zapomenout. Nesmějí na poslední chvíli vyrazit do kina, na večeři. Jinak hrozí postih.
„Dopingovky jsou součástí mé kariéry,“ tvrdí Berdych. „Jako si člověk večer nařídí budík, já vyťukám do mobilu požadované údaje.“
České komisaře, kteří ho navštěvují, dobře zná. Strávil s nimi nemálo rán. „Protestoval jsem jenom jednou, přišel někdo nový a zrovna v den mých narozenin.“
Stejně jako on náleží už řadu sezon ke špičce Kvitová, i ona si zvykla. To stoupající hvězdu Karolínu Plíškovou některá pravidla překvapují. „Jakmile jednou za čas dorazím domů, hned přijde kontrola. Vím, že třeba atleti měli dost průšvihů. Myslím, že to odnášíme za ně. Vždyť v tenisu moc nálezů není, a stejně jsou na nás tak přísní.“
Vetřelec! volala Serena
Mnozí sportovci se vymítačům dopingu záměrně dávají všanc ráno, aby si nepříjemnost odbyli co nejdřív a měli zbytek dne volný. Riskují, že budou vytaženi z postele. „Nešel nám zvonek, a tak přelezli plot a klepali na dveře,“ popisuje Strýcová. „Já byla tak ráda, že jsem se vzbudila! Vždyť mohlo být zle. Zbývalo akorát deset minut.“
Od té doby má její matka jasné instrukce: Když vyrážíš do práce, nezamykej branku. Jestliže nefunguje zvonek, nalep k němu výstrahu.
„Komisaři už se u nás vyznají. Chodí tak desetkrát za rok, takže třeba dobře vědí, kde máme v kuchyni skleničky,“ tvrdí Strýcová.
Čekání na vzorek se někdy může protáhnout, což není milé ani jedné straně. „Objeví se v osm večer, dívám se na Ordinaci, oni se dívají se mnou,“ vypráví Koukalová. „Jsou v pohodě. Ale stejně je zvláštní, že musím pustit do baráku cizí lidi a být s nimi dvě tři hodiny.“
Alternativní řešení předvedla v listopadu 2011 Serena Williamsová. Před komisařem se doma v Los Angeles zamkla do bezpečnostní místnosti a volala policii, že se jí po pozemku potlouká nějaký vetřelec.
