Jaký to byl zápas?
Určitě hodně těžký. Ve 2. kole Wimbledonu už nenajdete špatného hráče. Já jsem ale dobře věděl, co na něj mám hrát a to se mi dařilo během celého zápasu plnit. Myslím, že jsem byl lepší než on, hrál jsem pestřejší tenis a nebál se přiriskovat. On dobře returnoval, ale já mohl opřít o servis.
S kým probíráte taktiku?
Samozřejmě si o tom povídáme s trenérem Tomášem Krupou. Taky mi hodně pomáhá Petr Korda.
Jak jste se dali s Kordou dohromady?
Někdy před rokem jsem za ním přišel, jestli by mi nemohl dát nějaké rady. Byl jsem v sedmé stovce na žebříčku a chtěl jsem jít nahoru. Hodně často spolu přes telefon komunikujeme, bavíme se o tom, jak na kterého hráče, radí mi třeba i s výběrem turnajů. To všechno jsou věci, které on zná z velkého tenisu.
Vidíte dva tenisty ve 3. kole jako velký úspěch českého tenisu?
Já bych nerad takové věci posuzoval, od toho jsou tu jiní. Cítím to jako velkou satisfakci, protože Wimbledon má pro mě zvláštní kouzlo, je to největší z turnajů. V zásadě si ale myslím, že každé kolo uhrané na takovém turnaji úspěchem je.
Nastřílel jste dvacet es. To je norma, nebo byste radši víc?
Mně je tohle úplně jedno, o podobné věci se během zápasu vůbec nezajímám. Soustředím se na hru, všechno končí posledním míčkem a zvednutím rukou nad hlavu. Pravda je, že podání mi zatím hodně pomáhá a dvacet es je dost.
Přemýšlíte už o Michelu Kratochvilovi, svém dalším soupeři?
Ne, na to je ještě spousta času. Já se teď musím soustředit na čtyřhru s Jirkou Novákem. Mám ještě dva dny.
