Jako reprezentant africké země vybojoval přesně před 68 lety i svůj druhý titul na Roland Garros. Ve finále antukového grandslamu Drobný přemohl Australana Franka Sedgmana poměrem 6:2, 6:0, 3:6 a 6:4, čímž obhájil vítězství z minulého roku.
„Hrál elegantně a měl skvělou techniku úderů, v tomto směru posunul světový tenisový vývoj,“ charakterizoval jeho přednosti bývalý daviscupový reprezentant Pavel Korda. „K ozdobám jeho hry patřily rotovaný servis, forhend a bekhendové kraťasy.“
Jaroslav Drobny - Did you know that an Egyptian has won Wimbledon and the French Open tennis? http://t.co/5aGYniqbtQ http://t.co/QDzQTkJnkV
Kromě dvou pařížských triumfů z let 1951 a 1952 se Drobný radoval také ve Wimbledonu. Nejslavnější tenisový turnaj ovládl po dvou prohraných finále v roce 1954 jako první hráč českého původu.
V historických tabulkách je však jeho jméno spojeno s vlajkou Egypta.
Nátlak, facka, emigrace
V severoafrické zemi získal občanství poté, co se v roce 1949 rozhodl kvůli nástupu komunistů emigrovat. Během pobytu ve švýcarském Gstaadu, krátce poté, co Drobný poprvé hrál finále Wimbledonu, jej představitelé režimu v čele s pozdějším normalizačním ředitelem Československé televize Janem Zelenkou tlačili k návratu.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Jako odpověď na přesvědčování uštědřil Drobný Zelenkovi facku a vlast až do roku 1985 nespatřil. „Zůstal jsem venku s několika dolary v kapse a dvěma kufry. Víc jsem u sebe neměl,“ vzpomínal.
Neúspěšně se pokusil získat občanství Švýcarska, USA nebo Austrálie, až mu státní příslušnost po turnaji v Alexandrii nabídl tamní král. Československá hvězda hájila barvy Egypta po deset let a za azyl se řádně odvděčila.
Mistr v tenise i hokeji
V dresu rodné země tak Drobný sbíral trofeje především v hokeji, který stejně jako tenis provozoval na nejvyšší úrovni. V roce 1947 byl členem zlatého družstva z mistrovství světa v Praze, k titulu přispěl 14 góly. O rok později na olympijských hrách ve Svatém Mořici si na krk pověsil stříbrnou medaili.
STALO SE 27. DUBNA: Zemřel „Nohy“ Koželuh, všeuměl a přítel slavných |
„Sám jsem si vždycky myslel, že jsem byl lepším hokejistou než tenistou. U hokeje každopádně byla větší legrace,“ nechal se slyšet Drobný, který si však z ledu neodnášel jen zábavu, jednou si při střetu zranil oko a po zbytek života nosil brýle.
Radovánky s bruslemi, hokejkou a pukem mu uťala nucená emigrace. Odchodem se alespoň vyhnul osudu spoluhráčů ze šampionátu v Praze, které v roce 1950 komunisti po vykonstruovaném procesu zavřeli do vězení.
„Kdybych neemigroval, seděl bych v base stejně jako všichni kamarádi,“ uvědomoval si. „Nedokážu slovy popsat, co jsem cítil. Směsici bezmoci, lítosti, vzteku. Já hrál v klidu tenis a kamarádi byli zavření v kriminále!“
Není nad český chleba
Svou úspěchy a tituly protkanou kariéru ukončil v roce 1960, rok předtím získal britské občanství, takže na svém posledním Wimbledonu vystupoval jako domácí hráč. Usadil se v Londýně, pojal za ženu anglickou tenistku Ritu Andersonovou, provozoval obchod se sportovními potřebami Sport Drobný a v roce 1983 jej do svých řad přijala Mezinárodní tenisová síň slávy.
Tennis Legends. Marcel Bernard vs Jaroslav Drobny - @rolandgarros 1946 https://t.co/cSRw3XjWbO
V britské metropoli pak Drobný 13. září 2001 podlehl těžké nemoci. Po sametové revoluci nicméně vlast často navštěvoval, vyprávěl o svých osudech, dočkal se poct za své sportovní umění. Jednou z nich bylo i znovuzískání českého občanství.
Drobný tak zemřel jako příslušník stejné země, v jaké se v roce 1921 narodil. A byť po většinu života nuceně působil v zahraničí, Česko měl stále v srdci.
„V Anglii jsem našel druhý domov, ale s emigrací jsem se nikdy úplně nevyrovnal. A i když jsem byl v Anglii slavný a měl spoustu známých, není nad kamaráda z mládí, se kterým jsem šel poprvé za holkama. Nebo nad český chleba. Takový nikde jinde nedostanete.“
