"Nejde ani tak o ty lidi," prohlásil se zjevným vztekem na tiskové konferenci po prohrané čtyřhře. "To už je prostě Davis Cup, fanoušci pochopitelně přejí svým oblíbencům. Ale od toho je tu rozhodčí, aby jim vymezila určité mantinely. Řekla ve správnou chvíli ‚ticho, prosím‘. A to se v Česku nedělo."
Když se ho novináři přeptávali, zda může své námitky rozvést, jen zlostně odsekl: "Rozhodčí prostě spala. Mohla zůstat doma v Londýně, tam je pro spaní ideální počasí."
Aby bylo jasno – v Ostravě nepanovala žádná barbarsky bengálská atmosféra. Diváci hlučeli gumovými bouchátky a trubkami, bubnovali, ochotně domácí tenisty vytleskávali. Náruživě povzbuzoval i hlouček hostujících příznivců oděný do modrého. Ale žádný extrém. Zdaleka ne.
V čem byl tedy problém?
Francouze hněvalo, že Longová návštěvníky sem tam včas neumravnila před prvním servisem a někdy také mezi prvním a druhým podáním.
"Nebylo snadné v tom hrát," povzdechl si už v pátek Gilles Simon. Přesto i on odmítnul svou porážku svalovat na příliš bouřlivou atmosféru. Bylo by to ostatně také nesoudné. Kdo zažil skutečné daviscupové peklo na kurtech horkokrevnějších národů, těžko mohl Ostravským mnoho vytýkat.
Český tým je naopak chválil.
Nadšeně potvrzoval, že právě v Ostravě se mu hraje náramně.
"O divácích můžu říct jen to, že při takové podpoře ze sebe člověk možná vymáčkne ještě víc, než v něm je," prohlásil Radek Štěpánek. "Publikum v Ostravě patří k nám, je členem našeho týmu."
I proto je už teď jasné, že právě v Ostravě se bude hrát i čtvrtfinále proti Argentině.
