„Už při rozehrávání jsem cítil, že nemám žádnou sílu a nejsem schopen hrát svůj agresivní tenis,“ posteskl si Štěpánek, z turnaje však odešel se ctí.
„Chvíli jsem přemýšlel o tom, že to vzdám, ale já opravdu nejsem ten typ. I když jsem se chvílemi na kurtu doslova motal, chtěl jsem to dohrát až do konce. Nikdy bych předčasně neodešel,“ dodal a zklamání z něj bylo stále cítit. Vztek už ne, ten si vybil v šatně. Deník L’Equipe napsal, že když do ní po zápase přišel, rozmlátil čtyři rakety.
V Paříži se Štěpánkovi líbí čím dál víc. Dařilo se mu tu při halovém turnaji v Bercy, teď se procházel po Champs Elysées, zašel do kina. Nebyl v něm sám, a i když neprozradil, kdo mu dělal společnost, není asi příliš těžké to uhodnout, zvlášť když o jeho vztahu s Martinou Hingisovou píší francouzské deníky od začátku turnaje. Nakonec z toho vyšel jen jeden hezký týden, Štěpánek však ukázal, že dokáže být nad věcí.
„Jsem samozřejmě hrozně naštvaný, že mě ta nemoc potkala zrovna tady. Měl jsem dobrou formu, dost sebevědomí a příjemný los. Věřil jsem si. A do toho přijde to nepříjemné nachlazení, které mi vzalo hodně sil. Ale asi to tak mělo být. Jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, a co se má stát, to se stane,“ říkal.
Zápas týdne
Letošní turnaj je ve znamení hrdinů. Celá Francie byla na nohou, když Paul-Henri Mathieu vedl statečný boj proti Rafaelu Nadalovi. Byl to bezesporu zápas prvního týdne, a přestože Mathieu po zápase v šatně plakal, v očích Francouzů zůstal hrdinou proto, s jakou odvahou se do obhájce titulu pustil.
Při žádném z ostatních grandslamů není tak důležitá psychika, několikahodinové zápasy plné zvratů nejsou výjimkou. Opravdoví hrdinové jsou ti, kteří jdou až na dno sil.
Bývalý šampion Mats Wilander napsal do L’Equipe zajímavou úvahu o tom, že největší ocenění si nezaslouží ti, kteří odejdou na vrcholu slávy, ale ti, kteří stále bojují, i když dobře vědí, že na žebříčku budou jen klesat. Je možná symbolické, že zítra oslaví padesáté narozeniny Wilanderův krajan Björn Borg, který sám skončil v době, kdy byl na absolutním vrcholu – v 26 letech.
Hrdinou je Moya
Proto je podle Wilandera největším hrdinou turnaje Carlos Moya, bojující o postup do dalšího kola s takovou energií, jako by hrál finále. Moya se patrně už nikdy nedostane mezi nejlepších šestnáct, letos vypadl s Davyděnkem naprosto jasně. Ale v očích Wilandera si zaslouží větší obdiv než Sampras či Edberg, protože z tenisu odejde teprve tehdy, až na kurtu nebude moci udělat krok. Až pocítí, že nemá sílu pokračovat...
Věřme, že navzdory svým slovům nebyl letošní Roland Garros ani pro Jiřího Nováka tím posledním.
