„A chce hrát dál? To rád slyším,“ řekl v pondělí pro MF DNES a Sport.
Jágr hodlá u hokeje vydržet do padesáti. Máte též svou metu?
Nemám číslo. Stejně jako on prostě chci pokračovat. Jaromíra vnímám jako inspiraci. Když člověk na sobě dře a miluje to, co dělá... Asi ne cokoliv, ale určitě leccos je možné.
Jak dobře ho znáte?
Začal jsem ho sledovat v devatenácti. Byl dávno hvězda. Vždycky jsem ho považoval za jednoho z nejdokonalejších hokejistů. Ne že bych byl nějaký odborník. Ale když jsem hrál NHL na Playstationu, vždycky jsem ho měl ve svém týmu.
Vážně nemáte představu, kdy byste šel do penze? Ve čtyřiceti?
Čtyřicítka je daleko. Beru sezonu po sezoně. Nerad myslím na konec. Ne že bych se ho bál. Naopak, budu mít víc času na spoustu věcí. Vím, že budu šťastný člověk, až skončím, protože mi toho tenis dal tak moc. Ale jakmile začnu uvažovat, kdy půjdu do důchodu a jak se to stane, cítím, že se konci blížím.
To říká i Jágr. Co nejvíc potřebujete k prodloužení kariéry?
Zdraví. Úspěch. Když se mi daří, je to o hodně lepší, než kdybych měl na turnajích vypadávat ve druhých kolech. Rodina musí být šťastná, moje žena musí být šťastná. Mám kolem sebe skvělý tým, který mi pomáhá zařídit zajímavé a cool prostředí pro mé nejbližší. Aby to putování po ATP Tour stálo za to.
Jágr odmítá založit rodinu, dokud ještě hraje. Že se chce věnovat hokeji. Jak vy zvládáte obojí?
Rozumím Jaromírovi. Jakmile máte děti, připadáte si, jako byste nosil dvoje hodinky. Jedny pro sebe a jedny pro rodinu. Já vlastně nosím troje. Jedny pro sebe, druhé pro moje holky (dvojčata) a třetí pro moje kluky (dvojčata). Vím, že moje žena je v jedné z těch zón. Dává nám to zabrat. Musíme všechno pečlivě zorganizovat: co sbalíme, kdy pojedeme, jak a kam přesně se přesuneme. Nečekal jsem, že do toho cirkusu skočíme se čtyřmi dětmi. Ale jsem šťastný, že to zvládáme.
Co vám jejich přítomnost dává?
Moje paní snila o tom, že mě děti uvidí hrát tenis, což se stalo. Je pyšná. Hodně ji to potěšilo. Je fajn, že se s námi děti podívají na různá zajímavá místa. Třeba v Austrálii se jim moc líbilo, říkaly mi, abych ještě nějakou dobu počkal s vypadnutím. Cestování je pro ně pecka. Z každého města a země si odnášejí nové vzpomínky a těší se, že se na ta místa vrátí. Kdyby to neklapalo, nechal bych tenisu a zůstal bych s nimi doma jako táta. Rodina je pro mě klíčová. Musíte na ni brát ohledy. Proto chápu Jaromírovu volbu.
Našel byste důvod, proč byste si s Jágrem vyměnil místo?
Rozhodně. Dlouho jsem hrál fotbal. Dáte gól a padnete si do náruče se spoluhráči. To na kurtu nezažijete. V Austrálii jsem vyhrál. Jo! Aha, musím jít podat ruku soupeři... Až pak se zase můžu radovat. Nemám s kým vytvořit vítězný hlouček, což mi chybí. Ano, vyhrávám i pro lidi, které mám kolem sebe a kteří tvrdě dřeli, abych se mohl vrátit po zranění. Ale postrádám dennodenní pocit sounáležitosti s ostatními.
Pořád fandíte fotbalovému týmu z Basileje?
Ano. Velice! Vím, že u nás chytá Čech Tomáš Vaclík. Prima kluk, několikrát jsme se potkali. Klidný, tichý. V obraně kope ještě Marek Suchý. Kdykoliv přijdu na zápas, snažím se zastavit v kabině. Popovídáme si, chci, aby kluci věděli, že jim fandím. Jsem týmový maskot. Míříme za osmým ligovým titulem v řadě. V neděli jsme zase vyhráli, takže je všechno v pořádku.
Tenisté jsou solitéři. Třeba s Rafaelem Nadalem jste odvěcí sokové. Ale i přátelé, že?
Mám na túře hodně kamarádů. Rafa se jen nejčastěji objevuje v tisku. Byl jsem na Mallorce podpořit jeho akademii, což není běžné. Přes všechny ty naše bitvy se uznáváme a navzájem obdivujeme. Je úžasný bojovník s nepříjemným forhendem. Dělá tenisu reklamu. Přitahuje mladé fanoušky i nové hráče. Respektují se i naše rodiny. Naše finále Australian Open bylo vítězstvím pro tenis. Oba bychom se o trofej rádi podělili, ale tenis je brutální sport, nezná remízy.
Jak je těžké vytvořit si v tenisové říši vztah, jaký máte s Nadalem?
I při naší rivalitě se snažíme o nastolení atmosféry sportovní kabiny. Nemusíme se nenávidět, abychom proti sobě hráli dobře. Vycházíme spolu, díky čemuž na túře můžeme přežít déle. Jaromír má výhodu, hokejovou šatnu sdílí se svými parťáky. V té tenisové spolu sedí soupeři - Djokovič, Wawrinka, Nadal, Murray... Tím, že se chováme vstřícně, prodlužujeme si kariéry. Časem možná uvidíte na ATP Tour víc pětatřicetiletých veteránů.
Může vám v budování tohoto prostředí pomoct i týmová soutěž, jakou je Laver Cup?
Taky! Ukazujeme, že se můžeme stát spoluhráči, i když jsme protivníky. A ačkoliv spolu vycházíme, klidně se můžeme na kurtu rvát až do konce. S Rafou jsme to předvedli v Austrálii. Oba jsme zkoušeli všechno možné. Části veřejnosti se líbí, když se soupeři opravdu nesnášejí. Chápu. Ale obecně je fajn se uznávat a podporovat.
