Australian Open má svoji první obří senzaci, a to doslova: v prvním kole vypadl Američan John Isner, nasazená devítka a loňský semifinalista Wimbledonu. Předčil ho Opelka, muž basketbalových propozic.
KVÍZCo všechno víte o Australian Open |
Narostl do 211 centimetrů! Tolik míval ze špičkových tenistů pouze chorvatský bombarďák Ivo Karlovič; výška nemusí být požehnání.
„Čím vyšší jste, tím výše je i vaše těžiště. A tenis je sport, ve kterém je tohle klíčové, pořád musíte měnit směr,“ řekl pro tennis.com americký kouč Tom Gullikson, který Opelku vedl jako kluka. „Na svoji velikost se pohybuje velmi dobře. Umí na kurtu prakticky cokoli.“
Je půvabné, že potenciální nový tenisový gigant vstoupil do velkého světa soubojem s Isnerem, který by se s 208 centimetry rovněž neztratil v NBA. Jejich střet skončil čtyřmi tie breaky, třemi pro Opelku. Ten nastřílel 40 es, Isner dokonce 47.
Přesto slavil ten „bezejmenný“, na grandslamu poprvé v životě.
Jedenadvacetiletý kolohnát sice vyhrál juniorku Wimbledonu, ale to není samospásné: „Dneska už teenageři v tenisu jen tak neprorazí, ty časy jsou pryč. Potrvá to.“ Zvlášť když ho loni v rozpuku sklátila mononukleóza. Možná i proto neoplývá ryze americkým sebevědomím, je spíš realistou. „Rád bych v roce 2019 prorazil, ale čekám, že občas budu hrávat i na challengerech,“ říká.
Australian Open 2019speciální příloha iDNES.cz |
Pro list Boston Globe lehce provinile přiznával, že se místo zdravé stravy radši dlouho ládoval cheeseburgery a jídlem z mexických fastfoodů. Je to vážně úkaz: jako kluk sice miloval basketbal, ale tenisové vábení bylo ještě silnější, ještě lákavější. Stalo se tak i díky náhodě – rodina se zrovna z Michiganu přestěhovala na Floridu, kde bylo dost kurtů i pro čahouna Reillyho.
Možná mohl být v kariéře dál, vždyť se na sportovní internát dostal „až“ v 15 letech: „Máma mě ve dvanácti nechtěla pustit z domu.“
Do Australian Open teď vstoupil Opelka jako 97. hráč světa — na svém kariérním maximu. Jeho vítězná dělostřelba potvrdila, že ve velkém tělu se ukrývá velký potenciál. Maká na tom, aby k podání přidal další, pestřejší dovednosti; piluje bekhend, lepší se v topspinech.
„Jsem na dobré cestě,“ pronesl až prorocky před startem prvního grandslamu roku. „Ideálně bych chtěl, aby trenéři mých soupeřů říkávali: Čeká tě kluk, co je hotová noční můra. Rád si představuju, že budu na vrcholu za tři čtyři roky.“
Se servisem o rychlosti rozjetého ferrari to určitě nevypadá jen jako bláhový sen.
