Zajímavý je, že třeba Katie Ledecky není dle novinářů Ledeckyova, ale Ledecká. A o

Na tom není nic zvláštního, snad jen vaše neznalost. Příjmení ve tvaru přídavných jmen se přechylují a skloňují (stejně jako v češtině) jako přídavná jména.

Neznám češtinářská pravidla, ale vím, že když češka přijede do ciziny, tak ji taky např. v USA nezmění jméno na Kvit, ale ponechají originál, tedy Kvitová.

Přechýlit jméno znamená i jeho změnu, chápu to jako neúctu k tomu člověku.

Nevím, neznám, ale hlavně mám názor... Jak typické. ;-)

Co se skloňování týče, dovolují si dnešní nevzdělaní novináři jiné psí (medvědí?) kusy! Stále píší "proti Bayernu", přestože se jedná o "die Bayern (= ti Bavoři) München" - i když tam je posledním "Bavorákem" už jen Müller

Ještě horší je to u hokejistů z Berlína, kteří se nazývají "Eisbären" = Lední medvědi! Čeští novináři stále píší, proti "Eisbärenu"!

Přitom i v ČR hrají (ti) Bohemians, nebo v Monteralu (ti) Canadiens!

Garcia

Nechápu to neustálé přechylování cizích jmen, když může "hrát" česká hráčka Bejlek, v televizi "povídat" Smetana apod...

Znovu: I u těchto českých příjmení musíte v češtině nějak vyjádřit pád. Zpravidla se tak děje za pomoci křestního jména (bez Sáry Bejlek). U Emmy je to složitější, protože její příjmení je sklonné. Ale i u ní působí skloňování bez křestního jména nevhodně a zmatečně. Slovo smetana má totiž svůj význam (tučná horní vrstva čerstvého nezpracovaného mléka). Proto nelze ani toto příjmení srozumitelně skloňovat bez použití křestního jména (s Emmou Smetanou).

Nejapné je přechýlení u španělského tenisty ruského původu, který se jmenuje Alejandro Davidovich Fokina, kde to druhé příjemní je po matce, jejíž otec se jmenoval Fokin. Takže ten hráč se česky vlastně jmenuje Davidovič Fokinová.

Na Liová - lahůdka pro zastánce přechylování.

Li je křestní jméno, Na příjmení, takže správně je to vlastně Li Naová.

Ovšem "já teď jdu na Sabalenku" je taky prznění jejího jména. Když už, tak se vším všudy, tedy - já teď jdu na Sabalenka.

Vaše připomínka ukazuje, oč tu ve skutečnosti jde - totiž o skloňování, jehož nástrojem je v češtině u ženských příjmení přechýlení.

Poznámka: Nejsem si jist, jak zní příjmení otce Sabalenkové, tedy zda to její není vlastně přechýlené.

Přechylování neslovanských jmen je zvěrstvo. Mě to tahá za uši. Ovšem v dnešní době je to opravdu malý problém. Jsou větší. Bohužel.

Ano, ale přechylování slovanských, již přechýlených jmen je ještě větší zvěrstvo !

Je to zvlast divne u prijmeni, ktera konci na samohlasku. Garcaiova nebo Osakaova jsou proste silene pro oci i usi. Navic je sportu zvlast by se melo dodrzovat puvodni prijmeni, at je jasne, o koho jde. Prece je jasne, ze i bez OVA pozname, ze v zenskem tenisu jde o zenu (bratri Williamsovi budiz vyjimkou).

Cestina dokaze pracovat s nesklonymi prijjmenimi (Tacheci, Koci, Janku) a respektuje Cesky, ktere si vydupaly cizi podobu, viz pozerky Smetana, Svoboda atd. Cili cestina nepotrebuje za kazdou cenu sklonovat prechylene prijmeni, ceska zenska prijmeni nekonci vzdy na ova, ale nekteri novinari na nich trvaji. Jde jen o zvyk. Pred sto lety mela zenska prijmeni muzskou podobu (dle nemciny) a lide s tim zili v pohode.

V češtině musíte nějak srozumitelně a kultivovaně vyjádřit pád. Nemusíte vždy použít přechylování, ale pak je třeba nějak si pomoci. Např. předložkou daného pádu (bez, k, s) a křestním jménem. Samotné neskloňované příjmení působí zmatečně a hrubě. To platí i u těch nesklonných českých příjmení, která zmiňujete.