Kdyby se nyní Petra Kvitová měla střetnout s čerstvou šampionkou tenisového US Open, prohlásila by: „Příště hraju s Gauff.“ O mači s poraženou finalistkou newyorského grandslamu by Markéta Vondroušová řekla: „Já teď jdu na Sabalenku.“
Při klábosení mezi sebou v šatně i při rozhovorech s novináři nepoužívají české tenistky příponu -ová.
„Připadá mi to hrozně divné,“ konstatuje Kvitová. „Když doma slyším Gauffová, nevím, o koho jde.“
„Přirozeně vyslovujeme jména tak, jak jsou, čehož by se měli držet všichni,“ míní Vondroušová.
Podobně smýšlejí a konají jejich trenéři, komentátoři na O2 TV nebo mnozí sportovní příznivci, kteří zavile protestují proti „prznění“ příjmení cizinek.
Vadí jim automatické připlácnutí tří písmen. Dráždí je přechylování.
„Čeština je řeč krásná s mnoha specifiky, ale nemá potřebu komolit jména,“ tvrdí Marek Kindernay, šéf O2 TV Sport. „Snažíme se nazývat hráčky tak, jak se skutečně jmenují a správně se vyslovují.“
Souhlasí s ním Michal Hrdlička, komentátor na kanálu a manžel bývalé světové jedničky Karolíny Plíškové: „Když poslouchám Káju při konverzaci s ostatními holkami, nikdy jsem nezaznamenal, že by mluvily o Sereně Williamsové. Nebo o Muguruzaové – to je snad úplně nejhorší.“
Souhlasíte s přechylováním tenisových příjmení?
Špatný a ošklivý trend
Nedávno jsme se na iDNES.cz věnovali důvodům přepisování příjmení tenistek podle originálního znění v jejich jazyce. Co se týče přechylování, znovu na sebe narážejí tradiční pravidla a moderní trendy.
Modelování příjmení má i zastánce. „Je součástí našeho systému od sedmnáctého století, zvykli jsme si na něj. Hodně skloňujeme, tak je pro nás výhodné,“ říká Ivana Svobodová z Ústavu pro jazyk český.
Odborníci se shodují, že naše řeč ho svou stavbou a způsobem skládání věty přímo vyžaduje. Jasně vymezuje, že jde o ženu, a předchází trapným nedorozuměním.
„Delší dobu mě znepokojuje vlna neúcty k češtině, jejím kořenům a dlouhodobému vývoji,“ praví Radomír Novák, šéf sportovního oddělení České tiskové kanceláře, jejíž přístup ovlivňuje řadu redakcí.
Jak jste přišli na Džábirovou? Ve při o příjmení se střetly tradice a moderna |
„Ten tlak vnímám už asi patnáct let,“ pokračuje. „Chápu, že jazyk je živý organismus. Tenhle trend ale považuju za špatný a ošklivý.“
Drtivá většina médií klasiku neopustila. Čelí ale námitkám čtenářů, diváků či posluchačů. Třeba O2 TV vykročila proti proudu, což jí mimochodem žádný právní předpis nezakazuje. „Rozhodli jsme se tak před šesti lety, kdy jsme začali častěji vysílat tenis,“ říká Kindernay. „Dali jsme i na názory samotných hráček, několik jich máme v komentátorském týmu.“
Spousta zejména mladších sportovních příznivců sleduje zpravodajství z turnajů v angličtině. Při nahlédnutí do českého tisku, na domácí internetové stránky či při sledování televizních přenosů pak leckdy trpí. Nejen je dráždí krkolomné příklady Muguruzaová, Pavljučenkovová či Haddadová Maiaová.
Všechny tyto tvary však mají logický základ. U slovanských příjmení, jako jsou Azarenka či Svitolina, se písmeno „a“ vypouští, jelikož vyjadřují ženský rod. Proto píšeme Azarenková, Svitolinová.
Zatímco u těch ostatních se zachovává původní tvar – Muguruzaová, Pegulaová, Garciaová.
Ani dvojité -ová (převážně) u Rusek není zcela nesmyslné. Třeba Šarapovová se odvozuje od originálního příjmení jejího otce. Ten by se musel jmenovat Šarap, nikoliv Šarapov, abychom mohli Mariu ponechat pouze jako Šarapovou.
Tenký led, kluzká antuka
Pozoruhodnou výjimku představuje olympijská šampionka v deblu Kateřina Siniaková, jejíž táta pocházející z Ruska má v občance napsáno Siniakov. Ale dceru, k její nelíčené radosti, se svou českou paní jednoho -ová ušetřili.
Další unikát? Sára Bejlek. Sedmnáctiletá naděje od narození postrádá ženský „ocásek“. Nemusela si proto ani brát Američana jako střelkyně Emmons nebo cyklistka Nash.
Tenisová naděje: Jsem Bejlek. Nelíbí se mi, když se mé příjmení přechyluje |
„Mám radši, když se používá moje jméno, jak ho mám v rodném listě. Nelíbí se mi, když vidím v novinách Bejlková,“ poznamenala.
Ani pojetí, jež razí odpůrci přechylování, není argumentačně neprůstřelné. Neplatí tvrzení, že Češi jako jediní komolí příjmení.
Novák připomíná, že Finové v jednom z pádů u hokejisty Tona píšou „Tonista“. Lotyšská televize při jarním mistrovství světa opatřila rozhovor s litvínovským asistentem Reichelem popiskem „Roberts Reikels“.
Otázkou je, zda a jak nepřechýlená příjmení skloňovat. Běžně se tenistky ve vlastním podání střetávají s Garciou, Pegulou, Azarenkou. Ale co si počít s Dánkou Wozniacki / Wozniackou?
Ocitáme se na dost kluzké antuce.
„Ano, tady vidím úskalí,“ přiznává Hrdlička. „Kolikrát se do toho komentátor zamotá.“
Podobně jako někoho tahá za uši Pavljučenkovová, jiného by patrně mátl úryvek zpravodajství: „Kenin zdolává Sherif. A po výhře nad Rus narazí Stephens na Haddad.“
Už vůbec pak nelze mluvit o nějaké libozvučnosti.
Rozpolcenost národa v této otázce přetrvává. Smír není na obzoru. A zatím o něj ani nikdo neusiluje.